Stav normotvorné činnosti v oblasti jakosti recyklátů

Existence systému posuzování kvality recyklátů pomocí obecně závazných norem a předpisů má zásadní vliv na uplatňování recyklátů v následné stavební výrobě. To ve svých důsledcích vede jednak k jejich širšímu využívání již v projekční fázi, ale také k jejich cenovému přibližování k cenám nerostných surovin obdobných vlastností.

Vzrůst cen recyklátů pak vede, jak se již v podmínkách ČR ukázalo, k poklesu cen pro původce stavebních odpadů a tím i dalšímu snížení jejich snahy, zbavit se stavebního odpadu pololegálním či ilegálním způsobem.

V podmínkách ČR dosud neexistují na rozdíl od některých zemí EU (SRN, Rakouska, Švýcarska, zemí Beneluxu), obecně platné normy pro jakost recyklátů. Výjimku tvoří pouze některé normy pro stavbu komunikací a OTP pro stavbu železničního svršku a spodku.

Konkrétně se jedná o:
• ČSN 73 6121 Hutněné asfaltové vrstvy
• ČSN 73 6122 Lité asfalty
• ČSN 73 6123 Cementobetonové kryty vozovek
• ČSN 73 6124 Kamenivo stmelené hydraulickým pojivem
• ČSN 73 6125 Stabilizované podklady
• ČSN 73 6126 Nestmelené vrstvy
• OTP ČD Kamenivo pro kolejové lože (platnost od 1. 1. 1996)
• OTP ARSM 01/2001 Recykláty pro výstavbu pozemních komunikací

Všechny výše uvedené předpisy umožňují použít recykláty v některých fázích stavební výroby avšak pouze za podmínek, že vyhoví kritériím, která jsou dána pro přírodní nerostné suroviny.

Zkušební směrnice anorganických příměsí do betonu

Č.           Zkouška                               Požadavky

1 ztráta žíháním
2 podíl zrna
3 volné vápno
4 podíl zrna
5 podíl zrna
6 sulfát ( ve formě
oxidu sírového
7 chlorid ( jako Cl)
8 objemová stálost                            vzdálenost (odstup) jehel
( DIN EN 196)
9 tuhnutí ( DIN 196)

10 pevnost malty podle 7. a 28 d
podle 90 d
11 MgO (oxid hořečnatý)

12 Alkalie ( Na2O)

13 Chemické složení                                     ………





       Zkušební parametry a požadavky


                                         Přehledovací směrnice
                             anorganických příměsí do betonu

Č.             Zkouška                                                Četnost zkoušek
                                                                  Vlastní kontrola     cizí kontrola

1         ztráta   žíháním
2         podíl zrna       0,04 mm                     denně                     1 x za  2 měsíce
3         volné vápno

4         podíl zrna       0,2 mm
5         podíl zrna       0,2 mm
6         sulfát ( ve formě oxidu    
           sírového)
7         chlorid ( jako Cl)                            1x týdně                  1 x za 2 měsíce
8         objemová stálost
           ( DIN EN 196)
9         tuhnutí ( DIN 196)
10       pevnost malty podle 7. a 28d
           podle 90 d

11 MgO ( oxid hořečnatý)
12 Alkalie ( Na2 O ekv.)               4 x ročně                2 x ročně
13 Chemické složení

        Průběžné vlastní i cizí sledování produktu ( výrobku )

Zkušební  směrnice  anorganických příměsí  do  betonu
                            Chemické  složení
                              Podíl zrn
                              Tuhnutí
                                  Objemová stálost
                                   Pevnost malty a betonu
                                   Karbonatizace
                                    Radioaktivita


                             Prvá zkouška produktu
                                  Polétavý popílek

Přehled stavebních materiálu s azbestu, které byly v CR*) v minulosti vyráběny

Výrobek Doplňující údaje Místo výroby Ukončení
výroby
Střešní šablony Eternit,
Beronit
400x400x4 mm, 450x400x4 mm,
šedé, černé, červené i jiné barvy, =
2100 kg/m3
Beroun, Šumperk, Nitra 1996 (od
roku 1912)
Vlnitá střešní krytina
typu A B (podle
velikosti „vlny“)
desky šedé, černé, červené, zelené i
jiné barvy, různých rozměrů, = 1800
kg/m3
Beroun, Šumperk,
Hranice, Nitra, Púchov
1995
Hřebenáče, tvarovky a
Střešní větrací prvky
různé doplňky k základním střešním
prvkům
Beroun, Šumperk,
Hranice, Nitra
1996
Izolací šňůra ø = 1- 50 mm Zverínek 1990
Netkané textilie NETAS tloušťka 0,6 - 1,1 mm Zverínek 1990
Izolací deska ID a IDK tloušťka 1- 6 mm Zverínek 1990
Květinové truhlíky a
zahradní doplňky
různá velikost a tvar Beroun, Nitra 1999
Tlakové a kanalizační
roury a tvarovky
ø = 50 - 1000 mm, délek 500
– 5000 mm
Beroun, Hranice, Nitra 1999
Interiérové velkoplošné
desky (Dupronit A, B, C,
Ezalit A, B,C)
tloušťka 6, 8, 10, 12 mm
= 600 až 1800 kg/m3
v přírodní světle šedé barvě
Beroun, Šumperk,
Nitra, Púchov
1995
2000
Desky exteriérové a
podstřešní (Dekalit,
Lignát, Cembalit,
Cemboplat, Unicel)
tloušťka 6, 8, 10, 12 mm
= 600 až 2000 kg/m3
v přírodní světle šedé barvě
Beroun, Hranice,
Šumperk, Cernousy,
Púchov, Nitra
1995
Sendvičové desky
s pěnovým polystyrenem
Nitra 1995
Desky Pyral požárně odolné Sendvičové desky
s vlnitou hliníkovou fólií v jádru
Praha 1992
Desky Izomín, Akumín,
Calothermex
thermoizolační desky,
= 250 - 400 kg/m3
Nová Bana, Banská
Štiavnica
1992
Asfaltové desky ASBIT výrobky s mikromletým azbestem Brno 1990
Asfaltové pásy – např.
Aralebit, Bitagit,
Cufolbit, Arabit-S,
plastbit
výrobky s mikromletým azbestem Brno, Hostinné, Bělá pod
Bezdězem
1990
Nástřikové hmoty
Pyrotherm
protipožární nástřiky zejména na
ocelové konstrukce
Praha, Dlouhá Ves,
Cicajovce, Parchovany
1992
*) CR – Česká republika, pod tímto názvem jsou pro potřeby tohoto metodického návodu míněny i státní útvary,
do nichž CR patřila před svým vznikem (CSR, CSSR, CSFR, C-SFR)
Výrobci: Beroun, Hranice, Nitra, Púchov – Azbestocementové závody n. (s.p.)
Šumperk – Eternitové závody n.p. (s.p.)
Zvěřinek – Azbestos n.p. (s.p.)
Brno – Izolační závody n.p. (s.p.)
Praha – Stavební izolace n.p. (s.p.)
Černousy – Severočeské dřevařské závody n.p. (s.p.) Česká Lípa
Hostinné – Krkonošské papírny n.p. (s.p.)
Bělá pod Bezdězem – Dehtochema n.p. (s.p.)
Banská Štavnica – Rudné bane n.p. (s.p.)
Nová Bana – Stavební závody těžkého strojírenství (výroba desek ukončena v roce 1970)
Dlouhá Ves, Cicajovce, Parchovany – Jednotné rolnické družstvo (JRD)
Poznámka: Informace byly získány z archivních materiálu nástupců výrobců a z Výzkumného ústavu stavebních
hmot Brno, a.s.
Rok Ukončení výroby je pouze orientační údaj – konkrétní údaje o Ukončení výroby výrobku
s obsahem azbestu nejsou zpravidla dokumentovány

Shrnutí zásad při nakládání s odpady obsahující azbest

 Odnětí stavebních materiálu s obsahem azbestu ze stavby by měla provádět stavební
firma, která zaručí řádný a bezpečný technologický postup Odnětí těchto materiálů ze
stavby, jejich zabalení, označení a následné předání vzniklých odpadu k bezpečnému
odstranění.
 Při odnímání stavebních materiálů s obsahem azbestu ze stavby musí být voleny
takové technologické postupy, které předcházejí nebo minimalizují uvolňování
azbestu do ovzduší.
 Azbest a materiály, které jej obsahují, by měly být bezpečně odňaty ze stavby před
prováděním dalších stavebních prací.
 Odpady a materiály obsahující azbest musí být po odnětí ze stavby (z místa svého
původu, pracoviště) umístěny do obalu (uzavíratelné kontejnery, uzavíratelné nádoby,
plastové pytle apod.), které jsou před dalším nakládáním s nimi utěsněny a označeny
nápisem upozorňujícím na obsah azbestu.
 Prostor, kde dochází k nakládání s azbestem nebo stavba celá, musí být vymezen tzv.
„kontrolovaným pásmem“, v němž je nutno dodržovat režimová opatření - nesmí se
zde jíst, pít, kouřit (pro tyto účely musí být vyčleněno místo, které není
kontaminováno azbestem).
 Pri činnostech, jejichž předmětem jsou materiály z azbestu nebo obsahují jako složku
azbest, je nezbytné již od prvního kontaktu s nimi dbát na důsledné zabránění
kontaminace ovzduší a okolního prostředí azbestem a azbestovým prachem a
zabránění jeho vdechnutí. Pracovníci v „kontrolovaném pásmu“ musí být vybaveni
maskou s filtrem nebo polomaskou, ochranným oděvem (kombinéza), rukavicemi,
pracovní obuví. Z místa, kde dochází k odnímání stavebních prvku obsahujících
azbest nebo je nakládáno s azbestovými odpady, nesmí docházet k úniku prachu do
okolního nechráněného prostředí. Použité ochranné oděvy se musí přepravovat kapr.
do čistírny nebo prádelny v uzavřených obalech (pytlích, kontejnerech).
 Stavební firmy odstraňující azbest ze staveb jsou povinny takové práce ohlašovat 30
dní před jejich zahájením místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví - tj.
Krajské hygienické stanici podle § 41 zákona C. 258/2000 Sb. /5/. Náležitosti
takového hlášení stanoví § 5 vyhlášky C. 432/2003 Sb. /5.1/. Tato povinnost hlášení
není vyžadována, jde-li o práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu. Přitom
definice takových prací jsou uvedeny v § 2 vyhlášky C. 394/2006 Sb. /5.2/ (posouzení
rizika provede místně příslušná hygienická stanice).
 Požadavky na ochranu zdraví lidí pri nakládání s azbestem, včetně odpadu
obsahujících azbest, jsou obsaženy v § 21 nařízení vlády C. 178/2001 Sb. /4/ a
předpisech souvisejících (požadavky na kontrolované pásmo jsou uvedeny v § 17
odst. 7 tohoto nařízení).
 Při jakékoliv manipulaci s materiály obsahujícími azbest se doporučuje snížit prašnost
vlhčením demontovaných materiálu vodou. Jsou známy a používány také
technologické postupy, kdy stavební materiály obsahující azbest jsou před demontáží
opatřeny nástřikem polymerními hmotami a speciálními enkapsulačními přípravky,
které vytvoří na povrchu nepropustnou vrstvu bránící oddělování azbestových vláken
a jejich úniku do ovzduší.
 Odpady obsahující azbest je mimo zařízení k jejich odstranění možné předávat do
sběrných dvorů odpadu, které mají povoleno takové odpady přijímat a mají tyto
odpady uvedeny v platném provozním řádu (při vstupu do každého sběrného dvora
odpadu je obvykle vyvěšena tabule s údaji, které obsahují označení provozovatele
sběrného dvora odpadu, jeho adresu, vedoucího pracovníka a seznam odpadů, které je
možné do takového zařízení přijmout). Zásadní podmínkou však je, že tyto odpady
musí být předány v neprodyšném utěsněném obalu (kontejnery, nádoby, plastové
pytle apod.) s označením, že odpad obsahuje azbest.
 Odpady obsahující azbest je možné odstraňovat na některých skládkách skupiny SOO
(skládky „ostatních“ odpadu) a na skládkách skupiny S-NO (skládky
„nebezpečných“ odpadu) v souladu s § 7 vyhlášky C. 294/2005 Sb. /1.4/ a v souladu s
jejich schváleným provozním řádem a podmínkami uvedenými v rozhodnutí
příslušného správního orgánu o souhlasu s provozem takového zařízení na
odstraňování odpadu.

