Pololidová

b) Pololidová

– přechod mezi oficiální literaturou a lidovou slovesností
– literatura o lidu, ale z pozic ne lidových ani panských, ale měšťanských; znalost lidového prostředí


– kantor Václav František Kocmánek, autor 7 interludií
– interludium = fraška z lidového života pro drobné měšťanstvo, často výsměch sedlákovi, nevybíravá kritika s vulgarismy
– skladba Lamentatio rusticana (Lamentace venkovanů) se selským otčenášem, tj. skladbou o selském životě; sloky končí vždy veršem modlitby

– zábavná literatura:

kramářská nebo jarmareční píseň
o zajímavých příhodách (požáry, povodně, nešťastné lásky, vraždy); zpívali je o jarmarcích potulní kramáři za doprovodu flašinetu a ukazování výjevů na seriálu obrázků, prodávali texty písní


– písmácké paměti, např. Františka Jana Vaváka – psané česky, dochovávají dokumentárně přesné zprávy, záznamy veršovaných skladeb, ohlasy soudobých událostí, praktické rady pro všední život

c) Ústní lidová slovesnost

– tvorba lidu, zvl. venkovského, bohatství tematické a žánrové, doklad tvořivosti a uměleckého cítění lidu, odraz jejich životních zkušeností, např. písně, pohádky, lidové balady (Osiřelo dítě), pověsti, hry se zpěvy, loutkové hry (Don Šajn)
– inspirační zdroj pro literaturu, zvl. v období národního obrození