Rozvoj IMAGINATIVNĚ-EMOTIVNÍCH složek osobnosti DÍTĚTE

SEBEZAŽÍVÁNÍ JÁ  prochází v průběhu dětství a prepuberty několika stadii: 1)  stadiem "sugesce" (závislost na Oni,  žalování, nekritičnost), 2)  stadiem "situačním" (spíše poměr k vnějším věcem než orientace na Já), 3)  stadiem "akčním" (povrchní sebeprožívání na pozadí My, dobrodružnost).Počátky sebepojetí tvoří na počátku dětství ještě tříšť nestabilních ("jsem malá hospodyňka") a odporujících si názorů o sobě („nebojsa“ neusne sám, "velká" se mazlí aj ), které se v dalším vývoji stávají realističtější (pilot mechnikem). Vzory si  děti vybírají postupně stále vzdálenější od rodiny (roďiče v 7 letech jen 30 %, v 10 letech  9 %, v  15letech 0 %).  Vliv sexuální role na hochy (odvaha, nepláče, pere se) a dívky (usměvavá ochota, citlivost, křehkost, vzhled ).Sebevědomí dětí (před formováním vlastních kriterií) ovlivňuje již 1) rodinná atmosféra (láska, realistický přístup či přehnaný optimizmus, nešetrné hodnocení aj.). Zvláště aktivizuje pochvala skutečných kvalit a kritika napravitelných záporů. U invalidů nezdůrazňovat handicap a pomáhat jen tam, kde je to nutné (k získání optimálního názoru na sebe i svět).  Sebedověru  může formovat v rodině také zrcadlová teorie (akceptování názoru rodičů), nebo teorie modelu (ztotožnění se sebedůvěrou rodiče).  Posuzování některých vlastností prochází během vývoje často až protikladnými změnami (vzdorovitost se mění na samostatnost,  urážlivost  v  hrdost atp.)  2) Škola by měla vést k vědomí, že prospěch  je  dílem nejen schopností, ale i píle.  Nízké sebevědomí vede k předčasnému vzdávání se, kdežto nadprůměrné děti často trpí osamělostí. 3) Kamarádi  hodnotí velmi  nespolehlivě, děti jsou ale citlivé na postavení ve skupině, přezdívky atp.PROŽÍVÁNÍ  se v dětví vyznačuje převážně steničností, dobrou náladou a pozitivním postojem k sobě. City jsou krátké a intenzívní (lehce vzniknou i odezní), mění se podněty (strach z ohrožení v obavu z posměchu) i povaha reakce (bouřlivost ve formalizovanost a ovládání). Projekce prožitků zpřístupňuje vnitřní život (katarze, snaha o uchopení). Děti neusilují o realistické zobrazení, ale spíše vyprávějí (kreslí srdcem, ne rukou). Neomezovat spontánnost a nezávislost prožívání důrazem na techniku práce atp., uchová se tím nejen bohatý vnitřní život, ale i citlivost na neverbální znaky.     Schopnost  exprese  v dětství (kresba, sloh aj.) je způsob komunikace i  indikátor vyspělosti a zaměření (moje nejmilejší věc, kresba hudby, začarovaná rodina atp.). Na jejím  postupný útlumu se podílí  školní realizmus, unifikace, celková atmosféra  třídy atp. Morálka má u dětí  zpravidla konvenční charakter, přechází od heteronomní (podrobování se vnějším požadavkům ) k  autonomní (jednání vedené“ zevnitř“ podle přijatých norem ). Kohlberg,  Peck s Havighurstem aj.  vypracovali typologii charakteru vázanou na přežívající charakteristické znaky jednotlivých vývojových stadií od  „amorálního kojence“ přes „pouze dopadem se řídícího předškoláka„ /vyhýbajícího se následkům/, „podrobivého školáka“ /plněním očekávání získává jistotu a bezpečí/ a „ extrémní požadavky nezkušeného  dospívajícího“ až k „vyspělému přístupu  dospělého“/společenská smlouva předpokládající všeobecnou užitečnost popř. univerzální platnost/).VOLNÍ PROCESY jsou zpočátku vedeny bezprostřední motivací (drobná odměna je víc než apelování na dlouhodobý užitek), chybí perspektivnost. Motivace se  v průběhu dětství mění z bezděčné na úmyslnou, z proměnlivé a krátkodobé na trvalejší až dlouhodobou,  z globální (učit se) na propracovanější (konkrétní předměty), od vnucované po samostatně volenou atp. Již děti však dokážou  překonávat nechuť a tlumit jiné lákavé podněty. V prepubertě se doporučuje vést k posuzování nejen situace, ale i motivů činu (horší je rozbití deseti  talířů omylem či jednoho schválně?, proč se nemá lhát? atp.).Zájmy jako komplexní motivační útvary zůstávají dlouho  nevyhraněné (v 8-9 letech uvádí jen  splh, vyšívání, hvězdu atp.), postupně rozhoduje  pohlaví, status, výchova, věk, zkušenosti i vnější vlivy ("konativní perseverace", "cirkulární reflex", "asociační motivace" aj.) a často spíše subjektivní hlediska než skutečné předpoklady úspěchu.  Zájmy slouží k regeneraci, abreakci, integraci poznatků mezipředmětovými vztahy (modelář se více zajímá o  opravy,  historii,  technologii,  záskává i vyšší odolnost atp.) a někdy mají funkci až profesionální přípravy. 50 % dětí má koncem dětství již  určitější rozvojový směr.