Drama a divadlo v letech 1956 – 1969

Drama a divadlo v letech 1956 – 1969

2. pol. 50. let, ale hlavně 60. léta lze označit za „zlatý věk“ českého dramatu a divadla.
Opět jsou zobrazovány lidské city a myšlenky, vznikají hry básnické a satirické.
Bylo možné znovu navazovat na tradici předválečných avantgardních scén, na lidové hry doby pobělohorské s křesťanskou tematikou, bylo možné čerpat ze světového dramatu a divadla, zejm. ze západoevropského a amerického. Silně se prosazovalo brechtovské epické divadlo, absurdní drama, americké muzikálové divadlo aj.

Po celé toto období vznikají tzv. divadla malých forem, malá experimentální a kabaretní divadla, která představují nové pojetí dramatiky a divadelnosti. Jde o divadla autorská. K těmto scénám patří mj. Reduta (1958) – uváděly se zde text-appealy (termín vytvořil Ivan Vyskočil; šlo hlavně o přitažlivost textu, diváci mohli sami nadhodit téma a spolupracovat s autory), Divadlo Na zábradlí (1958), Semafor (1959), poetická vinárna Viola (1963), Divadlo Járy Cimrmana (1967); z mimopražských Satirický kabaret Večerní Brno (1959), Husa na provázku (1967), liberecké Studio Ypsilon (1963) aj.
Semafor (1959): název divadla je zkratkovým slovem (sedm malých forem), důležitým žánrem se zde stala hudební komedie, autorem hudby Jiří Šlitr.
Některé hry: Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Ďábel z Vinohrad aj.

Vznikají i nové profesionální scény, jako např. Činoherní klub v Praze (1965), Divadlo Za branou (1965), nový typ divadelnosti přinesla Laterna magika (nejen scénicko-dramatické prostředky, ale i nové technické – polyekran, film, fotografie, nejvýznamnější režisér Alfréd Radok).
Rozvíjí se loutkové divadlo (Divadlo Spejbla a Hurvínka), divadlo pantomimy, poetická divadla, písňová divadla atd.

V 60. letech se začínají dramatičtí autoři uplatňovat v rozhlase a televizi (Jiří Šotola, Pavel Hajný, Jindřiška Smetanová, Ludvík Kundera, Jiří Hubač, Zdeněk Bláha, Ludvík Aškenazy, Milan Jariš aj.).

Pavel Kohout (1928)
- básník, prozaik, dramatik, režisér, scenárista a publicista
hra Taková láska (1957): bylo použito formy inscenovaného soudního procesu, retrospekcí je objasňován tragický příběh studentky Lídy, která spáchala sebevraždu, a jejího milého Petra, který dával přednost své kariéře. Odsoudit podle paragrafů nelze nikoho, vina však zůstává v rovině morální a trest v rovině svědomí každého aktéra.
hra August August, august (1967): odehrává se v cirkusovém prostředí; hlavním hrdinou je zde klaun toužící stát se ředitelem cirkusu, aby mohl drezírovat osm bílých lipicánů, což byla výsada ředitele. Všichni ho podceňují, stanoví mu tři podmínky pro získání místa ředitele. Klaun tomuto cíli zasvětil celý svůj život. Když konečně může vystoupit s lipicány, je postavena mříž kolem manéže, šťastný klaun je připraven, hraje ryčná hudba - a na nebohého klauna dopadne tygří tělo. Nastane naprostá tma. Hudba umlká, ředitel cirkusu se loučí s diváky.
Kohout také adaptoval cizí literární předlohy.

Josef Topol (1935)
- dramatik, prozaik, básník; stal se spoluzakladatelem Divadla Za branou
hra Konec masopustu (1963): zaobírá se nezákladnějšími věcmi, pocity a celkovým nitrem člověka, jeho charakterem a jednáním. To vše na pozadí společenského konfliktu, jímž je kolektivizace vesnice.
komedie Sbohem, Sokrate (1976): vypráví o nepříliš bohatém životě stárnoucího sochaře Žaka, děj se odvíjí na oslavě jeho padesátin. Sokrates byl havran, který Žakovi uletěl.