Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Autokontrola

7.9.2 Autokontrola
Ať už studující má prokázat své vědomosti i dovednosti, své schopnosti a postoje jakoukoli formou a jakýmkoliv způsobem, je předcházející autokont¬rola především verbálním projevem.
Studující buď polohlasem nebo v duchu odpovídá na předpokládané otázky, které si sám odvodil z látky a jejího uspořádání, popisuje jevy a procesy, popi¬suje své vlastní demonstrační činnosti, zaujímá kritická stanoviska k předkláda¬ným problémům, řeší i s pomocí písemného záznamu předpokládané problémy.
Prof. dr. Hyhlík, DrSc. (Zkoušky vysokoškolských studentů. Praha, SPN1957) uvádí, jak by měla být hodnocena ústní zkouška. I když sebevzdělávající se pracovník může být hodnocen a může se sám též hodnotit odlišným způsobem, není na škodu, seznámit se s některými hledisky vysokoškolského hodnocení:
1. Správnost výkladu
2. Rozsah vědomostí
3. Úplnost odpovědi
4. Pochopení látky
5. Schopnost aplikace
6. Logika odpovědi
7. Druh a počet chyb
8. Vyjadřování
Podle téhož autora lze uvést i kritéria hodnocení písemných zkoušek:
1. Pochopení a rozvedení tématu
2. Logika podání, uspořádání práce
3. Znalost literatury a její využití
4. Samostatnost řešení
5. Vyvození závěrů a jejich formulace
6. Kvalita slohu a slovníku
7. Pravopis a úprava práce
Zmíněná kritéria mohou být se zdarem použita i při sebehodnocení, a to zvláště v přípravné etapě prověrky vědomostí. Aby ji mohl studující do hloubky rozvi¬nout, měl by se seznámit s typologií otázek a také ji využívat. Jak už bylo na¬značeno vpředu, může studující sám podle členění látky zpracovat výběr otá¬zek, o nichž předpokládá, že by mohly být kladeny, vypracovat k nim odpovědi a tento podklad využít k prověrce vědomostí k procvičování.
Uvedený způsob je osvědčený, ale může být daleko účinnější s využitím růz¬ných druhů otázek.

Žádné komentáře:

Okomentovat