Aristoteles vypracoval systém 10 kategorií

- Aristoteles vypracoval systém 10 kategorií, které mají stačit k popisu reálného světa, pro všechny tyto kategorie nemůže být jediný pojem dobra, tak máme např. kategorii dobra: „dobrý čas“ – tím říká, že právě čas je dobrý, přišli jste ve vhodný čas nebo „dobré místo“ – kategorie místa, času nebo např. „dobrý lékař“ → podle Aristotela neexistuje jediný společný pojem pro všechna dobra.
- pojem dobra je pro lékaře k ničemu (jeho otec byl lékař), protože žádný lékař nehledí na dobro o sobě, ale na dobro každého individuálního pacienta.
- dobrý lékař je tehdy, když umí dobře léčit → dobro je něčím, co odpovídá povaze, umu, dobře ovládat své umění (léčit), je to to co odpovídá jeho přirozenosti – lékaře, odpovídá přirozenosti věcí samé.
- jsou dobra, která slouží jiným dobrům, např. dobrý vojevůdce, který ovládá toto svoje umění slouží dalšímu dobru – vítězství. Dobrý vojevůdce je prostředek, který slouží cíli, dalšímu dobru (vítězství).
- Aristoteles se ptá, jestli je jedno dobro, které je pro ně samotné, které neslouží žádnému dalšímu cíli, tj. dobro, které hledáme. Podle Aristotela je tímto dobrem blaženost.
- blaženost, ona sama již neslouží druhému, je nejvyšším konečným, v řadě dobra posledním.
- jak ho dosáhnout? dobro je dáno povahou, přirozeností, je tím o co člověk usiluje, dobrý lékař je dán přirozeností lékařského umění, dobrý je ten, kdo nejvíce odpovídá své přirozenosti. Přirozenost se projevuje v činnosti.
- kdo je spravedlivý člověk? není to ten, kdo to o sobě tvrdí, ale ten, kdo spravedlivě koná
- určenost a povaha člověka se projevuje v činnosti.
- jaký životní projev je nejvlastnější člověku? blažený člověk bude ten, který žije v souladu se svou přirozeností. Aristoteles hovoří o 3 duších: vegetativní (vyživovací) duše, tu má člověk společnou s rostlinami a proto nemůže určovat podstatu člověka. Smyslová duše (zrak, sluch), tu má člověk společnou se zvířaty a proto nemůže být podstatou člověka. Rozumová duše je vlastní pouze člověku a ta je podstatou člověka. Podstata člověk spočívá v rozumu.
- Aristoteles je logik. Podstata věci je to, co určuje „věc“ jako takovou, jestli se změní podstata, přestává být věc sama sebou. Např. vlasy nejsou až tak podstatou člověka. I když se změní vlasy, člověk je stále stejný.
Podstatou člověka je rozum. Získáváme tedy rozum bez těla, a v tom se dopouští Aristoteles chyby. Člověka by měl definovat tak, že jeho podstatou jsou všechny tyto tři duše, to ale Aristoteles neudělal. Tím se dopouští chyby ve svém vlastním systému. Jestliže je podstatou člověka myšlení, rozumnost
→ přirozený způsob člověka je ten, který je oddán přemýšlení a jestliže bude žít v souladu se svou přirozeností, pak bude blažený (filosof).


Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
23. Filosofie klasického období a helénistická filosofie
19. Antická filosofie – kosmologická a antropologická
20. Antická filosofie – systematická a helénistická
Antická kultura
VELKÉ OSOBNOSTI ANTICKÉ FILOSOFIE - SOKRATES, PLATON, ARISTOTELES
SOKRATES (469 - 399 př.n.l.)
SOKRATES (469 – 399)
Platón (427 – 447 př.n.l.)
PLATÓN (427 – 347 PNL¨)
PLATÓN (427 - 347 př.n.l.)
ARISTOTELES (4. století PNL)
EPIKUREISMUS
Antický skepticismus
Skepticismus, Epikureismus
Eklekticismus
Články na hledaný výraz "Antická filosofie klasického a helénistického období" naleznete na bezuceni.cz