Dopad recyklačních technologií na životní prostředí

Nejmenší negativní dopady na životní prostředí má recyklační proces, který se podaří uzavřít na staveništi, protože použití malého mechanizmu výrazně nezvýší zatížení okolí a výrazně přitom omezí nutnou dopravu recyklovaných stavebních hmot. Pokud není tato ideální situace možná,  bude nutné volit recyklační technologii s nejvyšší kvalitou a nejmenším dopravním zatížením.
  Vlastní recyklační technologické linky obvykle zatěžují životní prostředí poměrně značným hlukem ( drtírny ),  prašností a velkým objemem. Důležitým faktorem zátěže životního prostředí může být i původ odpadu. Ve směsné stavební suti může být výskyt nebezpečného odpadu, např. kontaminované vnitřní vyzdívky komínových těles a odpad pak může být zařazen jako nebezpečný.

Ministerstvo životního prostředí připravuje několik metodických pokynů pro nakládání s různými stavebními a demoličními odpady:
             - 1: Betonový recyklát
             - 2: Asfaltový recyklát pro pozemní komunikace
             - 3: Recyklát z materiálu podkladních vrstev vozovky
             - 4: Recyklát z kameniva kolejového lože
             - 5: Recyklát z hornin
             - 6: Recyklát ze zdiva a/nebo betonových částí staveb

Kaly karbidu vápníku

Charakteristika odpadu
Tyto kaly vznikají při výrobě acetylénu. Jejich hlavní složkou je oxid vápenatý ( 60 – 70 %), oxid křemičitý a voda. Při skladování vzniká silný nepříjemný zápach. Mají žíravý účinek

Možnosti využití:
Ve světe se nejčastěji používají jako vápno pro stavebnictví a pro hnojení.

Recyklační technologie:
Při aplikaci jako stavební hmota nevyžadují kaly karbidu vápníku žádné úpravy. Tyto kaly již ve stádiu vzniku vykazují vlastnosti jako stavební pojivo. Po úpravě se mohou použít v zemědělství.

 Nerostný materiál
 Charakteristika odpadu
 Odpady, které se vyskytují při těžbě např. v kamenolomech jako kamenná drť a zbytky po prosévání, obsahují zvětralé    horniny, hlinité jílovité součásti a drť z rozpustných hornin.

 Možnosti využití:
 Odpady jsou zpravidla zpracovány na štěrk a používány k zasypání jam a výkopů, nebo  pro terénní úpravy obecně.

 Recyklační technologie:
 Odpady se třídí na štěrk a plniva, popř. podkladový materiál a dopravují se na místo   upotřebení.

Seznam těžebních odpadů, které se považují za inertní:

a) písky vzniklé plavením
b) štěrkopísky vzniklé plavením
c) výklizové hmoty vzniklé těžbou granitů, granodioritů, ruly, dioritů,vápenců, dolomitů, travertinu, čediče a znělce, které neprošly chemickou úpravou,
d) nevyužitelné frakce vzniklé těžbou nebo mechanickou úpravou granitů, granodioritů, dioritů, vápenců, dolomitů, travertinu, čediče a znělce, které neprošly  chemickou úpravou,
e) droby.
Vyhláška č. 429/2009 Sb., o stanovení  náležitostí plánu pro nakládání s těžebním odpadem včetně hodnocení jeho vlastností a některých dalších podrobností k provedení zákona o nakládání s těžebním odpadem stanoví
a) způsob hodnocení očekávaných fyzikálních a chemických vlastností těžebního odpadu, který se bude ukládat, s ohledem na jeho stabilitu za různých atmosférických podmínek, na typ těženého nerostu a vlastnosti skrývky nebo hlušiny, které budou v průběhu těžby přemisťovány,
b) limity pro zařazování úložných míst do kategorií,
c) kritéria pro charakteristiku inertního těžebního odpadu,
d) náležitosti obsahu plánu pro nakládání s těžebním odpadem.

Ohnivzdorný materiál
Charakteristika odpadu
Použité, popřípadě zmetkovité nepoužité cihly, tvárnice, desky a jejich úlomky ze šamotu, korundu, silikátů a karbidů, výrobky s oxidem zirkoničitým a další bázický materiál, vznikající při vyzdívkách pecí v hutnictví, v průmyslu stavebních hmot, ve sklářství, v keramické a chemické výrobě.

Možnosti využití:
Ohnivzdorný, opotřebovaný materiál s vysokým stupněm čistoty se používá při výrobě ohnivzdorných výrobků.

Recyklační technologie:
Roztřídění na místě vzniku, zachycení a odstranění nečistot, doprava ke zpracovatelům. Na meziskládkách je třeba chránit před vlhkem.

Těžební odpady

Těžební odpady představují důležitý proud odpadů – průmyslových odpadů. V Evropské unii tyto odpady představují přibližně 29 % z celkového množství produkovaných odpadů a jehož množství se odhaduje na 400 mil. t ročně. Některé druhy těžebních odpadů jsou inertní a tudíž nepředstavují velké nebo žádné riziko pro životní prostředí. Nebezpečnými se mohou stát v případě narušení terénu sesuvy nebo závaly. Množství těžebního odpadu lze snížit jeho zhodnocením recyklací nebo regenerací. Oblast využití těžebních odpadů se nabízí v oblasti stavebnictví a terénních úprav a rekultivací. Důležité je, že podle rozhodnutí Evropské komise si mohou členské státy sestavit seznam inertních těžebních odpadů. Z toho ovšem plyne jiná výhoda  a sice, že při použití odpadu uvedeného v „seznamu“ se nevyžadují další analytické zkoušení a lze je pak použít obdobně jako odpady, které lze využít na povrchu terénu přímo bez analytických rozborů, uvedené ve vyhl. č. 294/2005 Sb.
Sanační a rekultivační práce představují obvykle jednak velký objem prací a také velké množství materiálu, který je nutné při těchto pracech zpracovat. Velké objemy potřebných materiálů se nachází v kategorii ostatních odpadů, především z průmyslové výroby. Jednou z možností využití velkoobjemových odpadů je využití odpadů z těžby. Využívání těžebních odpadů je kromě legislativy odpadového  hospodářství upraveno zákonem č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů. Novela těžebního zákona transportuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES, ze dne 15. března 2006 do právního řádu České republiky. Zákon č. 157/2009 Sb. Vstoupil v platnost dne 4.6. 2009 a nabyl účinnosti dne 1.8.2009. Nová právní úprava o nakládání s těžebním odpadem se dotýká samozřejmě především horního zákona č.44/1988, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a zákona č.254/2001Sb., o vodách.  Dále stanoví pravidla pro:

-  předcházení nepříznivým vlivům na životní prostředí, způsobeným nakládáním s těžebním odpadem, a z toho plynoucím rizikům ohrožení životů a lidského zdraví,
-  nakládání s těžebními odpady

-    omezení vlivů na vodu, ovzduší, půdu, rostliny, živočichy a krajinu, vyvolaných nakládáním s těžebními odpady
působnost orgánů veřejné správy v oblasti nakládání s těžebními odpady
Těžební odpad je pro účely těžebního zákona  ( zák. č. 157/2009 Sb.)definován jako jakýkoliv odpad, kterého se provozovatel zbavuje nebo má úmysl  nebo povinnost se ho zbavit, a který vzniká při ložiskovém průzkumu, těžbě, úpravě nebo při skladování nerostů a který podle zákona o odpadech náleží mezi odpad z těžby  nebo úpravy nerostů, nebo při těžbě, úpravě nebo skladování rašeliny. Nakládání s těžebním odpadem je pak dále upraveno příslušnými vyhláškami a plánem nakládání s těžebním odpadem.
        Těžební odpad se považuje za inertní, pokud jsou krátkodobě i dlouhodobě splněna následující kritéria:
a) u těžebního odpadu nedojde k žádnému významnému rozpadu nebo rozpuštění nebo jiné podstatné změně, jež by mohla mít jakýkoliv nepříznivý dopad na životní prostředí nebo poškodit lidské zdraví,
b) těžební odpad obsahuje maximálně 0,1 %  sulfidické síry a jeho koeficient neutralizačního potenciálu a kyselinotvorného potenciálu určeného na základě statického testu je vyšší než 3,
c) u těžebního odpadu nehrozí riziko samovznícení a odpad nehoří,
d) jsou-li v těžebním odpadu, a to včetně samostatných drobných částic těžebního odpadu, obsaženy látky,  které mohou ohrozit životní prostředí nebo lidské zdraví, zejména arsen, kadmium, kobalt, chrom,rtuť, molybden, nikl, olovo, vanad a zinek v tak nízkém množství, že riziko pro lidské zdraví a životní prostředí je krátkodobě i dlouhodobě nevýznamné a nepřesahuje hodnoty pro tyto kovy v jiném právním předpise,
e) těžební odpad  je v zásadě prostý všech prostředků používaných při těžbě nebo úpravě, které mohou  poškodit životní prostředí nebo  lidské zdraví.
Těžební odpad může být považován za inertní i bez specifického testování, je-li obvodní báňský úřad přesvědčen, že výše uvedená kritéria byla odpovídajícím způsobem zohledněna a jsou splněna na základě spolehlivosti existujících informací, platných postupů nebo systémů.

