František Palacký

Roku 1868 položil František Palacký základní kámen ke stavbě Národního divadla. To bylo otevřeno roku 1881, ale vzápětí vyhořelo a znovu bylo otevřeno roku 1883 Smetanovou operou Libuše. Na výstavbě divadla se podíleli např. architekti Zítek a Schulz; sochaři Myslbek, Štursa; malíři Ženíšek, Aleš; autor opony Hynais aj.

Realistické drama se u nás rozvíjí později než realistická próza a poezie. Z předchůdců byl úspěšným Emanuel Bozděch (na přelomu 60. a 70. let 19. století).
Nástup realismu byl na našich scénách ovlivňován cizími realistickými autory, zejména dramatikou ruskou (Gogol – komedie Revizor, Ostrovskij – hra Bouře, zhudebnil Janáček jako operu Káťa Kabanová) a hrami norského dramatika Henrika Ibsena (hry Opory společnosti, Nora, Strašidla aj.). Rozhodující význam pro vítězství realistického dramatu měla scéna Národního divadla. V 80. letech zde působil první ředitel ND František Adolf Šubrt, začínající dramatik, a první dramaturg ND Ladislav Stroupežnický, dramatik.

František Adolf Šubrt (1849 – 1915)
hra Jan Výrava: příběh zámožného sedláka, který se přiklonil ke vzbouřeným sedlákům
hra Drama čtyř chudých stěn: český horník bojuje s německým kapitalistou o právo na práci i za svou národní příslušnost.

Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892)
Zpočátku psal veselohry a historické hry, popularitu si uchovaly historické veselohry Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová. Po nich Stroupežnický nastoupil dráhu realistického dramatika hrou Naši furianti (1887).
Děj Našich furiantů se odehrává ve 2. pol. 19. stol. v jihočeské vesnici. Hra má čtyři dějství. Ve vesnici vznikne spor, kdo se stane obecním ponocným. O místo se hlásí vysloužilý voják Bláha, kterého podporuje starosta Dubský, a krejčí Fiala, kterého podporuje radní Bušek. Syn Dubského Václav si má vzít Buškovu dceru Verunku. Do problému o místo ponocného se promítá jejich spor ohledně věna jejich dětí. Dojde k podvodu a intrikám, ale nakonec získá místo ponocného Bláha.
Autor nevztahuje „furiantství“ jen na Dubského a Buška, ale na celý národ obecně. Osoby v dialogu promlouvají nářečím, hovorovým jazykem. Autor zdařile zachytil tehdejší poměry na venkově.

Gabriela Preissová ( 1862 – 1946)
Je autorkou četných povídek, románů a divadelních her, zejména z moravského Slovácka a ze života Slovinců v Korutanech.
Tragédie Gazdina roba příběhem venkovské švadleny Evy, která odešla od svého muže s milencem Mánkem. Šli spolu za prací do Rakouska. Poté, co se Mánek není schopen rozvést a vzít si ji za ženu, Eva se v zoufalství vrhne do Dunaje. Tato hra znamenala další vítězství realistického dramatu na české scéně. Zhudebnil ji jako operu Eva Josef Bohuslav Foerster.
Hra Její pastorkyňa je obrázkem ze Slovácka. Jenůfu, schovanku (pastorkyňu) kostelničky Buryjovky, milují dva nevlastní bratři, Laco a Števa. Laco zohyzdí Jenůfě obličej, aby ji Števovi zošklivil a ten ji pak skutečně opouští, i když bude otcem jejího dítěte. Kostelnička chce zachránit čest svou i Jenůfy, proto drží Jenůfu až do porodu doma. Dítě po narození utopila, ale Jenůfě namluvila, že dítě umřelo. Jenůfa si má vzít Laca. Před svatbou však vesničané naleznou dítě pod ledem. Kostelnička se přiznává ke své vině a Jenůfa vrací slovo Lacovi, ale ten při ní zůstává.
Hra přesvědčivě ukázala postavení ženy ve společnosti, morálku plnou předsudků, které způsobují tragédie lidí. Její pastorkyňa byla pod stejným názvem zhudebněna jako opera Leošem Janáčkem.