Příprava k povolání probíhala v rámci cechů (příprava učňů a tovaryšů). Obsah vzdělání byl individuální a určoval ho mistr. Po zavedení povinné školní docházky v roce 1774 si učni měli doplňovat vzdělání v tzv. nedělních nebo opakovacích školách.
Roku 1775 provedena reorganizace střední školy podle návrhu Gratiana Marxe. Byla zřízena pětiletá, později šestiletá gymnázia, kde byl první dva roky německý vyučovací jazyk, od třetí třídy latinský.
Změna ve středoškolském vzdělávání nastala opět v letech 1848-49, kdy byla provedena reforma Exner –Bonitzova. Byla zřízena osmiletá humanitně zaměřená gymnázia a sedmileté matematicko-přírodovědné reálky.
Pro rozvoj vzdělání v našich zemích bylo velmi důležité vyhlášení říšského školského zákona 14. května 1869 (tzv. Hasnerův zákon podle politika Leopolda von Hasnera). Tímto zákonem byla zřízena povinná školní docházka do 14 let pro hochy i dívky. Byla vytvořena soustava škol obecných a měšťanských.
Tímto zákonem došlo i k významným změnám v obsahu vzdělání. Kromě trivia byly do škol zavedeny nové vyučovací předměty - přírodopis, zeměpis, dějepis, měřictví, tělocvik. Pro dívky se zavedly ruční práce a poučení o domácím hospodářství.
Učitelům byla stanovena nejvyšší úvazková míra na 30 hodin týdně.
Nejvyšší počet žáků ve třídě byl omezen na 80.
Bylo určeno pravidelné vyplácení služného učitelům a právo na penzi.
Učitelům se mělo dostat jednotného vzdělání na čtyřletých učitelských ústavech.
Na ženských učitelských ústavech se připravovaly na učitelské povolání ženy, které však
nesměly po provdání učit (celibát učitelek).
Žádné komentáře:
Okomentovat