Demoliční odpady

Stavební a demoliční odpad  (SDO) je odpad vznikající při realizaci staveb, jejich údržbě, při změnách dokončených staveb a odstraňování staveb a je zařazený do skupiny 17 Katalogu odpadů, zejména vytěžené zeminy, stavební výrobky a materiály.
Stavební a demoliční odpady pro účely recyklace lze rozdělit do třech skupin:
1. Odpady, které jsou používány za stavební a demoliční odpady vhodné k úpravě  (recyklaci):
17 01 01  Beton
17 01 02  Cihly
17 01 03  Tašky a keramické výrobky
17 01 07  Směsi nebo oddělené frakce betonu, cihel, tašek a keramických výrobků
                 neuvedené pod číslem 17 01 06              
17 02 02  Sklo
17 03 02  Asfaltové směsi neuvedené pod číslem 17 03 01  
17 05 04  Zemina a kamení neuvedené pod číslem 17 05 03
17 05 08  Štěrk ze železničního svršku neuvedený pod číslem 17 05 07
17 08 02  Stavební materiály na bázi sádry neuvedené pod číslem 17 08 01
17 09 04  Směsné stavební  a demoliční odpady neuvedené pod čísly 17 09 01, 1709 02 a 17 09 03
          2.  Odpady, které jsou podmíněně vyloučeny z úpravy – recyklace:
                Podmíněně vyloučeny z recyklace jsou odpady obsahující nebezpečné látky,  
                nebo složky. Jejich přijetí do zařízení je možné pouze v případě, že součástí                jejich úpravy v zařízení je i oddělení a odstranění nebezpečných látek, popřípadě
                složek z těchto odpadů, které budou následně předány oprávněné osobě podle
               zákona o odpadech k využití nebo odstranění.
               17 01 06x   Směsi nebo oddělené frakce betonu,cihel, tašek a keramických výrobků
                                obsahujících nebezpečné látky
               17 02 04x  Sklo, plasty a dřevo obsahující nebezpečné látky nebo nebezpečnými
                                látkami znečištěné
               17 03 01x  Asfaltové směsi obsahující dehet
               17 05 03x  Zemina a kamení obsahující nebezpečné látky
               17 05 05x  Vytěžená hlušina obsahující nebezpečné látky
               17 05 07x  Štěrk ze železničního svršku obsahující nebezpečné látky
               17 06 03x  Jiné izolační materiály, které jsou nebo obsahují nebezpečné látky
               17 08 01x  Stavební materiály na bázi sádry znečištěné nebezpečnými látkami
               17 09 01x  Stavební a demoliční materiály obsahující rtuť
               17 09 02x  Stavební a demoliční odpady obsahující PCB
               17 09 03x  Jiné stavební a demoliční odpady ( včetně směsných stavebních a
                               demoličních odpadů) obsahující nebezpečné látky

2. Odpady, které jsou vyloučeny z přijímání do zařízení k úpravě nebo recyklaci:
17 06 01x  Izolační materiál s obsahem azbestu
17 06 05x  Stavební materiály obsahující azbest  
        Pro odpady s obsahem azbestu při demolicích staveb tyto odpady obsahující musí být voleny takové technologické postupy, které předcházejí nebo minimalizují uvolňování azbestu do ovzduší ( např. demolice pod vodní clonou). Dále je doporučeno snížit  prašnost demontovaných materiálů vhlčením vodou. Odpady a materiály obsahující azbest musí být po odnětí ze stavby umístěny do obalů, jako jsou uzavíratelné kontejnéry, uzavíratelné nádoby, popřípadě plastové pytle apod. Odpady obsahující azbest je možné předávat také do sběrných dvoru, za podmínek uzavření do vhodných obalů. Při nakládání s těmito odpady je důležité od prvního kontaktu s nimi dbát na důsledné zabránění kontaminace ovzduší a okolního prostředí. Další povinnost vzniká pro stavební firmy odstraňující azbest ze staveb ohlašování 30 dní před zahájením prací místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví.
   Odpady obsahující azbest je možné odstraňovat na některých skládkách skupiny S-OO (skládky ostatních odpadů) a na skládkách skupiny S-NO ( skládky nebezpečných odpadů), v souladu s platnou legislativou.          
 Charakter demoličního odpadu
     Obsah využitelných látek odpovídá stavebnímu uspořádání a účelu demolovaného objektu. Převažující podíl obvykle tvoří:
-    cihly, zlomky cihel, omítka    -  až 65 %
-    použité dřevo      -  až 15 %
-    úlomky skla      -   až  5%
-    kovový šrot       -  až  15 %

Možnosti použití:
Minerální látky z demoličních odpadů, např. cihly jsou zpracovány na drť a moučku a používány ve stavebnictví jako přídavná látka.
Skleněné střepy se používají při výrobě skelné vaty a pěnového skla.
Vhodné zbytky dřeva se uplatňují při betonování a výrobě prefabrikátů.
Recyklační technologie:
a) stavební materiál: shromažďování, třídění použitelných dílců
b) kovový šrot: roztřídění na železné a neželezné kovy
c) dřevo: roztřídění na zpracovatelské odřezky, úprava nebo spálení
d) minerální látky: roztřídění, využití jako stavební materiál, popřípadě drcení a mletí na místě vzniku
e) stavební suť: po oddělení použitelných dřevěných a kovových součástí lze použít pro výstavbu komunikací, jako plnící materiál apod.

      Pozn.: Vliv agresivního prostředí a klimatických podmínek na degradaci keramických výrobků ( např. střešních krytin), vliv na perspektiva  možnosti recyklace  stavebních odpadů.

Použití odpadů pro různé obory stavitelství znamená:

 -  výrazné snížení zatížení životního prostředí  vyloučením záborů ploch   v příslušném   regionu velkoobjemovými odpady, zejména popílkem, struskou, flotačními hlušinami a slévárenskými písky.
  - šetření klasických pojiv pro hydratační proces, tj. šetření                                   portlandských a  jiných cementů a tím i šetření lokalit při těžbě kvalitních surovin nutných k jejich výrobě.
  -    šetření výrobní energií.
           
                             Chemické složení vysokopecní strusky
                                         Složka                     % hmot.
                                   _____________________________
                                          SiO2                         39,12
                                          Al2O3                         0,99
                                          FeO                           0,24
                                          CaO                          43,31
                                          MgO                           6,52
                                          MnO                           0,67
                                          TiO2                            0,03
                                          Alkálie                        0,5
                                          S                                 0,63
                                  ______________________________
                                Chemické složení odprašků
  ________________________________________________________
           Složka             % hmot.                    Složka             % hmot.  
  _________________________________________________________
           Fe2O3               47,16                          TiO2              0,20
           FeO                    6,12                          S celk.           0,56
           MnO                  9,05                           Cr2O3            2,03
           MgO                  8,54                           Zn              0,2 – 3,5
           P2O5                   0,34                           Pb            0,05 – 0,7
           CaO                    4,16                           Na2O             0,80
           SiO2                    7,56                           K2O               0,96
           Al2O3                  1,90

         Vývoj technicky vhodných a také ekonomicky výhodných směsí je iniciován především potřebou uplatnění při útlumu hornictví pro vyplňování likvidovaných důlních prostor, ponejvíce jam. Zajištění trvale bezpečné likvidace jam má samozřejmě své ekologicky  příznivé dopady, neboť bezprostřední okolí pak může být rekonstruováno prakticky k dalšímu využití.

Třídy zařazení recyklovaného hrubého kameniva jsou následující:

A     materiály obsahující asfalt
B     zdivo
B1   hliněné zdivo, tj. cihly, dlaždice apod.
B2   vápnopískové zdivo
B3    betonové zdivo ( z lehkého nebo hutněného kameniva)
B4    autoklávový pěnobeton
B5    kamenivo z panelů
C      beton a výrobky z betonu, malta
L      lehké kamenivo
U     nestmelené kamenivo
X     ostatní materiály
X1    soudržné materiály, tj. jíl, zemina
X2    různé ( dřevo, sklo, kovy, pryž, umělé hmoty aj.)
X3    sádra, omítka

     
    Specifické využití  odpadu se nabízí při recyklaci   a n d a l u s i t u   a jeho použití pro výrobu   ž á r o b e t o n ů.  Žáruvzdorné materiály zaujímají důležité místo ve všech průmyslových oborech, největším spotřebitelem je metalurgie. Vzhledem ke stále rostoucím cenám žáruvzdorného zboží, jakož i cenám užívaných surovin, vzniká nutnost recyklace alespoň některých složek žáruvzdorných vyzdívek. Tuto recyklaci však v mnoha případech znesnadňuje přítomnost nežádoucích příměsí, jako jsou nataveniny, zbytky strusek apod. Žárobetony s nízkým obsahem cementu patří mezi vývojové typy, zejména tam, kde jsou kladeny mimořádné nároky na odolnost proti  e r o z i,  náhlým   z m ě n á m   teplot apod.  Jedním z používaných kameniv je andalusit ( poměr Al2O3   a SiO2 je 1:1 ).  Přírodní ložiska andalusitu jsou poměrně vzácná. Použití recyklovaného andalusitu pro výrobu žárobetonů za určitých podmínek je velmi výhodné.

