Vítězslav Hálek (1835 – 1874)

Vítězslav Hálek (1835 – 1874)
Narodil se ve vesnici u Mělníka, kde prožil dětství, potom studoval gymnáziu. Šel studovat filozofickou fakultu, kterou nedokončil. Finančně byl na celý život zabezpečen bohatým sňatkem (s Dorotou Horáčkovou, dcerou advokáta, kterou poznal, když pracoval jako domácí učitel) a mohl se proto věnovat literatuře a publicistické činnosti (Květy, Národní listy). Ve své době byl velice uznávaným spisovatelem, jeho smrt byla považována za národní tragédii
Celé jeho dílo je ovlivněno venkovem, který často idealizuje, nevyskytují se v něm nijak hluboké myšlenky.
a) BÁSNICKÉ - sbírka Večerní písně (1858) – 65 očíslovaných básní bez názvu, lyrické verše o lásce, štěstí, radosti, je to také optimistická oslava krásy jarní přírody (např. Přilítlo jaro z daleka) a oslava básnické nesmrtelnosti – vysoce hodnotí básníkovo poslání, je přesvědčen, že básník je prorokem národa a národ si má svých básníků vážit.
Druhá lyrická sbírka V přírodě (1874) je plna obdivu k přírodnímu řádu, básník zde hlásá návrat k přírodě, co je v nesouladu s přírodou, je určeno k zániku, v básních se vyskytují paralely mezi děním v přírodě a životem člověka.
Třetí básnickou sbírkou, která je převážně epická, jsou Pohádky z naší vesnice (1874), vydané krátce po autorově smrti. Název je míněn částečně ironicky, v některých básních ukazuje těžké životní podmínky na venkově (např.v básni Dražba).

b) PROZAICKÉ – povídky byly úspěšné, román Komediant neúspěšný. Zpracovává rodinné problémy vesnického lidu. Povídky - Na vejminku (1874), Na statku a v chaloupce (1873), Poldík rumař (1873), Muzikantská Liduška (1861) (Staňkovic Liduška a muzikant Toník se velmi milovali. O Lidušku se však začal ucházet mladý Krejza. Liduščin otec ho pokládal za bohatého sedláka a svolil k sňatku. Liduška se nejprve nedovedla rodičům dosti vzepřít, ale čím více se blížil den svatby, tím pevněji se v ní utvrzovalo rozhodnutí, že Krejzovou nebude. Přišel den svatby. Liduška dělala, jak si rodiče přáli, šla i do kostela. Toník v domnění, že Liduška zrušila slib lásky, uprchl z kostela. Liduška stanula před oltářem. Na otázku, zda si bere Krejzu, přisvědčila, rovněž tak i na otázku, má-li s někým jiný slib. Obrátila se ke kůru, kde byli muzikanti, a volala Toníka. Toník tam už nebyl, odešel do města a dal se na vojnu. Liduška se z žalu pomátla. Do otcovského domu se nevrátila, toulala se po okolních vsích a kde uslyšela muziku, hledalaToníka. Proto jí říkali "muzikantská Liduška". Krejza přišel brzy na mizinu. Ukázalo se, že si chtěl sňatkem s Liduškou pomoci z peněžních nesnází. Lidušky se nakonec ujala kořenářka Frantina a Lidušku vyléčila. Po dlouhé době se vrátil i Toník a oba se šťastně shledali.)

c) DRAMATICKÉ – úspěšná dramata Záviš z Falkenšteina (1861), Král Vukašín (1862). Námětově Hálek čerpal z historie, a to cizí i domácí.