Charakteristické znaky PUBERTY A ADOLESCENCE a změny RACIONÁLNĚ-KOGNITIVNÍCH procesů v průběhu dospívání

Během deseti let  dítě vyspěje tělesně,  psychicky i sociálně v dospělého člověka, připraveného na vstup do zaměstnání (čím vyšší cíle tím náročnější příprava) i občanského života (manželství, rodičovství) a stane se integrovanou osobností.  Nejvýznamnějšími změnami jsou přechod od  nesamostatnosti k samostatnosti, do  neodpovědnosti k  odpovědnosti, od závislosti k  nezávislosti, od  orientace na  konzumaci k tvorbě společensky významných produktů a hodnot, přechází také od učení řízeného z vnějšku  k samostudiu, od výchovy k  sebevýchově, dochází tak k posunu  mechanizmů sebeřízení od   vnějších požadavků  k  většímu respektu vůči vlastní, stále propracovanější  struktuře vnitřních subjektivních kritérií  (individuální rozdíly převažují nad věkovým faktorem). PUBERTA  je obdobím vyznačujícím se disharmonií fyzickou (končetiny) i psychickou (vědomí nesouladu funkcí, nejistota, napětí, "vulkanizmus") spolu se pociťovným zvýšením sociálních nároků.  To vše se zpočátku projevuje navenek nevyvážeností reakcí (klackovitost, klátivá chůze, předvádivost) i výkonů (činorodost-lenost, poslušnost-nedůtklivost, přátelskost-urážlivost, společenskost-potřeba izolace).V racionálně-kognitivní oblasti dochází zvláště rozvojem abstrakce   k dovršení výkonnosti a tím i k širšímu a hlubšímu kontaktu s realitou -  ve skutečnosti však v tomto období převratných změn  v prožitkové sféře osobnosti nebývá  dané “ zralosti myšlení“  ještě  dostatečně využito.Imaginativně-emotivní  funkce vykazují mezi 12. a 14. rokem  výrazný sklon k sebepozorování, egocentrizmu, nestabilnímu  obrazu Já a sebehodnocení i ostýchavosti.   /“K nebi rozjásaní a na smrt zkormoucení“ Goethe/. Mnohým se zdá, že  o nich  vrstevníci mají špatné mínění a zakoušejí pak depresivní stavy.  U děvčat se to projevuje silněji než u chlapců  (41 : 29% ). Zažívaná krize se stává silným podnětem k akceleraci nastupující  zralosti a vyváženosti složek  Já, které by se  mělo stát  jádrem prožívání i volních aspektů  osobnosti  „orientované na dospělost“. Egoidentita přechází od "difuzní totožnosti"  k "sociální předurčenosti", přes následující "krizi identity" až  k dovršení   "zralé totožnosti".Offerovi [1975] však svými výzkumy poněkud narušili představu o obecně bouřlivých a výrazně negativních proměnách sebezažívání  pubescentů,  ty se prý  týkají  jen asi 50 % dospívajících, vedle toho   asi 25% je prochází údajně dospíváním  zcela bez "krizí".  ADOLESCENCE  je vrcholným stadiem dospívání ve kterém krystalizují východiska „sociálního dozrávání“. Dosažení adekvátních hledisek ego-identity je  významným úkolem adolescence. Je třeba  osobně určit  optimální poměr SOCIALIZACE (termit) pro zařazení do společnosti (konformita,  výhody a sankce) a  INDIVIDUALIZACE (Robinzon) k dosažení  samostatné a sebeřídící osobnosti (sebepoznání, sebepojetí, seberealizace ).  Jsou v tom značné individuální rozdíly. S „ vyspělostí společnosti“ .a narůstající .nepřehledností vztahů se i zralost  sebepojetí stále oddaluje. Adolescence je tak  mnohdy ještě obdobím relativní  nezralosti.Bývají uváděny čtyři úrovně senepojetí (Smékal): 1.) Jedinci "zmatení" - nejisté a neuvážené jednání,  kolísavé sebevědomí ("Nejsou schopni orientovat se ve společenských  požadavcích a  nevědí si rady  se sebou. Pocit důležitosti si někdy posilují i společensky nežádoucími projevy").2.)  Skupina "závislých" -  v sebepojetí i sebevědomí přebírají postoje  autorit. ("Nepůsobí problémy, plní požadavky, aniž by o nich příliš uvažovali. Nevykazují krize, jsou nesamostatní a zůstávají konformní, závislí a manipulovatelní").3.)  Skupina "hledajících" - sebepojetí se u nich tepreve formuje a životní cíle zpřesňují.  ("Angažováním v mnoha činnostech a rolích jakoby zkoušejí své síly").4.) Skupina se zdravě zformovaným sebepojetím -  mají sebevědomí nezávislé na referenční skupině či  situaci. ("Adekv.zvládají požadavky okolí a vědí co chcou"). DOSPĚLOST  (dovršení vývoje u dívek v průměru v 19  letech, u chlapců až ve  23) Vyspělá osobnost dosahuje optimální úrovně  KULTIVACE  (zařazení ve světě  poznání,, humanistických ideálů i hodnot) a  představuje tak  vpravdě  AUTONOMNÍ SEBEREGULUJÍCÍ SYSTÉM (periodická restrukturace a dolaďování východisek sebřízení  s ohledem  na vnitřní i vnější změny).Rozdíly  RACIONÁLNĚ - KOGNITIVNÍCH  procesů  v   PUBERTĚ a ADOLESCENCI: ČIVOST  vykazuje ještě zvýšení čitlivosti na vůně a zlepšení smyslu pro rytmus. VNÍMÁNÍ  lze chápat jako „subjekt-objektový boj“, ve kterém jsou zbraněmi „objektu“ množství, neuspořádanost a dynamika podnětů, a na straně „subjektu“ jen motivace, motodologie,   systematičnost při shromažďování, třídění a vyhodnocování údajů. Zatímco u pubescentů  lze pozorovat  navzdory dosažené vyspělosti všech funkcí   spíše povrchní a nepřesné pozorování,  zjednodušené a ukvapené  závěry a netrpělivost  při  shromažďování  faktů, tak  adolescenti jsou již schopni využít  schopnosti abstrakce i  bohatější zkušenosti , které jim umožňují  orientovat se na podstatné.  