Stavba souvětí
- souvětí – těsné spojení dvou i více vět ve vyšší větný, významově gramatický celek; tento celek je ohraničen též zvukově (intonace) a graficky.
- vztah podřazovací – vztah závislosti (determinace), formálním prostředkem pro vyjádření determinace je hypotaxe (závislost věty na větě řídící, spojení těsnější)
- vztah přiřazování – vztah souřadnosti (koordinace), formálním prostředkem pro vyjádření koordinace je parataxe (spojení vět rovnocenných, nezávislých, spojení volnější)
Druhy vět v souvětí
- věta hlavní
- mluvnicky nezávislá na jiné větě v souvětí
- nelze se na ni jinou větou zeptat
věta vedlejší
- mluvnicky závislá na jiné větě (zastupuje větný člen věty řídící)
- připojuje se spojkou podřadící (ale, že, když aj.) --> věty spojkové
vztažným zájmenem n. vztažným příslovcem --> věty vztažné
- věta řídící
- řídí některou větu závislou (může to být věta hlavní i věta vedlejší)
věta závislá
- závisí na větě řídící (může to být jen věta vedlejší)
Druhy souvětí
- souvětí souřadné – obsahuje nejméně dvě věty hlavní, tj. mluvnicky nezávislé (na počtu vět vedlejších nezávisí)
- souvětí podřadné – obsahuje pouze jednu větu hlavní a jednu nebo více vět vedlejších
Souvětí souřadné
1. souvětí slučovací (kopulativní) – věty jsou prostě přiřazovány, obsahy výpovědí jsou sobě rovné
(A i B je pravda)
a, i (Martin se vykoupal a/i oholil.), ani (Nepřišel ani nezavola. nebo Ani nepřišel, ani nezavolal), nebo (platí obě výpovědi – O prázdninách buď bruslil nebo lyžoval – píšeme bez čárky); jednak – jednak, zčásti – zčásti, hned – hned, chvíli – chvíli aj.
2. souvětí stupňovací (gradační) – obsah druhé věty je závažnější než obsah první věty
(platí A, ale nadto platí B)
ba (Nevěřili mu, ba pokládali ho za lháře.), dokonce, ba dokonce, ba i, ale i; nejen – ale i, nejen – nýbrž i
3. souvětí odporovací (adverzativní) – obsah druhé věty popírá obsah první věty, je s ním v nesouladu (protikladu), nebo ho omezuje
(B je v rozporu s A)
ale (Měl přijít, ale nepřišel.), avšak, však, leč, nýbrž, nicméně, ale zato, a (Bylo těžké najít nocleh, a našli jsme ho přece.), sice - ale
4. souvětí vylučovací (disjunktivní) – obsahy vět nemohou platit současně, platí kterákoli, ale jen jedna z nich, vzájemně se vylučují
(jestliže platí A, nemůže platit B a naopak)
nebo (Zaplať, nebo odejdi.), anebo; buď – buď, buď – nebo (Buď se uč, nebo mi pojď pomoci.)
5. souvětí důvodové (kauzální) – poměr mezi větami, z nichž druhá svým obsahem přináší informaci důležitou pro pochopení obsahu věty první
(B je důvodem A)
neboť (Utekl, neboť byl zoufalý.), vždyť, totiž
6. souvětí důsledkové (konkluzivní) – poměr mezi větami, z nichž druhá obsahově vyplývá z prvé
(B vyplývá z A)
proto, a proto (Byl jsem unavený, a proto jsem hned usnul.), tedy, tudíž, tak, a tak (Nedařilo se mi, a tak jsem odešel.)
7. souvětí vysvětlovací (explikativní) – druhá věta je vysvětlením věty prvé
(A, tj. B)
tj., a to, totiž (Žije v domku po rodičích, on ho totiž zdědil.), vždyť, však, to (Ozvala se rána, to pytlák
Žádné komentáře:
Okomentovat