Adaptační potíže DOSPÍVAJÍCÍCH a přehled duševních nemocí

Dospívání vyžaduje dobrou fyzickou i psychickou kondici nejen  dospívajících, ale i  jejich vychovatelů.  Nepřipravený subjekt, oslabená nervová soustava a přemíra zátěžových momentů vyvolávají nezřídka nejrůznější  adaptační potíže až nemoci. Projevy dospívajících můžeme charakterizovat jako:a)  Běžné (v dospívání „fázově typické odchylky“):  např.  disproporce vývoje  jak jednotivých funkcí, tak  celkově, projevující se  krátce či dlouhodoběji, labilita, ambivalentní emoce, afekty, "eruptivnost" bez hloubky,  citová nákaza, intenzivní reakce neůměrné síle a významu podnětů ./paradoxní fáze/, introvertovanost aj. b)  Nápadnější:  zkratkovité jednání, rvačky, lži, pomluvy,  hysterické projevy, "psychopatizace" aj.c) Společensky nežádoucí: záškoláctví, dissociální chování (krádeže, podvody, přepadení, příživnictví, sexuální delikty,  výtržnictví aj.).d)  Škodlivé: delikvence (Právní /ne psychologická/  kategorie -  hranice již 12-14 let.  Psychické faktory:  nižší IQ,  citová nezralost, „falešné hrdinství“, ztížení interiorizace norem, nízká sebekontrola aj. s řadou podporujících okolností.),   toxikomanie (Problém /ne psychiatrický/, ale osobnosti, sociálního prostředí a společnosti. Předchází ji  zpravidla dlouhodobé chyby výchovného stylu /bezodkladné plnění přání, vysoké kapesné, nepřiměřená ochrana, tolerance raného kouření a užívání alkoholu atp./, spojené s přehlížením specifických odchylek vývoje osobnosti /nezdrženlivosti, poživačnosti aj./.  Terapie spočívá v sebepoznání, sebeutváření,  začlenění a zvládání.), antisociální chování,    sebevraždy,  signály psychoz. Rozlišujeme čtyři  stupně míry zátěže:I.Běžná  (zvládnutelné snadno pomocí již osvojených dovedností a návyků).II.   Zvýšená  (nové situace a problémy umožňující  konstruktivní řešení  jsou "kladným podnětem vývoje").III. Hraniční (vyžadující již  mimořádné vypětí,  ohrožující  imaginativně-emotivní stabilitu a provokující často užití obraných mechanizmů).00IV.  Extrémní (je typem zátěže kterou již jedinec nezvládá a podléhá).I. ADAPTAČNÍ  POTÍŽE (nepřizpůsobené projevy, maladaptace ) Obvyklou  příčinou  jsou  frustrace vyvolané bloky vnitřními (např. z nesprávného odhadu sil, nízké sebedůvěry atp.) i vnějšími příčinami („mnoho chtějí a málo mohou“ ). Vzniklá tenze (duševní napětí), při  překročení frustrační tolerance  (individuální míry odolnosti) vyvolává maladaptace (společensky  nepřiléhavý projev):a/ Únik, odvracení od problémů, pasivní konzumace zábavy, zúžené zájmy, samota, denní snění, sebeukájení,  snížení schopnosti komunikace a spolupráce, fixace vývoje  (toulavost, útěky z domova, absence, fluktuace, chození za školu, sebevraždy aj. ). V touze po „vyžití“ místo aktivního životního projevu až skluz k alkoholizmu, narkomanii atp. b/  Sebeidealizace ochrana pozitivního sebehodnocení  vytvářením neskutečně ideálního obrazu sebe, vč. nadřazování sebe a podceňování jiných atp. - namísto trpělivého sebezdokonalování. Problémy z nemožnosti spolupráce,  nedostatečného odhadu sil atp.  V případě nahlédnutí reality může dojít až k programovému zvratu cílů  a hodnot (nespolehlivost, bezcharakternost aj.).  c/  Konformita  je „cestou k zachování klidu“ a duševní rovnováhy  podřizováním se společenksým a skupinovým (stranickým) tlakům,  snahou „nevybočit“,  neupozorňovat na sebe atp.  Extrémním protikladem je pak cynická necitlivost části dospívajících k bežným sociálním ohledům  pojímaným jako „slepá konvence“ (od  nepouštění starších sednout  až  po graffiti). Pomoc je v orientaci na „širší kulturní vzorce“, rozšiřování zájmů a  autokultivaci.   d/ Agresivita  jako „adaptace útokem“ mívá i řadu  nenápadných forem (pomluvy, ironie,  vtipy  atp.), projevuje se  také  „chronickou soutěživostí“  (hypertrofie konkurence nad spoluprací) ,  či „přesunutou  agresí“ (redukce  tenze vzniklé za jiných okolností napadáním slabších) atp.  