Vědomí je intimní majetek; jsme zaplněni tradicemi, přejatými myšlenkami a záležitostmi… jde o to dobrat se k tomu, co je skutečně naše. Husler požaduje, abychom se pokusili získat předem nezprostředkovatelný obraz toho, co tvoří naše vědomí – otevírá tím způsob přístupu k tématu – opačný, než jaký doposud filozofie vědy používala (=nezkoumat realitu, ale analyzovat vědomí!)
- analýza vědomí má rozčlenění – původně se rozlišovalo vnímání nějakého předmětu a toho, co je ve vědomí
- tradice vychází z toho, že máme vlastní prožitek věci (jak je vnímáme), avšak ten není totožný s předmětem samotným
- věc nezachytím ve všech aspektech, vždy vidíme jen určitou část, naše vnímání je závislé na celkové situaci, ve které se nacházíme. Zabýváme se tím, co pro nás má význam.
- Husserl z toho vyvozuje, že naše vědomí má smysl pro nás a ten je závislý jen na tom, že nějaké vědomí je. Smysl přírody (věcí) je vždy vztažen k našemu vnímání. Vědomí je autentické, má smysl samo o sobě.
I vědomí považujeme automaticky za jsoucí (je také součástí tohoto světa), proto bychom ho měli také podrobit zkoumání, jinak bychom nebyli důslední a dopouštěli se polovičatosti.
-Jde o přesažení přirozeného postoje, který je vlastní každému člověku a pokusit se jako „novorozeňata“ čistě nahlížet to, co je a tím znovu naplnit své vědomí čistým poznáním (zapomenout, co jsme věděli, „znovu se narodit“).
- Každé konání je vztahem k něčemu (nenávidím NĚCO, myslím o NĚČEM…) = i vědomí je vědomí něčeho, vždy je k něčemu vztaženo.
- Každý akt obsahuje předmětný pól, ke kterému se vztahuje, když na něco myslíme, funguje jako motivace konání, není konkrétním obsahem, ten získáme, až si uvědomíme.
- Vědomí je vztah, není to substance – cosi původního a to je potom naplněno konkrétním obsahem.
- Vědomí a svět jsou v intimní vazbě, jsou to vzájemné relace.
Když se ptáme na věci, ptáme se na jejich význam, jestli patří do našeho světa, zda jsou v okruhu, ke kterému se vztahujeme. Tím se můžeme dobrat k pravé podstatě = významové jádro věci = pravý význam slova podstat, „uzřít podstatu znamená uzřít modrost modři“.
- odhalením podstaty smyslu existence věci, odhalíme pravdu věci.
Předmět X fenomén (- to bytí, které ustupuje do tázání se po smyslu)
- věc může existovat aniž se někomu jeví
- jakmile začnu nějakou věc vnímat, stává se fenoménem (po zapojení do relačního stavu)
-Podle Husserla jsme v situaci, kdy podléháme určitým iluzím i v životním přir. postoji. Žijeme v iluzi obklopeni monádami; mezi světem a námi je intimní vazba = svět je náš svět, přirozený svět je lidský svět.
Odtud se H. dostává k úvaze jak je to s časem.
- náš proud vědomí je tvořen našimi prožitky, které se střídají
- vědomí jako řetězec nebo plynulý tok zážitků, který má časovou formu
- „Každý prožitek je součástí kontinua trvání, který nemá konec a ni počátek“.
- časový charakter požitku = něco, co trvá a přitom se to při našem vnímání posouvá do minulosti
- podržování (retence) = to, co zůstává v našem vědomí jako otisk (spojuje minulost i přítomnost), a co nám může zprostředkovat i budoucnost
- čas se stává z rozličných TEĎ a naše vědomí se vztahuje k před. a zároveň obsahuje časový moment
Zjevování, ukazování se nám pomáhá zjistit, že něco je. To, co se nám nejeví, o tom nevíme.
- časovost je ta scéna, na které se náš svět rozvíjí; vespod světa je čas
- fenomenologie – zkoumá, jak se věci ukazují, jak mohou být zdroji našich prožitků
Žádné komentáře:
Okomentovat