        Při odstraňování následků horní činnosti, zejména po těžbě uhlí se běžně používají různé velkoobjemové materiály, především elektrárenské popílky. Novým směrem  ve využití těchto odpadů  je příprava a odzkoušení různých kompozit s vlastnostmi nízkopevnostních betonů ( dosahovaná pevnost v tlaku je až 10 MPa ).
Odzkoušeny byly kompozity na bázi popílků v kombinaci s :
       -   velmi jemně mletou struskou
       -   slévárenskými písky
 -    flotačními hlušinami
 -   cementářskými odprašky
 -   průmyslovým sádrovcem
 -   vzdušným a hydraulickým vápnem,
které jsou z celé řady hledisek považovány za vhodné pro ukládání do dolů.
   Také tyto odpady slouží při výrobě betonových směsí jako částečná náhrada cementu, nebo drobného kameniva.
   Vývoj technicky vhodných a také ekonomicky výhodných směsí je iniciován
především potřebou uplatnění při útlumu hornictví pro vyplňování likvidovaných důlních prostor, ponejvíce jam. Zajištění trvale bezpečné likvidace jam má samozřejmě své ekologicky příznivé dopady, neboť bezprostřední okolí pak může být rekonstruováno prakticky k jakémukoliv účelu. Využívání odpadních hmot, především elektrárenského popílku k vyplňování jam po těžbě má dále příznivý účinek i v tom, že není nutno zakládat a později rekultivovat složiště popílku. Lze předpokládat, že využití bude rozšířeno i na řadu dalších uplatnění v inženýrských stavbách, například při výstavbě zemních těles dálnic, letištních ploch a jiných staveb.
   Pro uvedené vlastnosti došlo poměrně rychle k rozšíření výroby CSF betonů a používají se například povrchní vrstvu vozovek mostních konstrukcí, přístavních staveb a u konstrukcí parkovišť. Nejnověji se objevují aplikace těchto betonů na spodní stavby mostů. Ve Spojených státech se používají tyto betony pro výrobu mostních nosníků vysoké pevnosti pro dálniční síť. Využití betonů na bázi CSF je dále při výstavbě výškových budov, kde jsou požadovány betony s vysokou pevností. Beton vyráběný s přísadou CSF má kromě lepších pevnostních vlastností také větší životnost. Je velmi vhodný v kombinaci s vláknitou výztuží, např. při opravách a rekonstrukcích  podzemních staveb a též při betonáži pod vodou.
   Prachový odpad s obsahem oxidu křemičitého je možné rovněž výhodně použít při výrobě lehkých betonů, zejména v případech, kde jsou přísnější požadavky na poměr jejich pevnosti a hmotnosti. Další důvod obliby CSF betonů spočívá v tom, že jsou rezistentní vůči solím, je to také nejlepší komerčně dostupný materiál, který mimořádným způsobem snižuje penetraci chloridů do vrchních vrstev mostních konstrukcí, zvyšuje jejich životnost a zabraňuje nutnosti použití finančně náročných výstupových prutů opláštěných epoxidem, případně použití katodové ochrany.
    Další zajímavé využití CSF odpadu je v oblasti výroby syntetických keramických materiálů. Žíháním slisovaných práškových směsí, křemičitého úletu a oxidu hořečnatého je možné vyrobit žáruvzdorný materiál   f o r s t e r i t.
       Okuje a okujové kaly  jsou jedním z mnoha typů kovonosných odpadů, vznikajících v hutnickém průmyslu. Jejich zpětnému využití při výrobě železa a oceli je na závadu vysoký obsah ropných látek. Je proto hledána možnost jejich uplatnění v jiných oborech. Jednou z možností je využití těchto odpadů jako železné korekce při výrobě cementu. Fe korekce je materiál, který je nositelem Fe2O3 a používá se při skladbě cementářské surovinové směsi jako korekční komponenta. I v těchto případech je rozhodujícím faktorem obsah ropných látek, vysoká zaolejovanost může být na  závadu vzhledem k poškozování životního prostředí.

Kamenivo Využití odpadů kameniva při jeho zpracování jako druhotné suroviny se

Kamenivo Využití odpadů kameniva při jeho zpracování jako druhotné suroviny se většinou týká kameniva, které tvoří podsítné nebo nadsítné podíly. Z různých stavebních odpadních materiálů se dále recyklují druhotné suroviny používané jako kamenivo a to jak na bázi kameniva ( po předchozí úpravě odpadu ), tak na bázi stavebních demoličních odpadů.
    Kamenivo jako druhotná surovina o jedné, třech nebo více velikostech se získává drcením v mobilních nebo stacionárních drtičích. Výhodné je umístění takovéhoto zařízení v místě,  kde je výskyt  velkého  množství  potřebných  odpadů ( cena za dopravu může být limitující ), není v blízkosti bytové zástavby ( hlučnost, prašnost ), ani v průmyslové zóně.     Získaná druhotná surovina – kamenivo se většinou používá v silničním stavitelství.   Zdrojem velkého objemu kameniva je rekonstrukce železnic, z toho vyplývá i potřeba nového kameniva. Jedná se jednak o investiční akce, týkající se celé rekonstrukce železničního svršku, nebo novostaveb kolejí a jednak o udržovací práce na stávajících kolejích a výhybkách.
    Recyklace kameniva, resp. regenerace vyzískaného materiálu, díky novým drážním předpisům, našla uplatnění především v konstrukci železničního svršku a spodku. Vlastnímu recyklačnímu procesu předchází podrobné zmapování stávajícího štěrkového lože uvažovaného pro recyklaci. Kromě petrografických vlastností je nutné zhodnotit rozsah ekologického znečištění a množství štěrku vhodného k regeneraci, recyklaci. Kamenivo vytěžené z kolejového lože vykazuje zpravidla vykazuje požadované mechanicko-fyzikální vlastnosti, pouze ostrohrannost a  zrnitostní složení jsou dlouhodobým provozem narušeny. Předrcením a tříděním starých směsí přírodních materiálů získaných při odtěžování podloží, se získávají vysoce kvalitní materiály, které se okamžitě mohou použít do konstrukčních vrstev tělesa železničního spodku a kolejového lože.
Výstupem z recyklace jsou následující frakce:
     0 – 20 mm podsítné z předtřídění
     0 – 32 mm štěrkodrtě
    32 – 63 mm železniční štěrk
     nad 63 mm nadsítné
 Kontaminované kamenivo

  Kontaminované kamenivo se nachází především na železničních tratích ČD, kontaminace    je převážně ropnými látkami. Kontaminace lze s úspěchem vyčistit např. biodegradací. Největší znečištění vykazuje frakce 0 – 20 mm. Recyklace kolejového lože je nutné začlenit do technologie modernizace železničních tratí. Základní myšlenka recyklace vychází z opakovaného použití materiálu v konstrukci spodní stavby železničních tratí. Recyklace materiálu kolejového lože je proces, který zpracovává tento matriál získaný v rámci opravných, rekonstrukčních a modernizačních prací na konstrukci kolejového lože.  Kvalitativní požadavky a diagnostika materiálu kolejového lože, které podléhá procesu provozu lze rozdělit následovně:
- statické a dynamické dopravní zatížení
- klimatické zatížení
- některé opravy  a činnosti na železničním svršku
- ostatní provozní zatížení.
Částečné eliminování negativních jevů ve vztahu železniční kamenivo a životní prostředí řeší analýza kvality kolejového lůžka. Materiál aplikovaný do konstrukční vrstvy kolejového lůžka podléhá platným legislativním požadavkům. Základní technické požadavky na konstrukci a druhy výrobků pro konstrukci kolejového lůžka jsou:
- Společné technické požadavky ( otloukavost, drtivost  v rázu, nasákavost, trvanlivost, odolnost proti mrazu, zrnitost, tvar zrn, odplavitelné částice, cizorodé částice),
- Specifické technické požadavky ( přítomnost vápenců a dolomitů, břidličnaté částice, zaoblenost hran, sklovitá a zpěněná zrna).

  Pro zhodnocení kontaminovaného kameniva kolejového lože  se používá následující postup:
a) lokalizace znečištění
b) odtěžení
c) separace jemných frakcí v kontaminovaném materiálu
d) sledování kvality

Obsah  materiálu kolejového lože se ve fázi procesu recyklace variantně člení  do třech kvalitativních úrovní, které zabezpečují oběh matriálu bez recyklace nebo oběh materiálu s částečnou, případně úplnou recyklací.

Současné zkušenosti získané jak laboratorními, tak provozními zkouškami prokázaly, že

- staré betonové silniční panely vykazují i po mnoha letech vysoké pevnosti
- starý recyklovaný beton se velmi dobře váže s novým cementovým kamenem
- nově vzniklé lomové plochy recyklovaného betonu jsou drsné a velmi  dobře se vážou
- staré složky přírodního kameniva, tam, kde se při drcení oddělily od cementového kamene, již nemají povrchovou plochu hladkou, nýbrž zdrsněnou a proto dochází k jejich lepší vazbě s novým cementovým kamenem
- přítomnost drceného betonu nepříznivě ovlivňuje konzistenci betonové směsi ( pro zachování)
- konzistenci betonové směsi je nutné zvyšovat dávky záměsové vody, což se projevuje na pevnostech betonu
- pevnostibetonu v tlaku nejsou prakticky ovlivňovány náhradou hrubého kameniva drceným betonem
- pevnosti betonu jsou silně ovlivňovány náhradou drobného kameniva drceným betonem ( vhodná náhrada činí cca 50 % drceného betonu frakce 0/4 mm)
- objemová hmotnost zatvrdlého betonu s drceným je nižší
- pevnosti v tlaku mohou být celkově nižší o 10 – 15 %
- modul pružnosti může být nižší o 15 – 20 %
- součinitel dotvarování vyšší až o 50 %
- vyšší smršťování o 20 – 40 %.
Závěrem k této problematice je možné konstatovat, že ze starých betonových silnic je možné získat, a je získáváno, kvalitní recyklované kamenivo. Hrubé kamenivo získané ze starých silničních desek je možné použít nejen pro podkladní beton, ale i pro vrchní konstrukce vozovek. Předpokladem ovšem je pečlivá technologická kázeň při zisku starého betonu a jeho recyklaci, tj. pečlivá příprava, drcení, třídění a oddělené uskladňování jednotlivých frakcí.

Pro obnovu asfaltobetonových vozovek byly vyvinuty dva postupy a sice:

