Kritika = řecký původ, znamená soudit, posuzovat. Dnes to chápeme jako rovnocennou složku vedle prózy, poezie, dramatu...
Rovnocennost si vybojovala právě v 90. letech. Má dva základní adresáty: autora a čtenáře.
Pomáhá čtenáři pochopit kontext díla. Kritická kritéria (měřítka) se utváří na základě studia literatury. Kritika někdy byla spjata s určitou ideologií. Kritika nemůže být nikdy čistě objektivní, což je výhoda i nevýhoda kritiky. Kritika má různé žánry (formy):
glosa - pár řádků
recenze – prostor na zdůvodnění kritiky
kritická stať – větší prostor
esej – hodně subjektivní útvar na pomezí vědy, psal je i Šalda
polemika – výměna názorů
medailon – když má spisovatel narozeniny
nekrolog – ohlédnutí za zemřelým spisovatelem
ankety
Kritika souvisí s literární historií. Kritik porovnává současnost a minulost.
František Xaver Šalda (1867 – 1937)
Narodil se v Liberci, kde strávil pouze dětství. Od gymnaziálních let žil v Praze. Studium práv nedokončil, vystudoval filozofickou fakultu. Pracoval v redakci Ottova slovníku naučného.
Z jeho hesel vyšel soubor Šaldův slovník naučný (1986). Byl redaktorem a kritikem na volné noze. Je spjat s časopisy Volné směry, Česká kultura, Novina, Kmen.
Za 1. světové války habitoval – stal se profesorem. V roce 1919 se stal řádným profesorem.
V Liberci je Šaldovo náměstí, divadlo a ulice. Šalda se cítil umělcem i básníkem. Celý život psal básně, pak i prózu, hry. Byl významným kritikem.
Dílo:
Analýza – povídka, Herben ji kritizoval v časopise Čas, od té doby se rodí „Šalda kritik“
Syntetizm v novém umění (1892) – studie, Šalda nastínil program nového umění = symbolismus
Inspiroval se ve francouzské kultuře. Ovlivnil ho Emile Ennequine, Friedrich Nietsche, Benedetto Croze.
V 90. letech začíná psát kritiky. Odsuzoval Vrchlického, Jiráska, Raise. Nejpříznivěji psal
o české moderně. Vyzvedával symbolisty – Březinu, Sovu, Hlaváčka, později i Petra Bezruče.
Jeho osobní život byl determinován samotou. Na konci 90. let onemocněl – chodil o holi.
Existuje společnost, která vydává Zápisník o Šaldovi.
František Václav Krejčí (1867 – 1941)
Redaktor časopisů Rozhledy, Právo lidu – jako kritik, Čas. Nebyl pouze literárním kritikem, ale sledoval i divadlo a hudbu. Psal beletrii a monografie ( o Nerudovi a Smetanovi…)
Měl blíže k realismu. Zdůrazňoval společenské funkce umění. Literatura má vychovávat.
Konec století (1989) – výbor
Jindřich Vodák (1867 – 1940)
Středoškolský profesor češtiny v Praze. Kritik převážně divadelní (Národní divadlo). Přispíval do Času a Českého slova. Byl přísným a obávaným kritikem.
Kapitoly o dramatě (1941) – vyšlo posmrtně
Hubert Gordon Schauer (1862 – 1892)
Narodil se v Litomyšli. Studoval ve Vídni, v Praze. Po studiích byl redaktorem Národních listů. Zabýval se literaturou, ekonomií, ovládal 5 jazyků – byl to člověk všestranný.
Byl toho názoru, že kritik má přesahovat literaturu. Zemřel na tuberkulózu.
Jindřich Růžička – Hubert Gordon Schauer (2002)
Kritiky v 90. letech psali dekadenti (Karásek ze Lvovi, Procházka). Byla to spíše kritika dojmová, impresionistická.
Městská próza
Ignát Hermann (1854 – 1935)
Narodil se v Praze. Studoval žurnalistiku, redaktor Národních listů, humoristický časopis Švanda Dudák.
Prózy a črty ze života Prahy:
Nedělní povídky (2004) – humoristický výbor
U snědeného krámu (1890 – román, kupec Martin Žemla spáchá kvůli nešťastnému sňatku sebevraždu, zfilmováno
Otec Kondelík a ženich Vejvara (1896) – zfilmováno
Tchán Kondelík a zeť Vejvara (1902) – otec Kondelík se stal určitým typem omezeného člověka, zfilmováno
Žádné komentáře:
Okomentovat