2. Jestli a jak se vůbec může člověk vyrovnat s takto traumatickým prožitkem skutečností, nalézti novou identitu a pokusit se ve jménu života a lidskosti zabránit opakování konfliktu podobných rozměrů, a tím dokázat sobě i hodnotám, ve které vždy věřil, že je nejen práv jejich odkazu, ale zejména i schopen jeho uchování, rozvíjení, obohacování a předávání dalším generacím...
Obě otázky získávají na důležitosti zejména v kontextu nebývalého rozvoje totalitních ideologií bolševického (komunistického), fašistického a nacistického typu ve 20. a 30. letech 20. století a nabývají zásadního přehodnocení a smyslu až v souvislostech s vypuknutím II. světové války.
a) ruská literatura – (od roku 1924 oficiálně sovětská ) společnost prochází v tomto období obrovskými, přev-ratnými změnami, které vyplývají z událostí I.světové války, bolševické revoluce roku 1917 a následné války ob-čanské, na jejichž konci je definitivní ovládnutí země bolševiky a budování totalitního režimu stalinského typu. Výše uváděné předpoklady se samozřejmě odrážejí i v kulturním dění, které de brzy dostává do centra pozornos-ti mocenských a stranických struktur, takže i literatura se v zápětí ocitá v zajetí jediného povoleného uměleckého směru sovětské společnosti, a sice tzv. socialistického realismu, a jakékoliv odlišné hlasy jsou nemilosrdně pot-lačovány, umlčovány a likvidovány, včetně jejich reprezentantů a děl: mnoho autorů odchází do emigrace, někte-ří končí ve vězení či koncentračních táborech typu GULAGU, další jsou popravováni, případně páchají sebe-vraždy, nebo dokonce mizí beze stopy...
Žádné komentáře:
Okomentovat