Kvalita sebevzdělávacího obsahu

Kvalita sebevzdělávacího obsahu. Lze soudit, že kvalitu sebevzdělávacího obsahu spoluurčuje jeho vzdálenost od objektivně daných souborů poznatků, jak je formuluje věda. Čím bližší je poloha sebevzdělávacího obsahu k vědecky vytvořené hierarchii, tím je sebevzdělávací obsah cennější. Toto východisko je sice oprávněné, ne však jediné. Nesmíme zapomínat na to, že praxe sama mo¬deluje bezprostřední podobu sebevzdělávacích obsahů. Podle toho lze dále sou¬dit, že čím blíže je sebevzdělávací obsah potřebám praxe samé (pod „praxí" zde rozumíme pozitivní tvůrčí reprodukci materiálních a ideových hodnot), tím spí¬še je kvalitnější. Není tedy divu, že v sebevzdělávacím obsahu můžeme najít různou podobu monotématického a polytematického, různý poměr těchto dvou rovin. Individuum volí tyto roviny nejen podle hladiny dosud osvojených vědo¬mostí, dovedností a návyků, ale i podle dostupného životního slohu. Různoro¬dé, paralelně osvojované, mnohdy věcně nesourodé polytematické a monoté¬matické obsahy se přitom nevylučují, např. akvaristika se nevylučuje s germa-nistikou, botanika s heraldikou, zahrádkářství s regionální historií atd. Za ja¬kých okolností, v jaké podobě sociální komunikace se sebevzdělávací obsahy vytvářejí a za jakých okolností se osvojují, je zcela samostatná, mnohdy zcela neprozkoumaná kapitola sociální komunikace. Andragogika dosud nevytěžila z této oblasti vše potřebné.