12. Charakteristika a dopad obvyklých forem VÝCHOVY (psychologické aspekty výchovných přístupů: laissez faire, autoritativního a principy optimálního působení)
Dospívání je období mimořádně senzitivní až traumatizující a představuje značný nápor na dospívající i dospělé. Není divu, že dochází k výchovným chybám a omylům, ty pak mohou poznamenat dospívajícího na celý další život. Je třeba si dobře uvědomit zvláště škodlivost dvou nejrozšířenějších krajností.
A. LAISSEZ FAIRE
Některé výchovné koncepce doporučují, aby se problémy dospívajících chápaly jen jako lehké dlouhodobé "onemocnění", není prý radno příliš zasahovat, protože potíže časem pominou samy.
Laissez faire (nechte to plavat) je přístup vyznačující se minimálními nároky i kontrolou. Pasivní očekávání, že se "v bolestech" sama zformuje nová, stabilnější a zralejší osobnost, až dospívající "nalezne sám sebe", nepřináší z žádného hlediska (výchovy, výuky ani rozvoje osobnosti) dobré výsledky. Neaktivizuje kvantitativní ani kvalitativní stránky výkonnosti. Ústupnost, trpělivost, přijímaní všech nápadů dospívajících se snahou vyhovět všem jejich nárokům atp. je ale nejčastěji důsledek bezradnosti a orientace jen na vnější projevy (zvraty v emocích, náladách, názorech a chování).
Nežádoucí projevy mladistvých nelze přehlížet, avšak ani přísně či neuváženě (zpravidla v afektu) trestat, ale snažit se příčinám krizí i konfliktů porozumět, uvážlivě volit vlastní reakce a předvídat jejich následky.
Žádné komentáře:
Okomentovat