                    recyklace asfaltu za horka
              recyklace asfaltu za studena
      Recyklace asfaltového krytu ve směsi za   h o r k a – hot mix  recycling – postupuje tak, že se nejdříve odstraní starý asfalt buď frézou, jedná-li se o opravu horní vrstvy, nebo hloubkovou lopatou, jde-li o odstranění celého krytu. Velké kusy  se rozdrtí a rozdrcený materiál se zpracovává za horka s přidáním určitého množství nového asfaltu a nového kameniva ( nové obalové směsi ). V praxi bylo prokázáno, že všechny asfaltové recykláty nelze  zpracovat  velmi výhodnými „horkými „ způsoby a navíc jsou v některých případech nejsou tyto postupy použitelné a nebo jsou málo hospodárné.
    Recyklace za    s t u d e n a  -  cold  mix recycling -  je jednodušší a nevyžaduje těžkou mechanizaci a tovární výrobu. Stará vozovka se nejdříve postupujícími otevřenými plameny zahřeje, což umožní její snazší  drcení. Materiál rozdrcený na kusy menší než 3 – 4 cm se shrne do rýhy vedle silnice,  tam se bez ohřevu smíchá s přidanou asfaltovou emulzí a tato nová směs se ihned rozprostírá na odkrytý úsek vozovky. Tam, kde je nutná nepropustnost a protiskluzová úprava, nanáší se na ni ještě asfaltový postřik a posyp štěrkem. Úprava za studena se jeví po všech stránkách jako výhodnější. Nelze ji však použít pro všechny druhy oprav. Míchání směsi na místě neumožňuje dokonalou kontrolu kvality směsi a její pevnost bývá proto nižší. Z těchto důvodů se recyklace za studena nepoužívá pro opravy dálnic a silně zatížených vozovek.
Vhodné způsoby znovu využití živičných recyklátů jsou následující:
a) bez přidávání nového pojiva k recyklovanému materiálu. Využití je pro málo zatížené vozovky , nebo pro spodní podkladní vrstvy a pro zpevnění štěrkopískových podsypaných vrstev,
b) s přidáním hydraulického pojiva ( cementu, popř. vápna či strusky) a následným zpracováním lze z recyklovaného materiálu provést novou stmelenou podkladní vrstvu, která si ponechává více či méně vlastnosti netuhé, či polotuhé úpravy. Se zvyšujícím se obsahem hydraulického pojiva  narůstá sice pevnost, současně se však zvyšuje nebezpečí vzniku trhlin. Pro optimální zrnitost upraveného recyklovaného materiálu postačuje obvykle 3 – 5% hmotnosti cementu. Použití: především pro spodní podkladní vrstvy všech typů vozovek, pro horní podkladní vrstvy lehce a středně těžce zatížených vozovek, pro chodníky, parkoviště, zpevnění podsypu. Je nutné podotknout, že ani v tomto případě by v recyklovaném materiálu neměly být obsaženy volné dehtové, či jiné škodlivé látky
c) recyklovaný materiál  s přidáním emulze je vhodný zejména tam, kde staré úpravy obsahují dehtové pojivo. Přidáním nového pojiva lze obalit staré částice a podstatně tak omezit únik škodlivých látek do povrchových či podzemních vod. Výhodou tohoto způsobu je větší či menší možnost využití starého živičného pojiva, jehož vlastnosti lze novým pojivem do určité míry zlepšit.  Použití:  především pro podkladní vrstvy méně zatížených vozovek a pro uzavření povrchu jsou vhodné především nátěrové technologie.
d) Recyklovaný materiál s přidáním emulze a cementu. Jedna se vlastně o zlepšení předchozího způsobu. Přídavkem cementu se zvýší pevnost směsi, protože cement pro svou hydrataci také spotřebuje nežádoucí množství přidané nebo vyštěpené vody. Přídavkem cementu lze do určité míry regulovat dobu štěpení. K vyštěpení emulze přitom musí dojít v době co nejkratší po obalení. V každém případě pak před počátkem tuhnutí cementu  a zahájení hutnění směsi. Ukazuje se , že z uvedených metod je to způsob nejvhodnější.
 
   
     Recepturu pro přípravu živičných směsí, použitelných pro opravy vozovek, je třeba stanovit vždy na základě znalostí vlastností původního živičného povrchu. Jestliže asfaltový povrch již vůbec nevyhovuje požadavkům na kvalitu nového povrchu, nebo využití na místě není možné, je třeba takový povrch odfrézovat a odvézt do  výrobny obalových směsí. Tento starý asfalt lze podle technologie přidávat v množství 20 %,  nebo 50-70% ( bubnové míchací stanice).

       Recyklace krytu cementobetonových vozovek  se prováděla již dříve  tak, že se starý beton z krytu vozovek používal, celkem běžně, pro opravy podsypu nebo podkladu vozovky. Zcela nové je použití starého krytu  cementobetonových vozovek  v rámci recyklace jako přísady do nové betonové směsi. Postup této recyklace je jednoduchý a nečiní technologické potíže. Starý betonový kryt vozovky nebo letištní dráhy se rozláme na velké kusy ( těžké kladivo nebo beranidlo ), které se v pojízdné drtičce rozdrtí na velikost 2,5 – 3,5 cm v průměru. Takto se přímo na staveništi získá kamenivo a jeho zpracování s pojivem probíhá již obvyklým postupem v běžné betonárně.

             Schéma procesu recyklace betonové komunikace
                                                 
                     Převzetí nekontaminovaných  odpadů
                                                 
                                Stanovení hmotnosti
                     
                               Třídění na skládce

   Betony           Ostatní stavební sutě                Asfalt

                                   Recyklace

                   Třídění na frakce dle přání zákazníka

                                Kontrola kvality

                                     Atest

Významným zlomem v s i l n i č n í m s t a v i t e l s t v í

Významným zlomem v   s i l n i č n í m    s t a v i t e l s t v í,  pokud jde o využití odpadů jako druhotných surovin je kompletní recyklace starého krytu asfaltobetonových a cementobetonových vozovek  při jejich rekonstrukcích. Jedná se o obnovu vytvoření nového krytu vozovek využitím starého materiálu, asfaltu či betonu odebraného z poškozených krytů silnic. Řeší se tím:
- úspora materiálu,
- nižší náklady na dopravu,
- úspora energie,
- zneškodňování vzniklého odpadu,
- ochrana životního prostředí.

     Při znovu využití asfaltu je pozornost zaměřena na získání dvou skupin – minerálních látek ( štěrku, písku a plnidel)  a pojiva ( dehtu). Jednou ze základních vlastností asfaltu je, že je velmi vhodný pro regeneraci a technologie jeho úpravy a znovuvyužití je dostupná a nepříliš náročná na technické zařízení a obsluhu. Asfaltový materiál, aby se dal znovu využít, musí být ve formě granulátu s předem stanovenou velikostí zrna. Jako výchozí odpadní materiál přitom slouží asfaltový výlom, který se vyskytuje při drcení hrud asfaltu a musí být upravován a stavební asfalt, který odpadá z oprav živičných povrchů vozovek  chodníků, odfrézovaný za studena nebo za tepla. Asfaltový výlom se vyskytuje v několika formách, je to například výlom čistých směsí válcovaného asfaltu v krycích, spojovacích a nosných vrstvách, nebo jako výlom litých krycích vrstev s válcovanou asfaltovou směsí ze spojování nosných vrstev, krycí vrstvy bez spojovacích a nosných vrstev.
Pro recykláty obsahující více než 50% asfaltového granulátu se sleduje :
- získání, dodávka
- zpracování a skladování
- granulometrická křivka
- mrazuvzdornost
- obsah asfaltu

SILNIČNÍ STAVITELSTVÍ

Silniční stavitelství je velice specifickým odvětvím, kde lze využívat odpady ve smyslu druhotných surovin nebo v recyklačním procesu ve velké míře.
Stavby dopravní infrastruktury – jsou stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, letišť apod. a s nimi související zařízení.
         Stavba vozovek je odvětví, které spotřebovává značná množství materiálů. Požadavky na tyto materiály  se odlišují podle způsobu zpracování i umístění materiálu na vozovce. S ohledem na nově zpracovaný soubor norem pro výstavbu vozovek,je vhodné aktualizovat podle požadavků nyní platných norem některá dřívější šetření. Aktuální jsou otázky použití recyklovaných materiálů do nemletých vrstev vozovky a do stabilizovaných podkladů.
Pozn. Přímé zapracování recyklovatelného asfaltového materiálu do vozovek je uvedeno v rámci platnosti technických podmínek na konci této přednášky.

       Využití recyklovaných odpadů pro výstavbu vozovek je zakotveno v technických normách.  Např. ČSN 73 6126 je norma pro nestmelené vrstvy vozovek, které jsou tvořeny z kameniva, zeminy či jiného materiálu bez použití pojiva.
      Hodnocení vhodnosti odpadu pro použití v  s i l n i č n í m    s t a v i t e l s t v í nebo i při    z a k l á d á n í    s t a v e b    je obdobné, jak je uvedeno v předchozí části u odpadů pro stavební účely obecně, navíc se hodnotí pevnost v tlaku.
      V silničním stavitelství se v zahraničí  ( např. SRN ) používají následující odpady jako druhotné suroviny:
- hlušiny z hnědouhelných dolů
- hlušiny z kamenouhelných dolů
- hlušiny z rudných dolů
- vysokopecní struska
- ocelárenská struska
- popel ze spaloven odpadů
- popílek z elektráren
- granulovaná struska
- odpad z kovovýroby
- odpad z výroby umělých hmot
- piliny a dřevní odpad
- starý olej
- staré pneumatiky
- staré sklo
- hutní písek
- hutní pemza
- odpad z těžby kamene.
Uvedené odpady se používají převážně jako podloží, násypy, podklady, kryty a na zpevňování komunikací. Nejobjemnějším využívaným odpadem zůstávají i nadále elektrárenské popílky, zejména pro hutněné násypy, pórobeton, tvárnice, cihly, beton, cement apod.

Nové trendy ve využívání odpadů a ve stavebnictví a výrobě stavebních hmot

Jednou z  nových možností využívání odpadů v stavebnictví je využití geopolymérních materiálů. Jedná se  o využití odpadu jílového charakteru pro výrobu těchto materiálů s využitím dalších odpadů. Geopolymérní matrice se tvoří prostým smícháním složky vyrobené z aktivovaného jílového základu a alkalických vodných roztoků, nejedná se však o prostou výrobu betonu (1:3), ale o míchání poměrně agresivní alkalické kapaliny s práškovým materiálem. Syntéza geopolymeru může vznikat po  tepelné aktivaci Al iontů při teplotách nad 750 st.C, kdy pak  může docházet k hydrataci těchto iontů podle schematu:
            (Al-Si) pevná látka + (OH)-liquid = [ Al(OH)4 ]-  + [ OSi(OH)3]-
Hydratované clustry ( hrozny, hvězdice) se následně samovolně postupně zřetězují. Elektronegativní náboje aktivovaného Al3+ jsou kompenzovány kladnými ionty Na+ nebo K+  ( obecně  M+ ) takto:
                     M+ + [Al(OH)4]-  +  OH-    =    M+- OAl(OH)3   +  H2O
Pucolánová reakce tepelně aktivovaných materiálů přírodním i řízeným procesem je vysvětlena zřetězováním, tedy polymerací přizpůsobených iontů Al3+  a  Si 4+  ve vodném alkalickém prostředí.
 Zvláštní a výjimečné vlastnosti geopolymérních kompozitů jsou:
- odolnost proti změnám teploty
- odolnost proti teplotám  nad 1000 st.C ( geoplyméry nehoří ani nevydávají zplodiny)
- dlouhodobá stálost beze změn objemu
- možnost vytvořit kompozitní materiály s koeficientem tepelné vodivosti nižším než λ= 0,25
- možnost vytvořit tenké nehořlavé deskové materiály odolávající požárům
- možnost vytvořit kompozity se dřevem, papírem, textilem apod. při zachování vysoké míry požární odolnosti
- možnost připravit směsi a kompozity pro opravu a ochranu památek, možnost vytvoření replik apod.
V ČR neexistuje výroba a využití geopolymerů v praxi, je otázkou převední laboratorních zkoušek do základní technologie výroby a zvládnutí stabilizace geopolymérních matric v provozních podmínkách. Další podmínkou je najít způsob využití anorganických průmyslových odpadů, jako např. některé druhy popílků a strusek z tavení železa a oceláren.
Příklady takto vzniklých materiálů:
- s vysokým obsahem křemenného písku, včetně monofrakčních písků. V této souvislosti bylo prokázáno, že výraznou možností je použití i vysoce jemných polétavých písků ze Sahary, které jsou nejen monofrakční, al i zasolené a tedy zcela nevhodné pro betonářské účely. Plnění ( množství přidaného materiálu může dosáhnout až 65 hm.%,
- s vysokým obsahem obrusových slíd ( velmi jemné frakce z výroby elekrtoizolantů),
- s  45 – 50 hm. % vysokopecních nebo ocelářských strusek,
- s 50 – 55 hm. %  hnědouhelných nebo černouhelných popílků z klasických spalovacích procesů elektráren a tepláren,
- s 30 – 35 hm. % prachu nebo drti ze zpracování stavebního kamene,
- s 30 – 40 hm. % drti vápence, včetně prachových částic,
- s 30 – 35 hm. % drcené opuky,
- obsahující dřevěné štěpky, piliny a   nebo dřevitou vlnu,
- aplikované na tkaniny
Geopolymerní pojivový tmel vytvořený z čistých jílových surovin nebo odpadů s výraznou jílovou součástí má schopnost vázat výše uvedené příklady plnících složek. Zvláštním příkladem j možnost aplikovat základní pojivovou matrici na skelnou, čedičovou nebo textilní tkaninu, čímž vznikají tenkostěnné deskové materiály s možností libovolného tvaru vhodné k tomu, aby v tenkých vrstvách zabránily vlivu vysokých teplot. Vhledem k tomu, že nehoří ani nevydávají zplodiny, mohou mít řadu průmyslových aplikací. Tyto nové materiály lze vyrábět rovněž  také jako vícevrstevné materiály.
     Další možností využití stavebního a demoličního odpadu – cihlového nebo betonového recyklátu jako plnohodnotné náhrady přírodního kameniva při výrobě vláknobetonu. Spojením recyklovaného stavebního odpadu se syntetickými vlákny a pojivem vzniká netradiční vláknobeton, nový kompozit, který svými vlastnostmi nabízí široké možnosti uplatnění  ve stavební praxi.

