Maximalizace štěstí a blahobytu člověka - v této honbě charakteristické pro konzumní společnost, se dostávají do situace kdy ohrožují uspokojení základní potřeby člověka - potřeby žít. Proč se lidé takto pochybně chovají? Odpověď najdeme v: 1. neantropocentrická etika, 2. hlubinná psychologie. Ve 20. a 30. letech Aldo Leopold si všimnul katastrofálních účinků hondy za ziskem, katastrofálních účinků v ničení přírodě. Farmáři, kteří se pohybují v tržním mechanismu jsou orientováni na krátkodobé výnosy a zisky. Nedívají se v delším časovém horizontu na důsledky jejich hospodaření. Ty jsou pro celou společnost hrozivé. Jsou tu dvě příčiny: 1. zalesněná hora a tam žijí vlci, predátoři udržují počet jelenů na stálé výši. Přijde člověk a predátora považuje za konkurenci, vystřílí je aby byl jediným lovcem jelenů. Tato zvěř zdegeneruje, svým pokusem poničí lesy a ty uhynou. Egoistické zájmy člověka převažují nad zájmy celé přírody. Nepřemýšlí systémově, ale egoisticky pouze na svůj druh. To je proto, že naše tradiční etika chápe člověka jako bytost nadanou morální hodnotou pouze člověka (antropocentrická etika). To umožňuje chovat se ke všemu nenadanému morálkou dle libosti (jako k jeho otrokům). Člověku je přičítána morální hodnota, proto se k němu musíme chovat ohleduplně. Etika slouží od toho, aby nás omezovala v boji o existenci, zabraňuje nám používat všechny metody a postupy při získávání našeho prospěchu. V dnešní době jsme ve fázi, kdy jsme povinni rozšířit hranice morálního zákona za hranice lidského druhu, ke krajinám, rostlinám, přírodě jako celku. Přiznání této hodnoty nám zabrání,a bychom se chovali k přírodě bezohledně. K sobě navzájem se bezohledně nechováme, protože nám to svědomí nedovolí.
Radikální hnutí mládeže v USA: protiatomoví a míroví aktivisté, ekologičtí aktivisté. Zde vystupuje autor. A. Ness. Norský filosof, původce termínu hlubinná ekologie - odlišení dvou přístupů: 1. ochranářský - sbíráme odpadky, vysázíme stromky. To je řešení ekologické krize. Musíme jít ke kořenům našeho chování vůči přírodě. Musíme změnit naše hodnoty. Cesta k této změně je ztotožnění se se světem, přírodou ve které žijeme. Měli bychom být schopni cítit se jako tulení mládě, kterého zaživa stahují z kůže. To je realita, takto se loví kožešiny. Měli bychom se cítit jako velryba, do které střílí harpuny. Vcítěním se do druhého se vytváří náš soucit, tak se nebudeme chovat bezohledně a brutálně. Jde o to, rozšířit hranice soucitu za člověka, i k přírodě. To zní na první pohled sympaticky.
Když začnou díky špatnému životnímu prostředí ubývat zdroje např. potraviny (díky vykácení deštných pralesů se obilné oblasti změní v pouště), začne mezi lidmi přibývat agrese - Wilson. Stejně jako při neúnosnému růstu populace. Bude méně zdrojů, více lidí. Jeden ze zdrojů, vedoucí ke 3. světové válce.
Z toho vyplývá, že když se ztotožníme s přírodou, zjistíme že zdaleka nepotřebujeme to, co máme. Nač chtít více, když vystačíme s málem. Jeden z postojů, který by k tomu vedl je SKROMNOST - snížit spotřebu. V tomto způsobu myšlení je schováno čertovo kopýtko. Seed - tam se jde ještě dále. Musíme se ztotožnit se zvířetem, abychom k němu cítili soucit. Zvířata ale žijí smrtí druhého. Jedno požírá druhé. Když se mám ztotožnit se zvířetem, má to být kapr nebo štika. Žralok, tygr, to jsou ostatní kteří požírají. Chovají se jako my. Oni se živí životem jiných. Z tohoto si máme vzít příklad. Řešení: hypotézu vytvořil James Lovelock: žádný organismus, ani jednotlivý druh nežijí na planetě jako izolované skupiny. Život vytváří vzájemně propojený systém mnoha organismů kteří jsou vzájemně na sobě závislí a systém, který je propojen i s neživou přírodou (celou planetou). Existuje vzájemně propojený koloběh (vzájemně propojené procesy). Ideálním příkladem je koloběh vody v přírodě.
Žádné komentáře:
Okomentovat