Prosociální chování

Prosociální chování
= činy, vykonané ve prospěch druhého bez očekávání odměny, altruismus.
Teorie sociální výměny - předpokládaný zisk na základě vynaloženého úsilí–sebeuspokojení
Jednou z zvnitřněných norem může být reciprocita. Její podstatou je přesvědčení, že bychom měli pomáhat těm, kteří pomohli nám, oplácet dobro dobrem. Sociální odpovědnost - pomáhat bez ohledu na opětování pomoci.
Kdy (ne)pomáháme:
 ochotu projevit se prosociálně může snížit například efekt přihlížejících
 nejednoznačnost - nejsme schopni posoudit závažnost situace
 strach ze sociálního omylu - zapříčiněn obavami, že někomu „naletíme“
 zvažujeme svoji kompetentnost, tedy zda máme potřebné předpoklady
21.1 Sociální afiliace
= tendence být s někým, být spolu ,mezi 2 póly – družností a intimitou (přátelstvím a láskou).
 ověřit, co je správné, vhodné nebo žádoucí v mezilidském chování.
 zvyšuje pocity štěstí a naopak poskytuje úlevu a útěchu v zármutku.
 poskytuje podněty pro srovnávání (úspěšnosti, výkonnosti, způsobů prožívání), osvojování si nových poznatků a zpětnou vazbu pro prvky vlastního chování.
 za úspěšně vynaložené úsilí odměna v podobě ocenění, které zvyšuje sebehodnocení.
 podílení se na společném výkonu přináší uspokojení.
 vzájemná důvěra a společná znalost informací, které nejsou přístupné jiným lidem. Důležité je i sdílení podobných názorů a postojů a možnost hovořit o nich.
 pocit bezpečí a možnost obrátit se s problémy
Samota a osamění:
 sociální izolace - změnou bydliště, odchodem na kolej apod., kdy opouštíme známé prostředí rodiny a přátel a ocitáme se v novém sociálním prostředí
 emocionální izolace, kdy je člověk sice obklopen mnoha známými, postrádá však důvěrný vztah k jinému člověku, který by mu přinášel emocionální uspokojení