Ekonomické zhodnocení využití odpadů ve stavebnictví.

V tržní ekonomice musí mít z využití odpadů a to jak separovaných z komunálních odpadů, tak odpadů průmyslových jako druhotných surovin ekonomický prospěch jak producent odpadu, tak využívatel, resp. zpracovatel. Pokud nebude mít stavební firma z využití odpadů jako druhotných surovin při své činnosti užitek, nebude mít o takovou činnost zájem a tudíž ani o využití odpadů.
Rozhodujícími ekonomickými kritérii jsou:

       -   množství odpadu
       -  potřeba úpravy
       -  vzdálenost od místa konečné spotřeby
       -  cena
       -  požadavek, poptávka suroviny
       -  legislativní nařízení o využití odpadů jako druhotných surovin
 
     Stavebnictví v procese výstavby zpracovává značné množství surovin a materiálů, což se samozřejmě odráží v celkových nákladech na stavbu. Cena stavby se dnes většinou tvoří dohodou na základě projektové dokumentace. Stavební firmy mají zájem o technologie, které umožňují úsporu materiálů a dopravních nákladů. Bude-li v blízkosti stavby k dispozici velké množství vedlejších produktů, odpadů, druhotných surovin s vyhovujícími vlastnostmi a přitom nebudou požadovány nákladné úpravárenské technologie a cena těchto materiálů bude přijatelná, pak zájem stavebních firem je zaručen. ( optimalizační program)

          Důležitou otázkou je  c e n a   odpadu.  Původce odpadu ( producent) musí za odstranění odpadu na skládce platit poplatek provozovateli skládky, dále náklady na dopravu a pokud se jedná o jeho vlastní skládku, nebo úložiště, tak také náklady na jeho provoz. V okamžiku, kdy se najde možnost využití tohoto odpadu,  vzroste cena využitelného odpadu na úroveň nejkvalitnějších primárních surovin. Tím se ztrácí motivace stavebních firem a využití takovýchto odpadů je velmi problematické. Nepomůže v tomto případě ani povinnost využívat odpady jako druhotné suroviny, daná ze zákona, protože vždy lze namítnout např., že daný odpad nevyhovuje z důvodu kolísání kvality v širokém rozmezí. Pokud nebude nějakým ekonomickým nástrojem zvýhodněno využívání průmyslových odpadů ve stavebnictví, bude s ohledem na zatím dostatek primárních surovin, využití těchto odpadů malé. Při tvorbě cen by měla hrát úlohu i ochrana životního prostředí a nezatěžovat jej i nadále velkými objemy průmyslových odpadů. Závěrem ekonomického zhodnocení je nutné znovu zdůraznit náklady na dopravu, jako jeden z rozhodujících faktorů.
      Využití odpadů ve stavebnictví pro stavby jako jsou např. terénní úpravy, rekultivace a uzavírání skládek, silniční stavby apod., se musí řídit legislativou odpadového hospodářství, zejména pak zmiňovanou vyhláškou MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění vyhlášky č. 294/2005 Sb., kde jsou stanoveny příslušné limity škodlivin, pro využitelné odpady. Celá řada upravených stavebních odpadů je certifikována jako výrobek. Certifikace je dána na základě zák. č. 22 /1992 Sb., o shodě výrobků. Tato certifikace se však nemusí shodovat s požadavky na využití recyklovaných odpadů při terénních úpravách. Shoda se může týkat např. u stavebních výrobků na mechanické, nebo fyzikální vlastnosti, jako granulometrie. Chemické složení recyklátu nemusí bát předmětem certifikace.
      Zpracování převážné většiny odpadů a jejich využití ve stavebnictví je výhodné jak z ekonomického, tak ekologického hlediska. Byla postupně ověřena řada různých technologických odpadů, které byly vzájemně kombinovány v celé řadě stavebních hmot.  Tyto odpady se mohou používat ve dvou základních funkcích a to buď jako plnivo ( obsah nad 30%), nebo pojivo ( do obsahu 30 %).  Jsou to :
Ve funkci plniva ( přídavek nad 30 % ) :
           
  -  polétavý popílek z elektráren, tepláren, kotelen a jiných zařízení
  -  popílek ze spaloven  komunálních odpadů
  - popel z odkališť popílku ( směs popílku, škváry a popele, včetně odpadů             z bagrovacích stanic ) z elektráren a tepláren

- škvára a vysokopecní struska, ocelárenská struska a struska z topenišť
     
- odpadní slévárenské písky

- dřevěné piliny a třísky

- odpad z výroby umělého kameniva

- odpad z výroby pórobetonu

- pevné odpady z odsiřovacích procesů elektráren

- fluidní popely a popílky z různých typů kotlů, druhu uhlí, sorbetů a režimů spalování

- odpady z recyklace stavebních materiálů

- odpady z chemických výrob

- úlet z výroby feroslitin

- odpady z těžby a úpravy rud a nerostných surovin

- rozvlákněný odpadní papír ( ze sběru papíru )

- odpadní pěnový polystyrén a jiné další odpady

Ve funkci pojiva a přísady ( přídavek do 30 % ) :

- fluidní popely a popílky

-    energosádrovce z odsiřování spalin

- chemosádrovce a odpadní sírany z chemických výrob

- odpadní sírany z leštění skla

- vysokopecní strusky

- vápenné kaly z chemických výrob

- odprašky z cementáren a vápenek

- kaly z elektrotechnického průmyslu

- odprašky ze sléváren

- jemnozrnný až prachový odpad ( prosev ) vzniklý při třídění komunálních odpadů

- jiné další odpady

S použitím výše uvedených odpadů – odpadních materiálů, meziproduktů, zejména pak produktů ze spalovacích procesů, byly vyvinuty různé možnosti jejich technologického zpracování s přihlédnutím k optimální ekonomii výroby a ekologické nezávadnosti výrobků. Odpadní materiály lze vhodně kombinovat podle jejich vstupních vlastností chemických , mineralogických, fyzikálně-mechanických a v neposlední řadě ekologických, určujících jejich obsah i vhodnou zpracovatelskou technologii.
     Na základě hodnocení výsledků krátkodobých i dlouhodobých vybraných vlastností zkušebních těles, připravených v laboratorních, poloprovozních podmínkách.   Dále pak z praktických zkušeností z provozu, potvrzených např. hromadnou dlouholetou výrobou pórobetonu z popílku vyplývá, že tyto druhotné suroviny jsou v různém množství vhodné zejména k uplatnění v oblasti nepálených i pálených stavebních materiálů, a to:
       -   pro výrobu litého nebo vibrovaného lehkého a obyčejného betonu,            v některých případech i těžkého betonu, a dále mezerovitého betonu s umělým    kamenivem,
       -     pro výrobu umělých lehčených, lehkých a hutných kameniv  různého tvaru  a charakteru, s různým způsobem technologie jejich přípravy a různým způsobem použití a využití,
        -    pro výrobu vibrovaných a vibrolisovaných  betonových výrobků,
        -   pro výrobu suchých omítkových , zálivkových, zdících, betonových a jiných speciálních směsí a tmelů,
        -  pro výrobu pórobetonu, event. pěnobetonu, autoklávovaného nebo neautoklávovaného, dále např. stěnové panely, střešní panely, velkorozměrné bloky, tvárnice a tepelně izolační desky,
  -    pro výrobu sádry a výrobků ze sádry,
        -    pro výrobu stabilizátů pro silniční i železniční účely s využitím zejména do násypů a popřípadě také do aktivní zóny podloží vozovky a ve vlastní konstrukci vozovky dle technických i ekologických vlastností těchto materiálů,
  -     ve výrobě cementu,  zejména ve funkci korekčních složek surovinových směsí,
  -     ve výrobcích cihlářského a keramického průmyslu,
        -     pro výrobu speciálních výrobků pro stavebnictví i jiné obory, např. pro výrobu  různých těsnících materiálů.
Řada výše jmenovaných hmot je v provozním měřítku využívána.

