Antal Stašek (1843–1931)

Antal Stašek (1843–1931)
 Podkrkonoší (Semily); otec Ivana Olbrachta;
Vlastním jménem Antonín Zeman, otec Ivana Olbrachta. Studium v Polsku na právníka, dělal právníka v Semilech. Se svým synem na sebe vzájemně působily, otec syna přivedl k literatuře a syn otce ke komunistům.

Dílo:
– povídkový cyklus Blouznivci našich hor – o životě v sektě, víra v reinkarnaci
– román V temných vírech – o životě dělníků, počátky dělnického hnutí
– román O ševci Matoušovi a jeho přátelích – byl to komunista, pobuřoval ostatní dělníky, jde do vězení. Ve vězení se seznámí s předákem, přečte si manifest, po návratu z vězení šíří tajně myšlenky manifestu dál.

Josef Holeček (1853–1929)

Dílo:
– románová kronika Naši - (10 dílů) – obraz jihočeské vesnice (Vodňansko, Písecko) v 1. pol. 19. stol.; rodina sedláka Kojana a jeho syna Bartoně; sedlák = představitel národní moudrosti; podrobné prokreslení prostředí

Ignát Herrmann (1854–1935)
 Chotěboř (Doubravka); život v Praze  pražská tematika próz

– novinář (Národní listy, literárněhumoristický časopis Švanda dudák)
– prozaik humorista – drobné žánrové obrázky – zdůrazňují popisnost, hromadění drobných detailů, mistrné charakteristiky postav, nedějovost, idylizace, sentimentalismus – např. povídka Sudička, román Otec Kondelík a ženich Vejvara
– román s autobiografickými rysy U snědeného krámu – z prostředí drobné pražské buržoazie (zištnost, dravost) × postava slabého, osamoceného člověka, neschopného odporovat, hlavní postava je kupec Žemla, založí si krámek, dobrák, žena a tchýně jsou zlé, proto zkrachuje a spáchá sebevraždu.

NATURALISMUS

Karel Matěj Čapek – Chod (1860–1927)
působil dlouho jako novinář a k literatuře se dostal po 40. letech.

– román Kašpar Lén mstitel – tragický příběh vraha – mstitele, zedníka Léna, mentální zedbík se zamiluje do prostitutky Mařky, ta je znásilněna, zedník zabije násilníka – zaměstnavatel, ale umírá na TBC.
– román Turbína – příběh patricijské rodiny – bankrot továrníka a životní ztroskotání jeho dcery
– romány Antonín Vondrejc a Jindrové – tragická osudovost milostných vztahů;

autorův vývoj od naturalistického determinismu k úsilí o mravní obrodu; nejen objektivní registrátor jevů, ale i výraz subjektivního, soucitného vztahu k lidem (× Zola); jazyk obohacen archaismy, novotvary, vulgarismy; znalost řeči pražské periferie