- syntaktická (skladební) dvojice – dvě slova, která k sobě ve větě mluvnicky i významově patří
- základní syntaktická dvojice – spojení podmětu a přísudku, základ dvojčlenných vět
v ostatních syntaktických dvojicích rozlišujeme člen řídící a člen závislý
Syntaktické vztahy významové
- v syntaktické dvojici
a) predikace (přisuzování) – mezi podmětem a přísudkem (přísudkem se přisuzuje tomu, co je označeno podmětem, nějaká vlastnost, činnost, stav)
Chlapec jedl.
b) determinace (určování) – mezi členy ostatních syntaktických dvojic ve větě, člen závislý zpřesňuje (blíže určuje) význam členu řídícího
malý chlapec, jedl včera, jedl u stolu, jedl buchta atd.
- v syntaktické skupině (větné členy navzájem nezávislé)
a) koordinace (přiřazování, souřadnost) – mezi několikanásobnými větnými členy
slučovací (Petr a Pavel)
stupňovací (bylo teplo, ba až horko)
odporovací (mluvil krátce, ale chytře)
vylučovací (napiji se vody nebo mléka)
důvodový neboli příčinný (neúspěšné, neboť nepřipravené představení)
důsledkový (nepřipravené, proto neúspěšné představení)
b) apozice (přistavování) – vztah široké totožnosti, označení téhož jevu dvojím způsobem
Jan Neruda, básník a prozaik 19. Stol, zemřel v r. 1891.
Formální vyjadřování syntaktických vztahů
- v syntaktické dvojici
a) shoda (kongruence) – člen závislý se shoduje s členem řídícím v pádě, čísle, rodě nebo osobě, uplatňuje se v přísudku, přívlastku a doplňku
malý chlapec, chlapec jedl, chlapec jedl rád
b) řízenost (rekce) – člen řídící určuje pád závislého jména, uplatňuje se v předmětu, neshodném přívlastku, neshodném doplňku
jedl koláče, trhání blatouchů, zvolili ho svým vedoucím
c) přimykání (adjunkce) – tvar závislého členu není určován členem řídícím, jen významový vztah, uplatňuje se u příslovečného určení nebo neshodného přívlastku
jedl včera, jedl u stolu, dům u nádraží
- v syntaktických skupinách
a) parataxe (vztah souřadící) – spojení volné
otec a matka
b) hypotaxe (vztah podřadící) – nerovné, těsnější spojení
otec s matkou
Větné členy
- slova plnovýznamová
- základní větné členy: podmět, přísudek
- rozvíjející větné členy: přívlastek, předmět, příslovečné určení, doplněk
- každý větný člen může být:
holý (pes štěkal)
rozvitý (sousedův pes štěkal)
několikanásobný (náš i váš pes štěkal)
Žádné komentáře:
Okomentovat