Pomoc ve vedení  k „ventilaci“ tenze do společensky přijatelných aktivit (sport, fyzická práce aj. aktivní hobby ). II. PSYCHOPATOLOGIE  DOSPÍVÁNÍ a/ PSYCHICKĚ PORUCHY PUBESCENTŮ mohou být způsobeny vnitřními biologickými či vnějšími vleklými a intenzívními nepříznivými vlivy. Někteří dospívající nejsou schopni překonat četné záludnosti tohoto věku, je pak na vychovatelích aby jim co nejúčinněji pomohli. Psychopatologické jevy  mohou mít  přímý i sekundární vliv na celkový rozvoj osobnosti, přesáhnou-li  však určité meze mohou být  signálem  vážnějších duševních  nemocí.Poruchy dílčích POZNÁVACÍCH SCHOPNOSTÍ a jejich vnější projevy vyskytující se v počátcích dospívání. (vady smyslových analyzátorů, nedostatky vnímání, pozornosti a paměti, iluze prožitého, vzpomínkový klam,  porucha vybavování, lhavost bájivá, ulpívání na podružných detailech, jalové mudrování, bludy a  halucinace /okamžitě vyšetřit/,   zpomalení, ulpívání či útlum myšlení atp.). Dlouhodobější nepříznivé vlivy společenského mikro- i makroklimatu, při oslabení biologickými změnami, mohou vyvolat nejrůznější EMOČNÍ POTÍŽE a navazující důsledky. Bez rozpoznání a pomoci bývají dále posilovány a sužovat (až ohrožovat) postižené i jejich okolí, proto je nelze přehlížet.  (afektivní výbuchy, emoční labilita, úzkostné stavy, fobie -různé stupně "nepodloženého vtíravého strachu"  ze situací či objektů  jako prostor  otevřených /agorafobie/ či uzavřených /klaustrofobie/ , výšek  /hypsofobie/, školy, změny vzhledu /dysmorfofobie/, z červenání /ereutofobie/,  pohledů skupiny lidí /sociální fobie/, zvířat, létání, krve, určitých jídel, nemocí atp.  vyžadující zpravidla  terapii, deprese (pocity stísněnosti, smutku a neštěstí), příznaky sociální tuposti a necitlivosti, poruchy "vyšších citů"  atp.).Odchylky  v KONATIVNÍ OBLASTI (tiky, koktavost aj. ) jsou dospívajícími zvlášť intenzivně prožívány a mohou vyvolávat vznik druhotných psychických poruch a narušovat tak zdravý vývoj osobnosti.  Do této oblasti však patří i nejrůznější formy vybočení z běžného chování pubescenta (vztahově morální selhání, rané sexuální zkušenosti pod vlivem alkoholu, v souvislosti s drogami či nápodobou nevhodných vzorů atp.) by nemělo vychovatelům uniknout a měli by je sami, popř. za pomoci odborníků, již v zárodku adekvátně řešit b/ PSYCHICKĚ PORUCHY ADOLESCENTŮVrcholnou fázi dospívání obvykle charakterizují vyspělá a integrovaná východiska řídících mechanismů osobnosti. O to jsou pak projevy duševních poruch nápadnější a závažnější.V oblasti POZNÁVACÍCH FUNKCÍ  zvláště  se při vyloučení  zneužívání návykových látek zpravidla již jedná o podezření na psychotické onemocnění (iluze a halucinace, poruchy struktury myšlenkových pochodů  /myšlení nesouvislé, obsedantní, introvertní až autistické,  zabíhavé, symbolické, ovládavé, anankastické, vztahovačné, symbolické aj./, zvláště myšlení obsedantní /spojené často s nutkavým jednáním a rituály/,   nesouvislé /inkoherentní/ a  autistické /bez kontaktu s realitou/  vyžadují psychiatrické vyšetření).  Řada rušivých faktorů v rámci subjekt-objektové interakce může vyvolat nejrůznější poruchy EMOCIONALITY i s více či méně závažnými důsledky (přetrvávající emoční labilita a afektivní výbuchy,  poruchy spánku z přepracování atp. , u méně odolných až ochromující úzkostné stavy, v tomto věku obzvlášť traumatizující noční pomočování, deprese endogenní i vnější faktory, doprovázené nezřídka tiky a koktavostí /balbuties/, kontakty omezující  nejrůznější typy  fobií, poruchy vyšších citů vedoucí  k amorálnosti  narušující  společenské vztahy. KONATIVNÍ OBLAST bývá také  narušována celou řadou problémů (vztahovačnost nápadně  vysokých či malých, poukaz na obezitu může vyústit až k psychickému nechutenství /mentální anorexii - až organizmus ohrožující kachektizaci/, zvláště když ji předcházel zvýšený příjem potravy /bulimie/, u adolescentů lze pozorovat také simulaci /účelové zvětšování potíží/, či disimulaci /zapírání potíží/. ). III.  