Fidlovačka

Fidlovačka
fraška s písněmi; pražské řemeslnické vrstvy (český živel), např. švec Kroutil × poněmčená Praha (vdova Mastílková); píseň Kde domov můj (zpívá slepý houslista Mareš) – melodie Františka Škroupa

historické hry:
vznikly kolem r. 1848; jsou historické jen svými tématy, ale vyjadřují ideály let 1847–48;

Kutnohorští havíři
historicky:
bouře havířů v Kutné Hoře kon. 15. stol.
podnět:
stávky smíchovských dělníků v 40. letech 19. stol.
svět havířů:
Opat, starší havíř (usiluje o dohodu s panstvem), Vít – mladší, radikálnější, bojovnější
panský svět:
Beneš z Veitmile, mincmistr – krutý, mstivý, sebevědomý; intrikář Rekordat

Jan Hus
historická postava, ale vyslovuje požadavky a cíle národa v současnosti;
Husovi přátelé: Jeronym, Jan Žižka, Hanuš z Chlumu
×
nepřátelé: Štěpán Páleč (bývalý přítel), císař Zikmund, kardinál Petr Angeli

dramatické báchorky
s pohádkovámi motivy

Strakonický dudák
dějové schéma:
láska Dorotky a Švandy, překážky, Švandova cesta do světa za penězi; návrat

postavy a dvojí svět:

 české lidové postavy (typy kladné):
Kalafuna – český muzikant, houslista, vlastenec; obětavost (pomohl Švandovi), touha po domově
Kordula – starostlivá, pečlivá máma; svárlivá, ale dobrosrdečná
Dorotka – dcera hajného Trnky; moudrá, obětavá, věrná, statečná

 cizí svět
Vocilka – typ zcela záporný; zběhlý student, prospěchář, příživník, zbabělec; tzv. ”světový Čech” (bez vztahu k vlasti) nebezpečí odrodilství; podobně i voják Šavlička
pohádkové postavy:
princezna Zulika, král Alenoros, princ Alamír – strnulost, nepřirozenost, marnivost (× české prostředí)

 svět víl
neskutečné postavy, např. Rosava (Švandova matka); spojitost se světem skutečným (Švandovy očarované dudy), zosobněná česká příroda (matka – ochránkyně, vlast)

 ústřední postava Švanda
vlastnosti dobré (podnikavost, dobrosrdečnost), ale i špatné – vyplývající z mládí a nezkušenosti (přílišná touha po penězích, důvěřivost, lehkomyslnost; podléhá cizím vlivům, kolísá ve vztahu k Dorotce); jeho charakter se během hry vyvíjí k dobrému (pracovitost, národní hrdost)

jazyk postav (charakterizační prostředek):
český, lidový (Kalafuna, Švanda)
světácký (Vocilka – cizí slova, zkomoleniny)
neživotný a strojený (Zulika)
poetický (víly – mluví ve verších)

záměr:
oslava českého lidu – síly, lásky, obětavosti, vlastenectví
varování před odrodilstvím, před přílišnou touhou po penězích