7.9.4 Převod výsledků sebevzdělávání do praxe
Jak lze odvodit z předchozích výkladů, mívá sebevzdělávání dvojí smysl - kul¬tivovat osobnost studujícího a přispívat k plnění úkolů organizace. Dřívější vý¬klady nejednou sledovaly zejména první, kultivační poslání sebevzdělávacích čin¬ností. Hovořilo se o něm tehdy, když se jedinec sám věnoval svým osobním cílům a poznával to, co se vztahovalo k jeho kulturním a vzdělávacím zájmům.
Tato představa je postupně zatlačována jinou, novější: Sebevzdělávání pracov¬níků v organizaci rovněž přináší kultivaci osobnosti, ale nekončí u ní. Činí ji pro¬středkem dalších cílů, které jsou v souladu s rozvojem organizace a společnosti.
Sebevzdělávající se pracovník má tedy uvažovat o tom, jak zavést získané vědomosti a dovednosti do praxe, kterých prostředků má použít, k jakým úče¬lům a v jakých souvislostech.
Tato úvaha je důležitější, než se zdá na první pohled: Nemá-li pracovník být zklamán, že jeho dlouhodobé úsilí nebylo korunováno zdarem, že jeho náměty, návrhy, nová řešení i případný obecnější význam zamýšlených inovací není pa¬třičně chápán, musí se seznámit alespoň rámcově s možnostmi dalších perspek¬tiv uplatnění výsledků své dosavadní činnosti.
Podle toho, jaký bude czVjeho snažení, zvolí i prostředky jeho realizace, ať už se týká jednoduchého organizačního opatření na pracovišti nebo zásadní změny v životě celé organizace.
Proces převodu výsledků sebevzdělávání do praxe lze uskutečnit třemi zá¬kladními způsoby, jejichž iniciátorem může být sám studující. Jsou to způsoby založené dílčí změnou v koncepci či řízení organizace, dále způsoby propagan¬distické, popularizační a vzdělávací a konečně způsoby mocensko-politické.
Žádné komentáře:
Okomentovat