Stanislav Kostka Neumann (*1875 -1947) – nejvýznamnější představitel – neustále poutal pozornost, organizátor, zdědil vilu, kde se buřiči scházeli, začínal jako satanista -> anarchista (založil časopis Nový Kult) -> rudý komunista -> extrémista, ovlivnil vývoj mladší generace, obecná teorie umění, poezie, próza
4 období tvorby:
1) do r. 1905 – satanistické, anarchistické období, provokuje, je ironický, cynický, provokativní, satan chápe jako symbol
Nemesis, bonorum custo = Bohyně, ochránkyně spravedlivých, b. k. – vznikla v Plzni na Borech, měla urazit Rak. – Uh. soudnictví
Stanova sláva mezi námi – anarchistická sbírka, báseň – Stráň chudých lásek
2) 1905 – 1918 – období zklidnění, autor objevuje téma přírody a civilizace, moderní techniky
Kniha lesů, vod a strání – přírodní lyrika moravské krajiny, báseň Střevlíci – báseň radosti
Nové zpěvy – vyšla v r. 1918, ale vznikla už dávno předtím, je kultovní, stala se inspirací – kvůli tématu – civilizace, techniky 1. část – Zpěvy drátů, 2. část – Zpěvy z lomozu,
3. část – Zpěvy světel, 4. část – Zpěvy ticha
- v tomto období se také rozvíjí kritika – jako vědní a umělecký obor, F. X. Šalda + S. K. Neumann – nová umělecká generace – vystoupila ve sborníku – Almanach na rok 1914 generace – Karel Čapek, Josef Čapek, Jar. Durych, Otokar Theer, …
nemohla se projevit – vývoj přerušen 1. sv. válkou
Žádné komentáře:
Okomentovat