Wilhelm Dilthey

Wilhelm Dilthey
-německý autor spojován hlavně s hermeneutikou, novohegeliánstvím
• Uvedení ve vědy duchové
• Výstavba dějinného světa v duchovních vědách
• Zážitek a poesie
• O německé poesii a hudbě
- hledání společenského vědního zdroje; poznámky vztahující se k umělecké tvorbě
- kritika historického rozumu, duchovní vědy, aby byla potřebná pro další vývoj duchovědních disciplín
- hledá za společenskými vědami ducha; při pokusech o poznání společnosti, dějin používá přírodovědecké metody (na uchopení historie nevhodné) = odmítá naturalistickou tendenci

2 cíle:
1. chce dokázat, že i společnost a dějiny lze zkoumat vědecky
2. chce prokázat, že duchovní vědy jsou nadřazeny nad přírodními vědami. Přírodověda je omezena jen na přírodu, ale duchovní věda zahrnuje i člověka (je úplnější, komplexnější, konkrétnější).
- úvaha o tom, že tato doba, ve které autor žije je v něčem zlomová

- výpověď o dějinách = výpověď o člověku
- věda omezena jen na přírodu (nevhodná přírodní metodologie)
- ukazuje se nový význam duchovních věd
- „Poznat síly, které působí ve společnosti, příčiny,..prostředky.., staly se životní otázkou pro společnost“

Civilizace – stav, ve kterém lidstvo dospělo k ovládání světa = jako konání, činnost (program)
Určitá historická etapa – následný stupeň po divošství a barbarství (nyní ještě civilizace nikde není)

D. je přesvědčen, že pokrok nelze odvíjet od přírody, ale od duchovních věd, dosud je však uznávána jen přírodověda. Dějiny nejsou jen pokračováním přírody, chce, aby duchovním vědám byl přidělen status, potřebují specifickou metodologii. Vyjadřuje se o přírodě znechucujícím způsobem, chápe ji jako utváření těles v utváření prostorovém a časovém, ale bez duchovních záležitostí. Jsou to jenom věci; přírodní zákony mají matematickou povahu (jsou vypočitatelné a matematicky oddělitelné – na základě kauzality).
-je přesvědčen, že vespod společnosti dějin je psychika
- vztahy mezi jednotlivci nejsou jen lhostejné vztahy, společnost se skládá z jedinců a ten je vždy ve společnosti i v dějinách. „Kdo nemá dějiny, ten je nucen je prožít znovu“
- psychicky degradovaní lidé patří spíše do přírody a berou se jako věci než lidé.
- člověk je vždy nějak svobodný a svébytný (autonomní), i když jsme zapojeni do společnosti = nelze dělat tak jasné soudy jako v přírodních vědách.