DUŠEVNÍ NEMOCI a/  NEURÓZY  (neurastenie, psychastenie, hysterie, noogenní neuróza aj.)  jsou  dnes zahrnovány do širší kategorie "neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy" (např. somatoformní poruchy/tělesné příznaky ve vazbě na deprese atp./, obsedantně kompulzivní poruchy /obsedantní myšlenky a. nutkavé úkony/,  dissociativní poruchy ( transformace vytěsněných zážitků do různých symptomů/ aj.).b/  PSYCHOPATIE ("Podivíni a lidé nápadní." Mysliveček), označované dnes jako „specifické poruchy osobnosti a chování“, jsou vrozené odchylky od normálního vývoje osobnosti  vykazující řadu typů (paranoidní - podezíravost zkreslující vnímání, schizoidní - uzavřanost a omezená afektivita, dissociální - bezohlednost a neodpovědnost, emočně nestabilní - impulzivní agrese, hysteriónská - teatrální strhávání pozornosti, anankastická - chladné puntíčkářství a paličatost, anxiózní - napětí a nejistota v kontaktu, závislá - nerozhodnost a podrobivost aj.). Do této kategorie jsou dále řazeny návykové a impulzívní poruchy (patologické hráčství, pyromanie, kleptomanie aj.), poruchy pohlavní identity (např. transsexualizmus, transvestitizmus atp.), poruchy sexuální preference (fetišizmus, exhibicionizmus, voyerství, pedofilie, sadomasochizmus aj. sexuální preference), psychické a behaviorální poruchy spojené se sexuálním vývojem a orientací (porucha sexuálního vyzrávání, orientace, vztahů aj.) atp. Diagnóza "specifické poruchy osobnosti", by se však u dosud nezralých osobností měla užívat jen velmi vyjimečně a dávat přednost spíše označení "disharmonická osobnost", popř. "nerovnoměrný vývoj osobnosti" s vyznačením narušených složek i možností kompenzace poruchy. Zvláště u dospívajících se totiž zpravidla jedná spíše o funkční nezralost a ztížené sociální učení, než psychopatii.c/  PSYCHÓZY  ("Skuteční šílenci a blázni s bludy, halucinacemi a bez náhledu choroby". Mysliveček ) jsou nejzávažnější poruchy psychiky vedoucí k výrazným změnám v sociálním zařazení. Vykazují nestejný podíl dědičných dispozic a vlivů prostředí. Psychotické syndromy jsou:- SCHIZOFRENIE /schizo - rozštěpaní, phrené - duše, postižena zvl. „self-direction“ / - má řadu druhů: paranoidní schizofrenie /perzekuční bludy a vztahovačnost/,  hebefrenní schizofrenie /v 15-25 letech  změna afektivity -  povrchnost, nepřiměřené, chichotání aj.), katatonní schizofrenie /výrazné psychomotorické poruchy - hyperkineze až stupor, živé halucinace/ a nediferencovaná schizofrenie  aj.) je pro nevyhraněnost příznaků  jako „prepsychotický stav“ v mládí označována jako  prodromální fáze nespecifických příznaků /ztráta zájmů, vyhýbání se společnosti druhých, zanedbávání práce, vzrušivost a přecitlivělost/.- Další typy psychoz jsou  SCHIZOAFEKTIVNÍ PORUCHY /střídavý několikatýdenní výskyt schizofrenních a afektivních příznaků/.  Bývají  typu manického /energie, činorodost, sebevědomí, velikášské myšlenky, ztráta zábran až agresivita atp./, depresivního  /zvýšená únavnost, celkové ochabnutí, zpomalení, ztráta zájmů, pocity viny až suicidální myšlenky aj./ či smíšeného.Schizoafektivní poruchy jsou v dětství dosti řídké, v pubescenci pak bývá v popředí syndrom depresivní fáze. Psychotické syndromy  /stavy strachu, deprese ale i halucinace/  se mohou vyskytnout i v průběhu infekčních onemocnění.  Vedle toho se lze  od pozdního dětství setkat s afektivními poruchami  /manické, depresivní, i bipolární/ bez bludů, halucinací či jiného narušení normálních aktivit.