1. KOGNITIVNÍ SLOŽKY JÁ  reprezentují  jak a) postupným sebeuvědomováním se  rozvíjející  “zážitek  sebe” jako samostatné  jednotky  v prostředí a  protipól  vnější reality v “subjekt-objektové interakci” (“Tichý divák v nás!” Mahariši ), tak  b) v procesu sebepoznávání vznikající  více či méně adekvátní systém představ o vlastní osobité  struktuřa schopností a vlastností, tedy o “způsobilosti” tvořící předpoklady k výkonu v různých  činnostech.
 a)   Sebuvědomování (Jsem)  se vyvíjí již od nejranějších stadií (kde je podporováno zkušenostmi z experimentace, rozšiřováním schopnosti komunikace, záměrností pohybů atp.). Již kojenec se poznává v zrcadle, batole se začíná označovat “Já” atp.  V dospívání pak  představuje vědomí Já řídící  činitel sebeovládání  (“Kapitán na velitelském můstku našeho organizmu” Říčan),  předmět  sebevýchovy  a  projevuje se prosazováním osobní  autonomie.  /Podle Jamese je Já nejen  “tokem  subjektivního sebezažívání", ale zahrnuje i  širší  komplex  duševních schopnosti, sociálních rolí a  materiálních objektů (dům, auto atp.)./
 b)  Sebepoznávání  (Jaký jsem?)  spočívá v poznávání sebe jako objektu  sebepozorování. V tomto procesu  “Já-subjekt” (autentické sebezažívání) a   "Já-objekt" (neosobní náhled na sebe) permanentně fluktuují  a  “vzájemným dialogem”  probíhá  sebepoznávání, sebeřízení i sebehodnocení. /Uvědomte si  rozdíl mezi “introvertovaností” - jako osobnostním rysem,  “introspekcí” - jako  procesem sebepozorování, a  pociťováním sebe sama - jako   “středu pozornosti”/. Sebepopis je pouhou odpovědí na otázku “Kdo jsem Já?“ (hoch, žák, fotograf, ateista), kdežto skutečné sebepoznávání řeší otázku “Jaký jsem?“ (zrzavý, chytrý, závistivý). Dospívající si zpočátku všímají jen povrchních a nápadných znaků než proniknou k  podstatnejším vlastnostem osobnosti. Vždy je třeba se varovat nebezpečí sebeklamu. K dosažení objektivnějších charakteristik a reálnějšího odhadu způsobilosti  napomáhá pravidelná severeflexe (periodická rekapitulace vlastního chování zvl. konfliktů, upřímné zhodnocení vlastního podílu,  zvážení optimálních způsobů řešení a jejich následná aplikace v praxi). Tímto způsobem přechází postupně “sebepoznávání” k   sebeovládání   a sebekontrole (kdy člověk dřív než něco udělá zváží možné následky), tedy i sebevýchově.
Žádné komentáře:
Okomentovat