Jakub Arbes (1940 – 1914)

Jakub Arbes (1940 – 1914)
Narodil se a žil v Praze, přátelil se s Nerudou. Studoval polytechniku, kterou nedokončil, protože se chtěl věnovat žurnalistické a literární činnosti Za protirakouské názory byl vězněn. Pracoval jako redaktor Národních listů, vydával satirický časopis Šotek (výtvarně se na něm podílel Mikoláš Aleš), který byl tvrdě cenzurován. Po té živil rodinu spisovatelskou činností, ke konci života začal ztrácet zrak a měl stále větší existenční starosti. Na konci 80. let se kolem něho vytvořila umělecká bohémská společnost „Mahábhárata“, do které patřili také J. S. Machar a J. Karásek ze Lvovic, tedy nová spisovatelská generace, která Arbese obdivovala.
Dílo: a) ROMANETA - jedná se o literární útvar, který sám založil a nazval podle Nerudy, typické je pro ně racionální řešení záhad, které bývá úspěšné. Stejná záhada zde bývá řešena více lidmi z různých hledisek, většinou na dvou místech. Hlavní hrdinové bývají mladí muži, kteří usilují proniknout do podstaty věcí, duše člověka a řádu společnosti. Napsal romaneta: Newtonův mozek (1877), Ďábel na skřipci (1866), Svatý Xaverius (1873)
b) Psal také SOCIÁLNÍ ROMÁNY – Štrajchpudlíci (1883), Kandidáti existence (1881)…

Rudolf Mayer ( 1837 – 1865)
Autor sociální balady V poledne (monolog bouřícího se topiče).

Gustav Pfleger – Moravský (1833 – 1875)
Napsal román Z malého města (obraz života pražských dělníků).


13. RUCHOVCI A LUMÍROVCI. KULTURNÍ A SPOLEČENSKÝ
ROZMACH V 60. A 70. LETECH0 19. STOLETÍ
Jako ruchovce a lumírovce označujeme spisovatele, kteří vstupovali do literatury kolem roku 1870.

Ruchovci:
Začínali v roce 1868 v almanachu Ruch. V souvislosti s položením základního kamene k Národnímu divadlu zdůrazňovali své odhodlání pomáhat a sloužit národní věci a podporovat ji. Jejich heslo bylo „umění pro národ“. Jejich časopis se nazýval Osvěta. Dávali důraz na českou tradici, českou národní tvorbu, husitství, vlastenectví, zájem o venkov a slovanství. Patří sem Eliška Krásnohorská a Svatopluk Čech.

Lumírovci:
Začali roku 1877 svým časopisem Lumír. Jejich heslem bylo „umění pro umění“. Snažili se překonávat účelovost umění, nezdůrazňovali jeho národně agitační a výchovnou funkci. Umění umožňovalo člověku povznést se nad všednost běžné každodenní existence a vnímat vyšší ideály- humanitu a krásu. Takové pojetí umění bylo označováno jako kosmopolitní- světoobčanské. Úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň. Patří sem J. Zeyer, J. V. Sládek, J. Vrchlický.

Spory mezi nimi vypukly v roce 1878 kvůli II. vydání almanachu Má. Eliška Krásnohorská mu vytkla, že je výstřední, tak se Vrchlický nedal. Svatopluk Čech se mezi nimi snažil spory ukončit a tak vydal časopis Květy, který měl být pro lidi, kteří se nechtějí mezi jejich spory vměšovat. Květy se ale staly tajným spojencem ruchovců. Nakonec je smířila kritika mladé generace.
Spisovatelé obou skupin navazovali na romantismus. Označujeme proto novoromantiky.