- útvar slohového postupu úvahového (nejnáročnějšího)
- autor se zamýšlí na základě získaných poznatků nad problémem, aby dospěl k obecnějšímu závěru
- hloubka úvahy ovlivněna úrovní myšlení, životními zkušenostmi a bohatstvím poznatků autora
- úvaha historická, filozofická, citově podbarvená
- vyskytuje se
- v uměleckých dílech (součást řeči vypravěče – vysvětluje, zdůvodňuje děj, jednání postav; součást řeči postav – úvahy, jak se chovat, rozhodování, hodnocení jiných)
- v publicistice – úvodník, komentář (subjektivní charakter)
- ve vědeckém díle
- na začátku nebo v závěru (výhledy, perspektivy)
- posuzování problému, hlediska, různé názory, vlastní myšlenky
- společné rysy úvahy s výkladem:
práce s fakty, příčinné vztahy mezi nimi, podmínky jejich vzniku, rozvoje, jejich podstata, následky, účinky --> hodnocení, postoj a perspektiva
- rozdílné rysy:
- úvaha nepracuje se všemi fakty, nerozebírá je, nevyužívá experimentu, jen o nich přemýšlí a hodnotí je
- vyvozuje obecné závěry, ale nepoučuje, nechce poučovat, ale přivést k zamyšlení
- subjektivní postoje a názory autora --> odraz ve volbě prostředků
- témata – aktuální jevy, obecné otázky
- kompozice
logická stavba: od zkušeností, prožitků k jejich hodnocení, obecným závěrům, nebo od obecného ke konkrétnímu, nebo od obecného přes konkrétní příklady k obecnému
východisko: zkušenosti, obecné poznatky, subjektivita autora --> zamyšlení, konkrétní příklady
závěr: zásady, obecné závěry
- návrh osnovy
I. Úvod – cíl úvahy
II. Vlastní úvaha – přemýšlení (pozor na předčasnou generalizaci)
III. Závěr – zdůraznění, shrnutí, vyvození základní myšlenky úvahy
- jazyk úvahy
- výrazy širokého významu (vztah, cíl, východisko, prostředek)
- hodnotící výrazy – adjektiva (vynikající), substantiva (úspěch, nespokojenost), adverbia (velmi, výborně)
- výrazy emocionální, metafory, jazyková pestrost
- syntax
- řečnické otázky, věty zvolací, žádací; logická návaznost vět
Žádné komentáře:
Okomentovat