Duševní změny v průběhu PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU

Dítě PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU vykazuje živou fantazii dosud nespoutanou racionalitou. R-K: Z hlediska  čivosti je schopné registrovat vše, co je upoutá, další rozvoj vyžaduje především cvik. Vnímání  je prožitkově egocentrické (ne věcné),  globální a neanalytické (synkretické). Při popisu obrazu či děje setrvává  ve „stadiu výčtu“,  nejvýš postřehne „dílčí vztahy“. Pozornost je bezděčná a přelétavá. Prvními náznaky záměrnosti jsou odpovědi: „Ještě ne, ještě jsem to nedodělal.“ Vštípivost  paměti  se opírá o plastičnost funkce nervové soustavy (stopa  k znovupoznání vzniká jiýž napoprve), zůstává však mechanická (říkanky) a při hrách z pravidly se rodí i schopnost úmyslného zapamatování  pravidel atp. Představy se stávají přesnější a bohatější jen u známých věcí.  Fantazie  (zvětšování, zmenšování, přesun částí, analogie) dominuje, nelze ji však považovat za „lež“. Myšlení je názorné (činnostně situační), ulpívá na viděném a bere v úvahu jen jedno hledisko (přesypávání kuliček),  užívá nejjednodušší strategii („pokus-omyl“)  vykazující malou operační pružnost (schody). Vyskytují se však už i zárodky kauzality („Co se musí stát aby...?“ ) a počátky analýzy.  Předškolní děti  definují účelem (lahev-“pije se z ní“), dosud nezobecňují (vše „kruh“, trojúhelník - „jako domeček“, Svitava -“řeka“) a ovládají  již asi 3000 konkrétních slov. Jejich „předoperační myšlení„  je ještě zatíženo  magičností (subjektivní působení na realitu), antropomorfizací („sluníčko je hodné“) a  kognitivním egocentrizmem („Ta řeka teče i když spíme?“ ).  I-E: City mají jako citové  procesy dosud často charakter afektů (vztek, strach), citové vztahy jsou však diferencovanější (jen k vlastnostem) a dále se stabilizují i citové stavy (nálady).  Na rozvoji emocionality mají v tomto věku  významný podíl imaginativní aktivity (hra - abreakce, kresba - komunikace, pohádky -  přenos adaptačních mechanizmů, hodnotové orientace etnika atp.). Jáství je jako  „východisko sebeřízení“ dosud  nespolehlivé. Obraz sebe je nesystematický, reaguje hlavně na to, co je zaujme a autoregulace je nespolehlivá (“strach z trestu“ by měl vždy zahrnovat i „naději v odpuštění“). Také vůle, zrcadlící vždy celkový „rozvoj osobnosti“, vykazuje dosud  jen přelétavost motivů,  neperspektivnost (jen několik týdnů ).  Děti vyžadují jen konkrétní a bezprostřední zaměřenost motivace (dárek pro maminku).  Začínají se však již objevovat první náznaky  empatie  (zřeknutí se něčeho pro někoho) jako zárodek altruizmu i počátky  tlumení  přirozené reakce (přijme i hořký lék pro pozdější  uzdravení) jako krystalizace smyslu pro povinnost.Z VNĚJŠÍCH VLIVŮ je třeba zdůraznit citovou pohodu v rodině jako podmínku zdravého vývoje. Předškolní dítě  se identifikuje s rodičem totožného pohlaví a to  bezďěčně i úmyslnou nápodobou (stylem her, zájem o oděv atp.). Říká se, že „otec vede ke společnosti a matka vede k lidem“ (možný dopad absence některého vlivu v neúplných rodinách). Mateřská škola jen „doplňkem“ rodinné výchovy  učí  respektu k autoritám, samostatnosti, návykům atp.VÝCHOVA může být stimulační (využívá přírozenou zvídavost, pochvalu, povzbuzení), nebo  inhibiční (přísnost a sankce). Po vlídném příkazu musí vždy následovat ocenění, ale i sankce  mohou být taktní ("to nemohla udělat naše holčička..." ),  skutečně trestat by se měl jen zlý úmysl. VÝCHOVNÉ OBTÍŽE: nechutenství (nenutit, jí když roste), leváctví (vrozené, neneurotizovat), okusování nehtů, dloubání v nose (zlozvyky,-neuspokojivé citové vztahy, odstranit příčinu), opožděný vývoj řeči (podmiňovat opakování slov plněním příkazů), koktání (může být afektivní příčina, vyšetřit), ráčkování, šišlání aj. poruchy řeči (vyžadovat zřetelnost, ke konci stadia odbornou pomoc), amuzikálnost  (cvičit), barvoslepost (8% chlapců), vzdorovitost a zlostnost (mírná inhibiční výchova),  žárlivost na mladšího sourozence (dát do "péče"),  agresivita (hledání příčin přesunuté agrese, vést k ovládání), neposlušnost (příkazů je buď moc nebo málo, rozpory), nepořádnost (zrcadlo pořádnosti rodičů, uklidit a kontrolovat), hyperaktivita, instabilita (není-li organického původu, bývá v pozadí ztráta bezpečí aj. zdroje napětí, pomáhá pravidelný režim a dobré citové zázemí), ostýchavost (styk s mladšími), strach (postupně zátěžovat  a povzbuzovat), děs  (nejistá.rodinná situace, noční klid), enuréza (osabená .nervová soustava, úzkost, otřes, pomáhá klid,  odstranění příčiny, pitný režim a  cvičení svěračů), hospitalizmus (opožděnost .psychickým i  fyzickým zanedbáním).ŠKOLNÍ ZRALOST zahrnuje aspekt tělesný (senzomotorická koordinace aj.),   duševní (záměrnost pozornosti a paměti, schopnost analýzy aj.)  a sociální (respektování autorit, vychovatelnost ve skupině).