Charakteristika a dopad obvyklých forem VÝCHOVY

Dospívání je období mimořádně senzitivní až traumatizující a představuje značný nápor na  dospívající i dospělé. Není divu, že  dochází  k výchovným chybám a omylům, ty  pak mohou poznamenat dospívajícího na celý další život.   Je třeba si  dobře uvědomit zvláště  škodlivost dvou nejrozšířenějších krajností. Některé výchovné koncepce doporučují, aby se problémy dospívajících chápaly jen jako lehké dlouhodobé "onemocnění", není prý  radno příliš zasahovat, protože potíže časem pominou samy.Laissez faire (nechte to plavat) je  přístup vyznačující se minimálními nároky i kontrolou. Pasivní očekávání, že se "v bolestech" sama zformuje nová, stabilnější a zralejší osobnost, až dospívající "nalezne sám sebe", nepřináší    z žádného hlediska  (výchovy, výuky ani rozvoje osobnosti) dobré výsledky. Neaktivizuje  kvantitativní  ani kvalitativní  stránky  výkonnosti.  Ústupnost, trpělivost, přijímaní všech nápadů  dospívajících  se snahou vyhovět všem jejich nárokům atp. je ale nejčastěji důsledek bezradnosti a orientace jen na vnější projevy (zvraty v emocích, náladách, názorech a chování).Nežádoucí projevy mladistvých nelze přehlížet, avšak  ani přísně či neuváženě (zpravidla v afektu)  trestat, ale snažit se příčinám krizí  i konfliktů porozumět, uvážlivě volit vlastní  reakce a předvídat  jejich následky.B.  AUTORITATIVNOST Vedle toho jsou vychovatelé, kteří  jsou přesvědčeni, že dospívající lze zvládnout jedině přísností, pevným režimem a stálým  zaměstnáváním.  Autorita neustále  kritizující, napomínající a nařizující a vyžadující nekompromisní poslušnost  však vyvolává  nejen neurotizující atmosféru, afektivní tenzi, ale také odpor, revoltu, vzdorovitost, nerespektování  příkazů a zákazů, hádky, osočování, popř. závislost, konformitu, taktizování, sklon k  podvádění, aj. formy obrany. Trestné sankce, dávají navíc určitým aktivitám až příchuť "zakázaného ovoce". Přísně vedení reagují spíše pod vlivem "strachu" a ne střízlivého hodnocení "Výchovná opatření" s převahou negativního podmiňování a nadřazenosti (funkční, odborné či věkové)  nepodněcují také  rozvoj zájmů a samostatné tvořivosti.Dospívající navíc těžko snáší ironii  i každou jinou formu zesměšňování, zvláště před svědky.  Je proto dobré osvojit si určité zásady kritiky:   Varovat se afektivní kritiky, formu zvážit, individualisovat a zvolit vhodný čas, okolnosti i podmínky získávající k nápravě (ne obraně). Potřebu obraných reakcí  snižuje také „komplexní zhodnocení osobnosti“,  včetně  jejich dobrých stránek a ty na začátku zdůraznit. Nepovyšovat se a neurážet. Kritizovat vždy konkrétně, ne obecně. Nikdy nenapadat "osobnost" ("Jsi nedbalý!" zní jinak než "Zanedbal jsi to a to ..".). Součástí konstruktivní kritiky musí být také  náznak nápravy.  Dospívající jsou sice schopni se "flákat" a projevovat nezodpovědnost, vedle toho však i plnohodnotný výkon, soustředění a vědomí povinnosti, avčšak jen když se je  podaří zaujmout a získat. Optimálnější formou výchovné práce je proto snaha  o lidský přístup, spojený spíše s kladným podmiňováním.C.  OPTIMÁLNÍ PŘÍSTUP Úkolem vychovy je nenásilně napomáhat formování celé osobnosti (ne"mrkev anebo hůl“). Výchovná i vzdělávací  práce musí navazovat na přirozené poznávací potřeby, obecnou  touhu dospívajících  po informacích i jejich  tendence .k sebereflexi a  sebeuplatnění. Obecně lze doporučit kladení jasných požadavků a rozumných pravidel, formulovaných s láskou, bez afektů a důsledně uplatňovaných. Laskavá přísnost brání  vytváření odstupu i bariér.1/  VÝCHOVA: Účinnou „autoritou“ je zvláště vlastní příklad založený na osobních kvalitách tj. vzdělanosti, moudrosti, rozvaze,  humoru a ochotě  pomoci. Taktně hodnotit a reagovat přiměřeně, využívat zvláště  "sokratvskou metodu" a  rozpoznat pravou chvíl.k přirozené a neformální pomoci, dokud to jde.  Přiměřenými  nároky a povzbuzujícím přístupem  je optimální vést k žádoucímu výkonu.2/ VZDĚLÁVÁNÍ: Přtažlivost oboru závisí  nejen na náplni, mistrovské prezentaci a praktické využitelnosti, ale i  možnost  vlastní tvořivosti a sebeuplatnění je velkou  motivační  silou (povzbuzovat např. otázkami:"Kdo přijde ještě na jiné řešení?" atp.). Dospívající jsou zvýšeně  vnímaví.na postoje učitele, kolektivu i společnosti jak ke studentům, tak k oboru. Práce učitele je neustálá práce na sobě. Sebekritičnost a sebepoznávání je podmínkou sebeovládání a to zase podmínkou ovládání jiných.