V 90. letech ještě tvoří autoři několika generací.
Směry: převažoval realismus, který se rozšiřoval v historické a venkovské próze.
Historická próza
Zikmund Winter (1846 – 1912)
Po gymnáziu vystudoval historii. Je spjat s Prahou a Rakovníkem. Hodně bádal v archívech. Působil jako středoškolský profesor dějepisu. Ve svých dílech byl inspirován archívy.Z výzkumů dělal cykly. Psal prózy, kterým říkal „obrázky“:
Rakovnické obrázky
Pražské obrázky – povídka Nezbedný bakalář (zfilmované)
Starobylé obrázky z Rakovnicka – vycházely postupně (1886 – 1888)
Mistr Kampanus (1909) – román, obraz kolem doby Bílé Hory
- hlavní postavou je Jan Kampanus Vodňanský – drama víry, aby zachránil univerzitu,
rozhodl se přejít ke křesťanství, ale nebylo to nic platné
Rozina sebranec (1905) – dívka, kterou matka po narození opustila. Vychovávali ji cizí lidé. Zamilovala se do Itala, ale vzala si starého muže (zfilmováno).
Alois Jirásek (151 – 1930)
Narodil se v Hronově.V Hradci Králové vystudoval gymnázium, v Praze na filozofické fakultě vystudoval historii.
Pracoval jako profesor dějepisu na gymnáziu v Litomyšli a od r. 1888 v Praze, kde žil celý život, avšak často se vracel do jižních Čech. Měl řadu přátel mezi spisovateli, např. K.V.Rais, Josef Thomayer...Měl také pozoruhodný vztah k přírodě.
Jeho dílo vychází z archivních materiálů, z historické koncepce Františka Palackého (vrchol dějin viděl v husitství).
Staré pověsti české (1894) – pověsti vycházející ze starých kronik. Pověsti o Přemyslovcích, skutečných i fiktivních, povídky pražské, židovské…Povídky jsou ilustrovány Alšem i Trnkou.
Období:
1) období husitství
2) období pobělohorské
3) národní obrození (a 19.století)
1) období husitství – v 90.letech se přeorientoval na husitství
Mezi proudy (1891) – zachytil vládu Karla IV. a Václava IV.
Proti všem (1894) – zachytil historické postavy skutečné (P. Holý, J. Hus) i fiktivní, jsou
zde zachyceny významné bitvy
Bratrstvo – román
Husitský král – Jiří z Poděbrad
2) období pobělohorské – své romány začal vydávat až v 80. letech
Psohlavci (1886) – Jan Sladký Kozina x Lomikar, končí Kozinovou popravou a výzvou
Skály (1897) – typická doba po Bílé Hoře
3) období – národní obrození (a 19. století)
- v 90. letech rozepsal:
F.L.Věk (1890 – 1907) – těžištěm v 90.letech, příběh skutečné postavy
Jaroslava Janáčková: Alois Jirásek (1987)
Julius Zeyer (1841 – 1901)
Představitel Lumírovců. Hodně cestoval, svá díla často umísťoval do ciziny. Byl básník, prozaik i dramatik.
Tři legendy o krucifixu (1895) – 3 příběhy nábožensky zabarvené (1. próza Čechy, 2. próza Slovensko, 3. próza Španělsko)
Měl také blízko k novoromantismu:
Jan Maria Plojhar (1891) – odehrává se v Paříži. Hlavní postavou je Slovák Roiko, prvky symbolismu
Venkovská próza
Karel Václav Rais (1859 – 1926)
Narodil se v Chotěboři. Pracoval jako učitel. Většinu života žil v Praze. Psal povídky a romány, které umísťoval do Podkrkonoší a Českomoravské vrchoviny.
Povídky:
Výminkáři (1891) – příběhy starých lidí na penzi
Rodiče a děti (1893) – spory generací
Lopota (1895)
Romány:
Zapadlí vlastenci (1893) – příběh husitů východočeské oblasti (učitelé, kněží…)
Západ (1896) – starý farář si přeje dožít svůj život na své faře, což se mu nepovede
- idylické postavy, postavy mají ptačí jména (i v Zapadlých vlastencích)
Kalibův zločin (1892 – příběh mladého Vojtěcha Kaliby, který je podváděn svou ženou, ta
mu porodí cizí dítě. Vojtěch v afektu zabije svou ženu motykou.
Paničkou (1897)
Na lepším (1899
Psal i pro děti.
Antal Stašek (1843 – 1931)
Vlastním jménem Antonín Zeman. Je otcem Ivana Olbrachta. Narodil se v Semilech. Právník,
který často vykonával funkci obhájce dělníků. Později se odstěhoval do Prahy za Ivanem Olbrachtem.
Dílo:
Blouznivci našich hor (1895) – povídkový cyklus Blouznivci= jedná se o náboženské fanatiky nebo hledače různých pravd. Dějištěm povídek je Podkrkonoší.
Teréza Nováková (1853 – 1912)
Narodila se v Praze. Její život je spjat s Litomyšlí. Jejím synem byl Arne Novák. Přišla
o několik dětí.
Dílo:
Z měst i ze samot (1890) – situováno na východočeský kraj (pak i na města)
Karel Klostermann (1848 – 1923)
Narodil se na území Rakouska, studoval medicínu ve Vídni, ale studium nedokončil. Poté pracoval jako středoškolský učitel francouzštiny v Plzni. Říká se mu „básník Šumavy“. V 90. letech psal povídky a romány
Romány:
V ráji šumavském (1892)
Ze světa lesních samot (1892)
Skláři (1896)
V srdci šumavských hvozdů - sbírka povídek, existuje zde úzká vazba mezi přírodou a lidmi
Hlavními postavami byli lesáci, dřevorubci, pytláci…Psal dramata lidská i přírodní (kruté zimy, vichřice).
Adolf Bertstifter
Narodil se v Horní Plané (Lipno). Psal německy.
Jan Vrba
Myslivcův rok – přírodní beletrie
Josef Váchal
Rudolf Tkalčík
Král Šumavy – román, zfilmováno
Petr Pavlík
- žije na Šumavě
Vichřice – román
Žádné komentáře:
Okomentovat