       Základní využití výše uvedených odpadních materiálů např. v oblasti betonů lze rozdělit do dvou směrů. Jedná se o použití odpadních produktů přímo do betonoví hmoty v různém procentuálním zastoupení a nebo nepřímo o použití těchto odpadních materiálů při výrobě umělého kameniva do betonu. Umělé kamenivo takto vyrobené podle svých vlastností může částečně nebo plně nahradit ve výrobě betonu kamenivo přírodní. Podle fyzikálně mechanických vlastností vyrobeného kameniva ( objemová hmotnost a pevnost ) lze rozlišit výsledné zpracovávané betony podle objemové hmotnosti na betony obyčejné a lehké. Pevnosti v tlaku takto vyrobených betonů musí splňovat požadavky pro příslušné účely využití.
      Při využití odpadů ve výrobcích cihlářského a keramického průmyslu byly odzkoušeny výše uvedené a ještě jiné další typy odpadů a to v různém poměru k základní složce, tj. keramické surovině. Z nejběžnějších materiálů lze jmenovat   -   elektrárenský popílek , přídavek 20 – 30 % objemových, u technologie ražení až 90 % ,
               -    metalurgickou strusku – 10 – 20 % obj.
               -    drcenou škváru    -   10 – 30 % obj.
         -    hlušiny z odvalů uhelných dolů  -  až 20 % váhových,
-    zajílované znečištěné písky do 30 % váh.
-    flotační kaly z uhelných prádel  až 12 % váh.
-    antuku  do 25 % váh.
-    dřevní piliny až 30 % obj.
   -    drcenou dřevní kůru  do 20 % obj.
   -    odpadní celulózu z papíren  do  10 % obj.
   -    mleté skleněné střepy  5 - 8  % váh.
   -    odpady z filtračních kalolisů ve vinařském průmyslu  do 10 % váh.
   -    odpadní produkty z galvanoven cca 2 % váh.
   -    sedimentační bentonitové produkty z čistíren odpadních vod do 10 % sušiny.
      Řada výše jmenovaných odpadů je v cihlářském průmyslu trvale v provozním měřítku dále využívána. Uvedené odpadní hmoty je možno i vzájemně kombinovat, což se v současné praxi často děje ve vztahu k vlastnostem cihlářské suroviny. Použití odpadů zejména v cihlářském průmyslu není samoúčelné, nýbrž má svůj technologický význam. Jedná se především o snížení citlivosti při sušení, vylehčení střepu, úsporu tepelné energie, snížení potřebné vypalovací teploty a tím snížení energetické náročnosti, ale i pro ostatní stavební hmoty to znamená snížení plasticity hmoty a její zpracovatelnost, zvýšení pevnosti, mrazuvzdornosti aj.
Uplatnění dalších stavebních odpadů v rámci recyklačních technologií:
- zbytky čerstvého betonu – každá větší betonárka musí mít vybudované zařízení na recyklaci zbytků čerstvého betonu. Jedná se o 100 % recyklaci.
- odpad z výroby stavebních hmot – jedná se především o výrobní zmetky,  které se většinou ihned vracejí do výroby. Při výrobě cementu a vápna se úlety a odpad z netěsnosti technologického zařízení vracejí zpět. Zmetky, které vznikají při výrobě prefabrikátů, např. pórobetonu, se většinou vozí na skládky. Také se tyto odpady používají jako inertní materiál v procesu technologie ukládání odpadů na skládkách pro překrytí nebo dotvarování tělesa skládky. Tyto odpady jsou pak na skládkách vedeny jako technologický materiál. Problém je rovněž u železobetonu, kde využití technologického zařízení na destrukci ocelových výztuží se využívá zatím jen v malé míře.
- odpady z demolic stavebních objektů – požadavky na kvalitu demoličních materiálů jsou v důsledku přísnějších metod hodnocení odpadu pro jejich další využití ve stavebnictví zaměřeny především na čistotu a homogenitu. Minerální frakce demoličních sutí obvykle obsahuje beton, štěrk, písek, cihly a úlomky cihel, sádru , omítku apod.

Drtící zařízení lze z hlediska mobilnosti rozdělit na tři typy ( viz výše ):

1. Primární drtírny stacionární – jsou to stabilní jednotky, tedy nepřemístitelné, které jsou budovány na místě s dlouhodobým přísunem surovin a možným odbytem.
2. Primární drtírny semimobilní -  jsou drtírny, které je možno po delším časovém úseku demontovat na jednotlivé díly a přemístit je na vhodnější místo.
3. Primární drtírny mobilní – jsou zařízení, která jsou buď opatřena podvozkem, nebo jsou k podvozku snadno připojena, vlastní zpracování odpadu je tedy možné přímo na místě vzniku.

Vlastní technologie recyklace může být členěna např. následovně:
1. Demolice stavební konstrukce ( odstřel, strojní bourání, demontáž apod.)
2. Úprava stavebního odpadu pro recyklaci ( rozbití a zdrobnění hydraulickým kladivem, kleštění, vypálení aparatury, separace nežádoucích materiálů ).
3. Roztřídění stavebního odpadu podle požadavků, nebo podle druhů.
4. Drcení stavebního odpadu na drtícím zařízení ( v recyklačním zařízení ).
5. Další možné třídění drceného odpadu na jednotlivé frakce.
6. Využití recyklátu ( na stavbě, jako posypový materiál, vnitřní komunikace povrchových dolů apod.). Pokud jde o využití recyklátu na terénní úpravy je nutné respektovat podmínky uvedené ve vyhlášce MŽP č. 294/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.

      Stacionární linky díky vyšší technické úrovni mohou zpravidla zaručit vyšší kvalitu zpracování vstupní suroviny, než linky semimobilní nebo mobilní. Na druhé straně mají stacionární linky vyšší hodinové výkony ( 150 – 25O t/hod. ), takže minimální rentabilní množství zpracovávaného materiálu je asi  150 000 t/rok. Tyto linky se nacházejí většinou ve stávajících nebo bývalých kamenolomech.  Semimobilní a mobilní linky jsou výhodné pro zpracování relativně menších množství stavebních odpadů  50  až  100 t/hod.  Navíc disponují výhodou relativně snadného přemístění na jinou lokalitu, avšak mají nižší kvalitu zpracování a separace získaného materiálu. Umístění těchto drtičů také bývá v dostatečné vzdálenosti od obytné zóny a pak odpadá i problém s hlučností zařízení.
     Nejčastěji užívané drtiče v recyklačních linkách jsou jednovzpěrné a dvouvzpěrné čelisťové drtiče a odrazové drtiče. Z hlediska prašnosti a zatížení okolí hlukem je odrazový drtič oproti čelisťovému v nevýhodě. Zejména tato skutečnost bude pravděpodobně příčinou toho, že v poslední době dochází k mírnému odklonu od odrazových drtičů k čelisťovým. Dále lze očekávat vývoj drtičů menších rozměrů určených k instalaci jako součást mobilních recyklačních jednotek.
     Při recyklaci stavebního odpadu drcením vzniká často velké množství prachu, které výrazným způsobem zhoršuje pracovní podmínky nejen pro bezprostřední obsluhu, ale často zhoršuje životní prostředí i pro široké okolí. Úspěšnou metodou k odstranění této   p r a š n o s t i   je použití např. vodní mlhy vytvořené pomocí rozprašovací trysky. Clona vodní mlhy se používá také při demolicích staveb na bázi azbestocementu, např. vnitřní výplně  chladících elektrárenských věží. V tomto případě je vodní clona podmínkou a ochranou před rozprašováním azbestových vláken do okolí.

Skelný recyklát

Využití skelných recyklátů ve stavebních hmotách, zejména v betonu ( konstrukční, nekonstrukční betony, nebo betonové zboží) jako náhrada za běžná plniva jsou důvody zejména ekologické. Jedná se o náhradu kameniva jako přírodního neobnovitelného zdroje surovin. Dalším důvodem jsou finanční náklady  a mohou být důvodem i estetické důvody pro využití skelné drtě. Z mechanicko-fyzikálních vlastností se posuzuje pevnost a to jak v tlaku, tak v tahu za ohybu v závislosti na objemové hmotnosti ztvrdlého betonu. Důležité je i vizuální posouzení.

Recyklát ze stavebního a demoličního odpadu  - materiálový výstup z úpravy stavebního a demoličního odpadu spočívající ve změně granulometrie a jeho roztřídění na velikostní frakce v zařízeních k tomu určených ( recyklačních linkách), který může být uváděn na trh jako výrobek v souladu se zvláštními právními předpisy, nebo využit jako upravený odpad na povrchu terénu v souladu se zákonem a vyhláškou č. 294/2005 Sb. o  podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání  na povrchu terénu.
Jednotlivé stavební firmy, které se zabývají recyklací stavebních a demoličních odpadů vykazují nárůst zpracování těchto odpadů v rámci recyklace po zakoupení a provozu příslušného drtícího zařízení.
     Technologické linky na zpracování a recyklaci stavebních sutí zahrnují obvykle:
           -     drtiče
                       -      třídiče
           -      zařízení na regulaci velikosti granulí
           -      síta
           -      dopravníky ( hydraulické, suché )
           -      jednotku na ruční dotřídění
Technologické recyklační linky mohou být v provedení jako mobilní, s výkonem kolem 10 m3/hod., semistacionární nebo stacionární.
Pro úpravu stavební demoliční sutě se používá :
      - mobilní úpravárenská jednotka,  která postupně zpracuje odpady v místě vzniku,
      - stacionární úpravárenské zařízení, má obvykle větší kapacitu, větší variabilnost        
              zrnitosti a  vyšší kvalitu výsledného produktu.
              Úprava   druhotných surovin -  pokud průmyslové odpady nevyhovují svým chemickým, petrografickým a mineralogickým složením nebo fyzikálními vlastnostmi požadovaným kritériím, je možné některé vlastnosti úpravárenskými metodami změnit.  Drcením,  mletím,  tříděním,  praním,  flotací a dalšími metodami  lze dosáhnout změny zrnitosti nad- a podsítných podílů, prachových částic, tvaru zrn, resp. obsahu podílu tvarově nevhodných zrn, obsahu spalitelných látek, obsahu jílovitých podílů, obsahu humusových látek, škodlivých minerálů apod. Samozřejmě, že nutností úpravy se náklady na přípravu ( výrobu ) druhotných surovin  značně zvýší a závisí na použité úpravárenské technologii.
   Recyklaci stavebních odpadů  lze technologicky rozdělit na separaci, drcení a třídění.  Ve fázi separace dochází k oddělení různých druhů stavebních odpadů a materiálů, které mezi stavební odpady nepatří. Fáze drcení a třídění se provádí n stejných či podobných zařízeních jako při úpravách přírodního kameniva. Podle typu drtících zařízení jsou na zpracování stavebních odpadů nejčastěji používány drtiče čelisťové, odrazové, popřípadě úderové válcové. Každý z uvedených typů má určité přednosti i nevýhody a volba typu je ovlivněna mnoha faktory.

