České divadlo ve 20. století, jeho společenská angažovanost

- D 34 – D 41
- rozvíjelo se v letech 1933 – 1941 -> index u písmene „D“
- připravovalo náročná umělecká díla pro lidového diváka
- působil zde zejména Emil František BURIAN (1904 – 1959), který ho výrazně profiloval byl i hudebním skladatelem a autorem oper, baletů, jazzových skladeb, dirigentem, výtvarníkem a hercem
- jeho divadlo vynikalo rytmicko-melodickou sborovou recitací = voiceband
- usiloval o tzv. syntetické divadlo – propojující různé divadelní prvky a typy žánrů
- gestapem zavřeno, Burian odvezen do koncentráku, po válce tvořil bezcenné agitační hry
- po válce bylo znovu otevřeno (D 46) – orientace na program vládnoucí strany; po smrti E.F. Buriana divadlo pojmenováno podle něj
- repertoár : adaptace klasiky (Shakespeare, Moliér, Klicpera, ...); inscenace současných dramatiků (Brecht, Nezval, ...); Montáž lidové poezie („Vojna“ ); inscenace lidových dramat („Lidová snita“ ); dramatizace prózy (Haškův Švejk, Dykův Krysař); dramatizace poezie (Máchův Máj, ...)

4. protifašistická divadelní fronta
- koncem 30. let se divadelníci spojují v boji za demokracii X fašismu a válce
- oficiální proud se sbližuje s avantgardním – to se v praxi projevilo takto:
a) inscenacemi dramatu a dramatizace románů ruských a sovětských autorů

b) uváděním pokrokových a protifašistických dramat českých autorů (Vančura – Jezero Ukerewe, Čapek – Bílá nemoc, Matka)

c) programem nově vzniklých divadel, hlavně Osvobozeného a D 34 - D39
- během protektorátu ztrácejí české divadla některé budovy (Stavovské divadlo – Praha, Zemské divadlo – Brno)
- zavedena přísná cenzura (mnoho her zakázáno) – i přesto divadla pokračovala ve své práci až do září roku 1944, kdy byl zakázán provoz většiny divadel
- nejmladší generace se sdružovala v Divadélku pro 99 (1940 – 41) a ve Větrníku (1941 – 44)