Scholastika vrcholná (12.-14. století). Vycházela z Písma svatého, učení církevních otců a z učení Aristotelova. Nešlo tak ani o hledání nových poznatků, ale o hledání důkazů pro to, co je v bibli a v Aristotelovi. Scholastické myšlení vrcholí ve spisech Tomáše Akvinského (1225-1280). Byl to dominikánský mnich. Snažil se uvést do souladu Aristotelovo učení s katolickou teologií. Říká, že rozum a víra nestojí proti sobě. Rozlišuje poznání lidské, které je nám zprostředkováno rozumem a poznání božské, zjevené. Jde o harmonii víry a rozumu. Rozumové poznání je možné, pokud neodporuje pravdě zjevené. Tím zůstal poplatný své době.
Scholastika pozdní (14.-16. století.) V tomto období už nastává rozkvět renesance a zánik scholastiky. V renesanci nastává rozvoj přírodních věd a tyto vědy potřebují nové metody bádání. Scholastika nepoužívala pokusy, pozorování a induktivní metodu. Šlo hlavně o studium opírající se o to, co už bylo v knihách napsáno a o metodu deduktivní. Proto se stala scholastika brzdou rozvoje přírodních věd a byla tak kritizována renesančními mysliteli. Novodobí myslitelé požadují, aby církev uznala rozumové poznání.
Je však nutno uznat, že scholastika byla v raném a vrcholném období pokrokem v myšlení a přispěla k rozvoji nových druhů středověkých škol, hlavně univerzit, které se staly centry vzdělanosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat