Otázky dějin, uchopitelnosti dějin
- Sartre odmítá vykládat dějiny jako kauzalitu, odmítá vysvětlení, ale zároveň se postupně dostává od ostré kritiky k akceptaci marxistického pojetí dějin.
Sartre se postupně k pokusu o renesanci myšlení marxistické teorie – vytýká jí hlavně abstraktnost, že redukuje jedinečné fenomény na obecniny. Sartre chce překonat abstrahovaný typ rozumu a ocenit jedinečné lidské konání.
-příklon k totalizaci jedinečnosti, dostat se k ní jde jedině zvnitřněním, přímou zkušeností, popřípadě intuitivně.
- úplné poznání situace se může dostat jen člověku, který je uvnitř vztahů (pohled z venku je ochuzující) = intuitivní, analytické zmocnění se jedinečnosti.
Další námitkou na marxismus je, že se dopouští odlidšťování. Sartre navrhuje snahu vytvořit novou antropologii, která by překonala abstrahovaný přístup (čehož se dopouští sociologie); řešení poměru mezi individuem a společností.
- sociologické kategorie typu třídy jsou ryzí abstrakce, se kterými mizí konkrétní člověk.
- návrh usilovat o postižení individua, charakterových rysů, temperamentu…
- takto bychom měli přistupovat k historickým událostem (= z lidského úhlu pohledu)
- tento přístup se promítá až do dnešní doby v podobě diskuse točící se kolem otázek soudobé sociologie (např. téma: je člověk vybaven sklony k agresivitě přirozeným způsobem nebo je to vlivem společnosti,…?)
- podle Sartera by jakákoli společenská teorie (hlavně sociologie) měla mít východisko v konkrétním člověku a nestavět na hotových abstrakcích, které se v této oblasti s oblibou používají.
Sartre chce takto změnit pohled humanitních věd a zároveň je podle něj marxistická filozofie dějin jediným hodnotným výkladem dějin (jen je třeba ji určitým způsobem zrestaurovat).
Žádné komentáře:
Okomentovat