Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Balady a romance

Balady a romance (1883) – 18 lyrickoepických básní; nedělá zde rozdíl mezi baladou a romancí, často je i záměrně zaměňuje. Většina básní má českou látku. Nacházejí se tu básně s biblickými motivy - Balada tříkrálová, českými historickými motivy - Balada česká, Romance o Karlu IV., dále sbírka obsahuje básně zabývající se obecně lidskými vztahy - Balada dětská (reakce na smrt Heydukovy dcery).
- Balada rajská, Romance štědrovečerní, Romance helgolandská
Prosté motivy (1883) – intimní básnický deník. Oddíly - Jarní, Letní, Podzimní, Zimní odpovídají běhu Nerudova života. Jsou zde vzpomínkové básně na přátele (Vzpomínka na Hálka) a milostné básně věnované Anně Holinové a Anně Tiché. Sbírka je psána prostým veršem, někdy připomínajícím až poesii lidovou. Byla to poslední sbírka, která byla vydána za jeho života.
Zpěvy páteční (1896) – 10 hymnických skladeb, které jsou Nerudovým odkazem národu, věří, že po Velkém pátku přijde Bílá sobota a náš národ bude vzkříšen, jedná se tedy převážně o vlasteneckou lyriku. Jazyk básní – využívá symboly, zaměřuje se na význam slov, básně ozvláštňuje výrazy lidové mluvy a neologismy.

b) PRÓZA: Většina jeho povídek je zasazena do pražského prostředí, mají realistický ráz, čerpají z lidové mluvy. První knihou jeho próz jsou Arabesky (1863) – krátké povídky, které nejsou založené na ději, ale na charakteristice hlavní postavy. Kniha neobsahuje jen povídky, ale i fejetony, črty, fiktivní paměti… Jádrem jsou portréty lidových postaviček, např. v povídkách Josef Harfenista, Blbý Jóna, Byl darebákem).
Nejznámější knihou jsou Povídky malostranské (1878), které jsou podané humornou formou. Zároveň zde odhaluje negativní vlastnosti – maloměšťáctví, pokrytectví a vyzdvihuje vlastnosti kladné – dobrotu, upřímnost… Neruda dobře vystihl kouzlo Malé Strany, dobovou náladu a lidské charaktery. 13 povídek – např. Doktor Kazisvět, U tří lilií, Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku, Hastrman, Týden v tichém domě, Pan Ryšánek a pan Schlegl (Sedávali spolu jedenáct let u jednoho stolu v hostinci U Štajniců. Jeden na druhého však nikdy nepromluvili, rozhněvali se už před lety pro dívku, která si vzala místo pana Ryšánka pana Schlegla, ale při porodu zemřela. Smířili se teprve, když se pan Ryšánek po dlouhé nemoci zase objevil v hospodě a pan Schlegl mu nabídl tabák.), Přivedla žebráka na mizinu, Týden v tichém domě (zde autobiografické prvky – jednou z postav je sám Neruda, začínající novinář Václav Bavor).

c) DRAMA: Jako dramatik neměl moc velký úspěch. Za jeho života se uplatnily jen situační komedie v klicperovském duchu (např. Ženich z hladu 1859).

d) ŽURNALISTIKA: Psal především fejetony (vtipné a odlehčené pojednání o aktuální události podané formou článku) – stal se u nás vlastně zakladatelem tohoto žánru, většinou je podepisoval šifrou . Sám vydal výbory ze svých fejetonů: Žerty hravé i dravé 1877 (s domácí tematikou), Obrazy z ciziny 1872 (se zahraniční tematikou).

Žádné komentáře:

Okomentovat