Kritičnost

Kritičnost

Kritičnost je filosofická metoda. Je to metodický postup, kterým by měl filosof prozkoumat své závěry i svá zkoumání, jít až na dno problému.

skepse = pochybování. Antičtí skeptikové: Descartes, Comte.

Filosofování

K filosofii se člověk dostává skrze filosofování. Údiv, pochybování, nejistota.

Co je dobro a zlo? Zločin a trest, láska a nenávist, pravda a lež? ... Co je to svět? Je svět? Je svět poznatelný? Jakou podstatu má svět? (ontologie) ... Co jsem Já? Jaký smysl má můj život? Jsem já? (antropologie)


Mýthos, filosofia, scientia

„kolébkou a lůnem, ze kterých vyrůstá antická filosofie je mytologie.“ – Patočka

Comte – 3 stádia lidského myšlení

1. mystické období – všechny otázky, které si klademe jsou již zodpovězeny v mýtu;
2. filosofické období – filosofické období trvá od antické doby až do konce 19. století, kdy je filosofie nahrazena pozitivizmem;
3. vědecké období – tzv. pozitivní, na konkrétní otázku hledám konkrétní odpovědi, fakta vykládám fakty.

Mýtus (řecky mýthos – příběh, vypravování) je obrazným sdělením toho, jak se vyvíjel svět a život a jaký řád byl v průběhu vývoj původně nebezpečnému a chaotickému světu uložen. Mýtus popisuje, jak se věci udály a sděluje nám jako samozřejmě přijatou pravdu výsledek dávných událostí – říká nám tedy i jaký je svět nyní.

Mýtus nebylo třeba zkoumat a vysvětlovat. Mytologicky vnímající člověk totiž mýtus přijímá a považuje za samu pravdu, která se mu vyprávěním sděluje. Taková pravda se opírá o důvěru, které je cizí jakékoli prověřování: „je to tak, jak je řečeno.“
Mýtus utvrzoval lidi v tom, že síly chaosu a zla byly zničeny již dávno velkými božskými činy. Najednou však lidé s údivem zjišťují, že se starý věčný řád rozpadá (že přestává platit). Svět již nevnímáme jako vysvětlitelný, vkradla se do něj temnota.

„Povaha věcí se ráda skrývá“, míní Hérakleitos. Nenabízí se nám na povrchu jako mýtus, je ji třeba odkrýt. Pravděpodobně právě takovou změnou životní orientace vzniká z mýtu filosofie a zárodky vědy.


Kritičnost je filosofická metoda. Je to metodický postup, kterým by měl filosof prozkoumat své závěry i svá zkoumání, jít až na dno problému.

skepse = pochybování. Antičtí skeptikové: Descartes, Comte.

Filosofování

K filosofii se člověk dostává skrze filosofování. Údiv, pochybování, nejistota.

Co je dobro a zlo? Zločin a trest, láska a nenávist, pravda a lež? ... Co je to svět? Je svět? Je svět poznatelný? Jakou podstatu má svět? (ontologie) ... Co jsem Já? Jaký smysl má můj život? Jsem já? (antropologie)


Mýthos, filosofia, scientia

„kolébkou a lůnem, ze kterých vyrůstá antická filosofie je mytologie.“ – Patočka

Comte – 3 stádia lidského myšlení

1. mystické období – všechny otázky, které si klademe jsou již zodpovězeny v mýtu;
2. filosofické období – filosofické období trvá od antické doby až do konce 19. století, kdy je filosofie nahrazena pozitivizmem;
3. vědecké období – tzv. pozitivní, na konkrétní otázku hledám konkrétní odpovědi, fakta vykládám fakty.

Mýtus (řecky mýthos – příběh, vypravování) je obrazným sdělením toho, jak se vyvíjel svět a život a jaký řád byl v průběhu vývoj původně nebezpečnému a chaotickému světu uložen. Mýtus popisuje, jak se věci udály a sděluje nám jako samozřejmě přijatou pravdu výsledek dávných událostí – říká nám tedy i jaký je svět nyní.

Mýtus nebylo třeba zkoumat a vysvětlovat. Mytologicky vnímající člověk totiž mýtus přijímá a považuje za samu pravdu, která se mu vyprávěním sděluje. Taková pravda se opírá o důvěru, které je cizí jakékoli prověřování: „je to tak, jak je řečeno.“
Mýtus utvrzoval lidi v tom, že síly chaosu a zla byly zničeny již dávno velkými božskými činy. Najednou však lidé s údivem zjišťují, že se starý věčný řád rozpadá (že přestává platit). Svět již nevnímáme jako vysvětlitelný, vkradla se do něj temnota.

„Povaha věcí se ráda skrývá“, míní Hérakleitos. Nenabízí se nám na povrchu jako mýtus, je ji třeba odkrýt. Pravděpodobně právě takovou změnou životní orientace vzniká z mýtu filosofie a zárodky vědy.