II. ZÁKLADNÍ   INFORMACE  K  JEDNOTLIVÝM  OTÁZKÁM
1. ČINITELÉ vývoje a ZÁKONY vývojových změn (vnitřní a vnější činitelé  vývoje, vývojová stadia, dynamika subjekt-objektové interakce,  psychické ekvilibrium a humanistická koncepce vývoje, obecné  principy vývojových změn)
 Předmět a  zařazení vývojové psychologie v systému psychologických věd (teoretické a aplikované discipliny). Obecná psychologie vymezuje základní procesy poznávací (čivost, vnímání, pozornost, paměť, obrazotvornost, myšlení), které spolu s citovými (procesy, stavy, vztahy) určují úroveň volních procesů (rozhodování, rozhodnutí, volní jednání), včetně některých komplexnějších útvarů osobnosti (schopnosti, temperament, charakter). Vývojová psychologie studuje  faktory, zákonitosti a charakterstiky vývojových  změn  duševního dění  v jednotlivých stadiích života. Dílčími disciplinami orientovanými na stadia  nejvýraznějších vývojových změn jsou psychologie dětství a psychologie dospívání. 
 Duševní vývoj je výsledkem dynamiky  subjekt-objektové interakce (součinnosti). VNITŘNÍ činitele představují individuální kvality racionálně-kognitivních (R-K) procesů (zabezpečujících optimální odrážení a chápání informací a rušení kognitivních disonancí) a subjektivní  charakteristiky  imaginativně-emotivních (I-E) funkcí (city, Jáství a vůle - reprezentující náhled osobního smyslu, orientace a zajišťující adekvátní reakce, projevující se zvl. při řešení konfliktů ).  VNĚJŠÍ  situaci  reprezentují faktory  “životního pole” (rodina, škola, mimoškolní vlivy) se specifickými soubory požadavků a charakteristikami dopadu (stimulátory, stresory, depresory, katalyzátory, kompenzační faktory). Dopad  činitelů subjekt-objektové součinnosti  může být  při nedostatku  podnětů  deprivace  (R-K: povrchnost vnímání, nezvídavost, zanedbanost, I-E: citová plochost, submise, difuzní identita), při přemíře a  neadekvátnosti podnětů supersaturace (R-K: hypersenzitivita,  přeučenost, netvořivost, rigidita,  I-E:  závislost, snížená spontánnost,  neodpovědnost ).               
 Existuje řada periodizací vývoje,  my jsme zvolili následující  členění a označování jednotlivých stadií: Rané dětství dělíme na stadium NOVOROZENCE (do dvou měsíců), KOJENCE (do jednoho roku), BATOLETE (do tří let), PŘEDŠKOLÍHO VĚKU (do šesti let ). Následuje stadium DĚTSTVÍ  (do deseti let) a stadium PREPUBERTY (do 12-13 let). Dospívání pak dělíme na PUBERTU (do 15-16 let) a  ADOLESCENCI (do 19-21 let ). U všech těchto stadií jsme  v našem výkladu zvolili jednotné členění látky do šesti podkapitol: 1) celková charakteristika, z vnitřních činitelů popisujeme zvlášť 2) úroveň rozvoje racionálně-kognitivních  procesů (R-K) a 3) kvality imaginativně-emotivních funkcí (I-E),  následuje subkapitola pojednávající o působení  4) vnějších vlivů,  která má vždy část týkající se a) rodiny, b)  školy a c) mimoškolních aktivit. Nato navazuje podkapitola  zaměřená na 5)  fázově typické adaptační potíže, duševní poruchy a nemoci, jejich příčiny a způsoby nápravy. Každé stadium pak uzavírají 6) rady vychovatelům k zabezpečení optimálního vývoje (podrobněji viz Čačka, 2000) .
Žádné komentáře:
Okomentovat