Česká próza po roce 45
Literatura navazovala na předválečnou literaturu a literaturu za okupace, která všechny sjednotila proti fašismu.
I. období (1945 - 1948)
Lidé byli počátečně zaměření na budování socialismu. Na sjezdu ČS spisovatelů se ale objevila druhá koncepce – orientace na západoevropské směry (existencionalismus, návaznost na předválečné tradice).
V popředí stojí psychologická próza, která se nyní zaměřuje na hrdiny, vyrovnávající se s dědictvím války ve svém nitru. Obvykle jsou to intelektuálové nebo lidé slabí a nemocní.
Jádro poválečné prózy tvoří díla vztahující se k okupačním létům vyslovující válečný prožitek.
II. období (1948 – 1956)
Vznikl Svaz ČS spisovatelů, jediným uznávaným směrem se stal sociální realismus s vlivem dogmatismu. Po smrti Stalina (1953) dochází k uvolnění. Projevovalo se v zjednodušeném chápání umění, přeceňovala se výchovná složka literatury a byla přehlížena estetická funkce.
Vznikl budovatelský román, ve kterém se stereotypně opakovaly dějové motivy i postavy. Objevuje se schematismus.
Objevil se i kolektivizační román, kde se projevovala vesnická tématika združstevňování. Výrazně se také rozvíjí historický román.
III. období (1956 – 1968)
XX. sjezd KSSS přinesl kritiku kultu osobnosti a tím i další uvolnění kultury.
Dochází k opuštění schematismu, budovatelského románu a do popředí se opět dostává psychologická próza s hlavním tématem mravního přerodu intelektuála (Občan Brych).
Objevuje se také další vlna válečné prózy, která se zaměřuje na myšlenkové a citové zrání dospívající generace a na utrpení lidí v KT.
IV. období (70. – 80. léta)
Po roce 1968 se literatura rozdělila na: oficiální, samizdatová a exilová.
Nakladatelství 68 založili v Torontu manželé Škvorečtí, vydávali zde vzpomínkové knihy, literárně kritické a historické práce a beletrii.
Edice Petlice založená Ludvíkem Vaculíkem se řadí k nejznámějším v edici samizdatu. Patřila sem i edice Expedice manželů Havlů (esejistika, politologie), edice Popelnice nebo Pražská imaginace (výhradně Hrabal). Vycházely i samizdatové časopisy – Vokno, Revolver revue, Svědectví.
Mladí autoři této doby se stylizují do podoby mladých starců, objevují se témata útěků do přírody a na venkov od nepřijatelného světa rodičů.
Krize prózy této doby se objevila zejména u autorů, kteří projevili svůj talent, ale vytvořili schémata, které jen mírně upravovali.
Po listopadu 1989 vznikalo mnoho nových nakladatelství, které začaly vydávat v minulosti zakázanou literaturu. Zájem čtenářů však brzy opadl.
Žádné komentáře:
Okomentovat