Asfaltový recyklát

Bylo prokázáno, že asfaltové recykláty jsou velmi vhodné zejména pro technologie za studena za použití emulzí, případně v kombinaci s cementem, kdy dochází k obalení ekologicky závadných částic a tím ke snížení možnosti znehodnocení odpadních vod a blízkého okolí. Nejvhodnější využití asfaltového recyklátu za studena je těmito způsoby :

• bez přidání nového pojiva k recyklátu s použitím pro málo zatížené vozovky, pro spodní podkladní vrstvy a pro zpevnění štěrkopískových podsypných vrstev
• s přidáním hydraulického pojiva (cementu, popř. vápna či strusky) pro provedení nové stmelené podkladní vrstvy
• s přidáním emulze k recyklovanému materiálu, vhodné zejména tam, kde staré úpravy obsahují dehtové pojivo
• kombinovaný způsob, kdy k recyklovanému materiálu se přidává emulze i cement, což je vlastně zlepšení předchozího způsobu a firma prokázala, že tento způsob dosáhl nejlepších výsledků a že vlastnosti těchto směsí je prokazatelně možné srovnat se směsmi typu OK (obalované kamenivo) zpracovávanými za horka

Betonový recyklát

Plnivo do betonů. Na základě dosud provedených výzkumných prací a dosažených laboratorních a poloprovozních výsledků je možno konstatovat :
• obsah drceného betonu nepříznivě ovlivňuje konzistenci betonové směsi a pro zachování její potřebné konzistence je nutné zvýšit dávku záměsové vody (projeví se na pevnostech betonu).
• pevnosti betonu v tlaku jsou poněkud ovlivňovány oproti použití přírodního kameniva
• snižuje se objemová hmotnost zatvrdlého betonu
• pevnost v tlaku se snižuje o 10-15 %
• modul pružnosti je nižší o 15-20 %
• zvyšuje se součinitel dotvarování až o 50 %
• zvyšuje se smršťování a to o 20-40 %
Použití betonového recyklátu je dnes zakotveno i v některých normách a je poměrně rozšířené jako např. v podkladních vrstvách vozovek stmelených cementem, ochranných vrstev silničních komunikací a pražcového podloží (jako mechanicky zpevněná zemina) a hlavně jako náhrady přírodního kameniva do konstrukčních betonů nižších tříd za předcházejících předpokladů
Využití betonového recyklátu do živičných směsí pro výstavbu a opravy živičných vozovek za předpokladu dodržení receptur a pracovních postupů předepsaných příslušnými normami, jako např. ČSN 73 6121 - "Hutněné asfaltové vrstvy".

Základní druhy recyklátů a možnosti jejich využití

V současnosti je ve většině případů užíván směsný (příp. cihlový) recyklát jako zásypový materiál (např. pro rozvody energií) či pro stabilizaci podkladů a nestmelených vrstev vozovek. Přitom však lze kvalitní tříděné recykláty využít na daleko vyšší úrovni, což ukazují níže uváděné příklady.
Cihelný recyklát
Cihelný recyklát se u většiny drtících linek získává zrnitosti do cca 80 mm a to nejméně ve třech frakcích 0-16 mm, 16- 32 mm a 32-80 mm, přičemž producenti tohoto materiálu jsou schopni vytřídit i jiné požadované frakce. Tento recyklát nabízí podstatně širší možnosti využití než je doposud všeobecně známo.
Výroba cihlobetonu. Cihlobeton je možno používat jako výplňové zdivo ve skupině monolitických konstrukcí, dále pro výrobu prefabrikovaných prvků k přípravě vibrolisovaných tvárnic nebo stěnových prvků, jejichž slisování by předem eliminovalo možné dotvarování konstrukce pod zatížením vzhledem k nižší hodnotě statického modulu. Výroba stavebních směsí jako plniva malt pro zdění s využitím frakcí drobných, tedy do 4 mm, a vzdušným či hydraulickým vápnem. Tyto malty jsou výhodnější svým vyšším tepelným odporem než malty s přírodním kamenivem. Dále je možno používat jako pojiva i cement nebo kombinace pro vápenocementové malty. Podle přídavku pojiva se může dosáhnout různých pevností malt od 1 do 10 MPa.
Využití ve stabilizovaných podkladech a nestmelených vrstvách vozovek [4]. V poslední době byla také zkoušena výroba nepálených lisovaných cihel rozměrů 300x150x100 mm ze směsi cihelného recyklátu frakce 0-16 mm a hlíny s l0 % příměsí cementu i bez příměsi cementu. Dosahované pevnosti v tlaku po 14 dnech sušení jsou závislé na kvalitě hlíny a dosahovaly až 8 MPa.

Recyklační technologie

Technologie používané pro recyklaci stavebních sutí a demoličních odpadů jsou obdobné tradičním technologiím používaným při těžbě a zpracování nerostných surovin (  kamenolomy, štěrkovny, úpravny rud apod. ). Bývají přizpůsobené požadavkům a technickým podmínkám zpracování stavebních a demoličních odpadů, protože se jedná o heterogenní směs různých materiálů.
    K získání kvalitních stavebních recyklátů s vlastnostmi jež umožní jejich další vhodné zhodnocení, je nezbytné použití odpovídající úpravárenské technologie. Za perspektivní řešení lze považovat především zavádění takových výrobních technologií, které by imitovaly přírodní principy, zejména uzavřenost cyklů v přírodě.Takovými technologiemi jsou, tak jako v obecném materiálovém využití odpadů, recyklace, maloodpadové technologie a i některé biotechnologie ( např. biodegradace). V současné době dochází k recyklaci stavebních a demoličních odpadů přímo v stavebních firmách a k využití upravených odpadů pro vlastní stavby, popřípadě lze část těchto surovin odprodat. Je nutné si uvědomit, jak již bylo řečeno dříve, že další použití je závislé na jakosti těchto surovin, zejména na vyluhovatelnosti.
Rovněž ve stavebnictví lze rozlišovat recyklaci:
      - primární – uskutečňuje se v uzavřeném technologickém cyklu. Odpady vznikající ve výrobním procesu se do něho vracejí zpět buď neupravené nebo jednoduše upravené. Další možností je výroba jiného výrobku ze vznikajícího odpadu , např. z výmětu cihlářské výroby se vyrábí drcením antuka nebo pomletím se získává ostřivo přidávané opět do základní plastické suroviny, či kamenivo ze zbytků čerstvého betonu se vrací zpět do výroby čerstvého betonu.
  -  sekundární – se zaměřuje na využití odpadů z jiných oblastí. Z hlediska ochrany životního prostředí je důležité, že není třeba zabírat zemědělskou půdu pro skládku odpadů ( např. skládka odpadů z výroby škvárobetonových tvárnic). Dále se šetří primární surovina a netěží se. V závodech stavebního průmyslu se využívají energetické odpady, jako je popílek, škvára, energosádrovec, z chemického průmyslu odpadní sírany, z hutí struska aj. Využití je možné v cihelnách , betonářské technologii, při výrobě pórobetonů.
        -    terciární -  jsou nejrozšířenější, uplatňují se již desítky let. Ve stavebnictví se jedná o   recyklaci asanovaných staveb, zejména železobetonových konstrukcí, ale i materiálů z demolic. Využívání cihelné sutě z demolic objektů je známě již z poválečných let k výrobě cihlobetonu.
     Technické zařízení na recyklaci stavebních sutí obvykle zpracovává tyto odpady na druhotné stavební suroviny minerálního původu a na ostatní zbytek. Důležitými vlastnostmi získaných surovin minerálního ( nerostného ) charakteru je rozdělení podle zrnitosti, dále je podstatné chemické složení a přijatelnost pro životní prostředí.

Způsob a podmínky skladování průmyslových odpadů.

Průmyslové odpady jsou často nevhodně skladovány, popřípadě skladovány nevhodným způsobem. Na skládkách jsou uloženy společně s jinými odpady, zejména v minulosti, často s tuhými komunálními odpady, nebo na skládkách jednodruhových, jsou znehodnocovány nevhodným způsobem uložení. Který v budoucnu neumožňuje jejich případné využití. Jednoznačným požadavkem by mělo být oddělené dlouhodobé skladování i skládkování podle druhů, aby bylo zřejmé o jaký druh odpadu se jedná a pro jaké účely je možné jej využít. Způsob skládkování a homogenita skládky rozhodují o využití odpadu.

RECYKLACE ODPADU VE STAVEBNICTVÍ
       Ve stavebnictví vznikají rovněž odpady, které co do množství nejsou srovnatelné    s průmyslovými odpady jako takovými, nicméně je nutné se jimi zabývat.

      Odpad ve stavebnictví je podle současné platné legislativy v převážné míře zařazen jako odpad kategorie   o s t a t n í.  Pokud se jedná o odpad znečištěný škodlivinami, pak je zařazen, podle míry znečištění, jako odpad  n e b e z p  e č n ý. Samostatnou skupinu tvoří odpady a prach z azbestocementu. Většina stavebního odpadu je inertní a nelze je odstranit spalováním ani biodegradací. Potenciální využití stavebních odpadů je jako kamenivo s dvojím přínosem: úspora primárního kameniva a redukce odpadu.
Stavební odpady lze rozdělit do 4 skupin:
- výkopové zeminy ( nespojená)              60 – 75 %
- materiál z demolic vozovek                   15 -20 %  ( bez zeminy, převážně asfalt )
- demoliční sutě                                         5 - 20 %
- odpad ze staveniště.                                 2 – 5 %
      V katalogu odpadů , viz vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb., ve znění vyhl. č. 503/2004 Sb., jsou odpady ze stavebnictví nebo ve stavebnictví využívané zařazené do několika skupin a podskupin. Patří sem:
- stavební suť  a ostatní stavební odpad
- materiál z demolic vozovky
- výkopová zemina
- odpad a prach z azbestocementu
- hlušina a kamenivo
- odpadní šamot
- odpad minerálních vláken
- úlomky betonu znečištěné škodlivinami
- úlomky betonu neznečištěné škodlivinami
- stavební suť a výkopová zemina znečištěné škodlivinami
- odpad z výroby stavebních hmot
- odpad z modernizací a rekonstrukcí objektů
- kal z výroby betonu
- kal z broušení kamene
- kal z výroby vápenopískových cihel
- azbestocementový kal
- vápenný kal
- karbidový kal
- kal s obsahem zeminy a písku
     V současné době převážná část stavebních odpadů končí na skládkách, ať již provozovaných nebo černých. Nelze vždy tvrdit, že se jedná o pouhé odstranění skládkováním, ale část odpadů se používá na technické zabezpečení skládek. Může se jednat o běžné překrývání uložených vrstev např. komunálních odpadů, nebo na vyrovnání a dotvarování tělesa skládky  v rámci technické rekultivace apod. Opět se jedná o využití odpadů, nikoliv o jejich odstranění. Takové využití odpadů má pro provozovatele skládky nezanedbatelnou skutečnost, že totiž z těchto odpadů se neplatí poplatky, kromě částky odváděné na rezervní fond.
       V ČR se recyklací  zpracovává poměrně malá část stavebních odpadů. V SRN bylo např. v r. 1989 zpracováno recyklací asi 16%  demoličních odpadů, ostatní byly odstraňovány skládkováním. V roce 1995, díky legislativním úpravám bylo recyklováno již  60%  demoličních sutí a 40%  stavebních odpadů.