Většinou jsou tato témata vzájemně úzce propojena. Za zakladatele moderní prózy 20.století považováni především tito tři autoři: Marcel Proust (1871-1922); James Joyce (1882-1941) a Franz Kafka – povinný (1883-1924).
Marcel Proust (1871-1922): slavný francouzský spisovatel, studoval práva, i díky své nemoci žil v dobrovolné izolaci až klauzuře, hmotně zajištěný, pohyboval se v prostředí aristokratických salonů, život zcela zasvětil literatuře.
román: Hledání ztraceného času: mohutný a rozsáhlý sedmidílný román: je považován za jedno ze základních a zakládajících děl moderní literatury. Do centra pozornosti se dostává právě rozměr časový, čas a jeho plynutí ve vědomí subjektu. Lákavá možnost vzpomínky, princip vybavování, řetězení představ a asociací. Jaký je vztah subjektu a času? Čas jako možnost a moment trvání, ale zároveň čas jako neúprosný ničitel a garant zkázy. Proust dále zkoumá vztah mezi časem vyprávění a časem vyprávěného, vzájemně je kombinuje a vytváří různé jejich zdánlivě protikladné opozice. Ale základní pozornost je věnována vědomí subjektu, jakési optiky, pomocí které můžeme nahlížet sebe sama, okolní svět, jenž nás obklopuje, i druhé, s nimiž vstupujeme do různých vztahů. Toto vědomí utváří naše myšlení, které je prezentováno prostřednictvím jazyka, řeči, promluvy a ty jsou zase strukturovány právě rozměrem prožitku času. A teprve všechny tyto kategorie se podílejí na utváření významu, který, pokud se spolupodílí na tvorbě smyslu, může jediný překonat definitivní a konečný rozměr plynoucího času.
Žádné komentáře:
Okomentovat