Dochází také k nové uplatnění "názornosti" (schemata, modely, technické  výkresy, grafy atp.).  Stabilizuje se také individuální KOGNITIVNÍ STYL  (konstitučně či osvojením ustálený přístup k realitě) ovlivňující přijímání, zpracovávání a pořádání informací. Výčet forem této důležité charakteristiky osobnosti není dosud ukončen:  zaměření na detaily - či na celek, orientace na  rozdíly - nebo na podobnosti, postupování "krok za krokem"  - popř. intuitivnost a vhled,  úzké zaměření - či odstup,  ostrost a přesnost odrážení - anebo spíše ulpívání na dříve  fixovaném, tendence k reprodukování - nebo spíše objasňování,  snaha o objektivní přístup - či důraz na subjektivnost, šíře  a stabilita kritérií - anebo jejich neujasněnost a povrchnost, interní - či externí východisko kontroly, pomalost a přesnost oproti rychlosti a nepřesnosti, rigidita - a flexibilita, závislost na poli - nezávislost a originalita, humanistická - nebo  přírodvědná orientace atp.POZORNOST  pubescentů  se zpravidla  zhoršuje  vlivem oslabení hormonálními  změnami, nevyhraněností  zájmů a subjektivním suicentrizmem. Zato adolescenti  jsou již schopni  vést svoji pozoznost "pochopenou objektivní významností".  PAMĚŤ pubescentů   vykazuje někdy až jistý návrat k překonané „mechanické paměti“,  opomíjející  vědomosti a  snahu o chápání souvislostí a vztahů. Zato adolescenti  již plně využívají dosaženou úroveň myšlení, při vštěpování postupují logicky  na základě vlastního porozumění  a aktivně přiřazují nové informace do systému tak, že dochází k žádoucímu vytváření  „kognitivní mapy“ oboru.  MYŠLENÍ  dosáhlo díky abstrakci stadia formálních operací, je tedy již schopno operovat pomocí  znaků  se vztahy bez vazby na konkrétní jevy.  U pubescentů  ale dosud převládá  myšlení  školsky konvergentní, algoritmicky pasivní atp. Zatímco u adolescentů    je již evidentní převaha divergentního zvažování více možných alternativ,  posuzování  jejich "pravděpodobnosti" atp.  Každé řešení problémů vykazuje jednotný postup: rozbor-plán-provedení.kontrola (postřeh - orietnace - formování hypotéz - ověřování). ABSTRAKCE (tvoření kategorií na základě podstatných shod )  je základem tvorby "vědeckých kategorií"  a umožňuje  další   hierarchizaci  pojmů. Rozšiřuje realizaci úvah o jevech a vztazích bez názorného podkladu, zároveň však také redukuje bohatost a tím i  "účinnost" podnětů senzorického pole. Pojmy se jeví obsažnější, avšak řeč není zcela přiměřená popisu totální reality a tak dochází u dospívajících k  projevům „verbalizmu“ (ireálnému mudrování s "abstraktními kategoriemi" ) /Maslow:"Nejzazším cílem abstrakce a analytického myšlení je největší možná simplifikace typu formule, diagramu a schematu. To, co obvykle nazýváme poznáním - tedy abstraktní a verbální formulace - často způsobuje, že zůstáváme téměř slepí vůči těm částem reality, které nejsou touto abstrakcí pokryty."/TVOŘIVOST  má zpravidla fáze: přípravnou - inkubační - intuitivní - hodnocení.  Maslow uvádíí, že  "V tvořivosti má nesporný význam zdravá iracionalita".  Pubescent  má sice ještě  svěží vnímavost, avšak zároveň i nezkušenost, zbrklost, vzdání se před překážkou  a neplánovitost postupu. Vedle toho adolescent vládne již vyšší uvážlivostí, odpovědností, vytrvalostí, zkušenostmi i odborností.  Inteligence sama není dostatečnou zárukou tvořivosti, tou je teprve soubor schopností a vlastností tvůrčí osobnosti: senzitivita - rozpoznání problému i v nepřehledné situaci, restrukturace - schopnost  redefinovat problém a přeuspořádat data, fluence - uvolnění toku nápadů,  flexibilita - pružnost reagování na změny,  originalita  - nalezení souvislostí i mezi významově vzdálenými strukturami, elaborace - propracovanost  realizace, vizualizace - imaginativní operace. Kreativní osobnosti se necítí dobře v zajetí společnských konvencí,  vykazují určitou neformální volnost.