Po této vstupní informaci, jejíž získání si vyžádá krátké doby (řádově v minutách) přistoupí studující k orientačnímu čtení vybraných kapitol. Přitom použí¬vá věcný i jmenný rejstřík, sleduje poznámky i soupis literatury, aby si učinil konečný obraz o tom, zda si knihu ponechá nebo ji odloží. Orientační čtení je globální. Čtenář obvykle přehlédne úvod ke kapitole a pak už zaujímá stano¬visko k faktografii, obsahu i rozsahu. Někdy si učiní stručný záznam na karto-téční lístek pro případnou pozdější potřebu. Systematické čteni je vlastním ná¬strojem studia. Studující pročítá postupně odstavec za odstavcem, k některým se vrací, usiluje o pochopení problému i jeho vnitřní hierarchie, o pochopení vztahů k jiným problémům. Při četbě přihlíží k počtu stránek, které by měl v pří¬znivém případě zvládnout (denní penzum), avšak dává vždy přednost porozu¬měnipřed mechanickým plněním denního úkolu.
Pokud je studijní pramen jeho majetkem, označuje si čtenář důležité pasáže gra¬ficky přímo na pročítaných stránkách. Odborná literatura přináší též informace o tom, jak lze graficky rozlišovat důležité od méně důležitého, základy od komen¬tářů aj. Lze k tomu užívat barevných tužek, značek na volných okrajích aj. Je to však věc individuální zkušenosti. Lze však doporučit, aby případné vyznačení hlav¬ních paitií bylo provedeno měkkou tužkou po okraji textu, neboť předmět zájmu čtenáře se časem mění a ne všechny odborné prameny jsou systematicky zpracová¬ny tak, aby bylo možno graficky klasifikovat zvolený obsah jednou provždy.
Právě tak jako čtení musí být systematické i opakováni. Předmětem opaková¬ní je jednak zvolený textový úsek, dále zvolené seskupení textu jako celek, řaze¬ni problémů i syntéza prostudovaného. Ta může být případně opakována struč¬ným písemným shrnutím, které současně umožňuje ověřování získaných vědo¬mostí.
Žádné komentáře:
Okomentovat