Karel Jaromír Erben (1811–1870)
Podkrkonoší; písmácká rodina; gymnázium v Hradci Králové, filozofie a práva v Praze; přítel Palackého, současník i protichůdce Máchův (blízké otázky, ale odlišné odpovědi)
vědec:
český a slovanský historik, právník, archivář, vydavatel staročeských památek, překladatel (Nestorův Letopis ruský)
novinář:
Pražské noviny
sběratel:
lidové slovesnosti (pokračovatel Čelakovského)
českých národních písní: Prostonárodní české písně a říkadla
pohádek: Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních
např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska
básník:
sbírka Kytice z pověstí národních (1853)
české báje, obraz dávných lidových představ a názorů na život; většinou forma klasické balady
1) základní motivy:
boj člověka s přírodou, s nadpřirozenými silami (bezmocnost)
základní vztahy mezi lidmi (jejich narušení konflikt)
v popředí motiv mateřské lásky
vina trest (často neúměrný, krutý)
např.
b. Vodník – zlá nadpřirozená síla, střetnutí dvou mateřských lásek; dcera potrestána:
poprvé, že neposlechla matku
podruhé, že matku uposlechla, ale opustila dítě (kterákoliv volba vede k tragédii)
lidové pověry (víra v sen)
4 zpěvy, každý má jinou scénu, časové období
b. Zlatý kolovrat – matka macecha zabila nevlastní dceru, aby zajistila štěstí vlastní dceři; za to obě stihl spravedlivý trest (pohádka)
b. Záhořovo lože – polemika s Máchou; báseň o vině a odpuštění (Erbenův hrdina ho dosáhne, Erben odmítá vzpouru proti společenským a mravním zákonům × Mácha: revolta, vzdor)
b. Holoubek – romantická kresba přírody, krása české krajiny
b. Věštkyně – alegorická politická koncepce, vyslovena jistota o budoucnosti národa; vlastenectví
2) kompozice sbírky:
(přesný stavební záměr); 13 básní, vzájemný vztah:
úvodní Kytice – závěrečná Věštkyně (motiv národního smutku i naděje; matka – vlast)
Poklad – Dceřina kletba (mateřská vina)
Polednice – Vodník (nepřátelské nadpřirozené bytosti)
Zlatý kolovrat – Záhořovo lože (motiv dobra a zla, legendárnost, pohádkovost)
Štědrý den – tajemné roční období, zvyky, obyčeje, pověry
hlavní druhy lidové epiky: pohádka, legenda, pověst, převaha balad
pro malíře (Aleš, Mánes)
pro hudební skladatele (Dvořák, Fibich)
pokračovatelé:
Neruda, Vrchlický, Bezruč, Wolker
Žádné komentáře:
Okomentovat