Představitelé prózy 70. a 80. let

Představitelé prózy 70. a 80. let
Próza s tematikou podivínských lidí
Bohumil Říha
Doktor Meluzín – Román. Hlavním hrdinou je primář pražské nemocnice, který dochází do vesnického zdravotního střediska, aby zapomněl na ženu, která ho opustila. Chce také uskutečnil své dávné přání žít na venkově a pomáhat lidem. Jde příběh se souvislým dějem a dobrým koncem, ovšem za cenu zjednodušování.
Jan Trefulka – Předseda obce moravskoslezských spisovatelů. Studoval v Praze literární vědu a estetiku. Pracoval jako traktorista, později v redakcích. Od roku 1963 působil v Hostu do domu. Po zrušení časopisu manuálně pracoval. Po listopadu 1989 se vrací do literatury.
Tvorba do roku 1968:
Pršelo jim štěstí – Touto novelou vstoupil v roce 1962 do literatury. Děj vypráví o mládeži v době stalinismu.
Třiatřicet stříbrných křepelek – Novela vypráví příběh manželské nevěry.
Nálezy pana Minuse – Detektivně laděná próza.
Tvorba po roce 1968:
Trefulka již nesmí publikovat. Některá díla vyšla v samizdatu nebo v exilu.
O bláznech jen dobré – Tento román líčí život dobromyslného podivína z jihomoravského maloměsta. Hlavním hrdinou je důchodce Cyril Duša. Zdá se mu, že je smrtelně nemocen a chce ještě před smrtí okusit svobodný život. Opustí rodinu a najde si mladou ženu. Nakonec se zmoudřelý vrací k ženě a synovi. Příběh je ironický a humorný. Je oslavou lidí, kteří navzdory všemu usilují o prohloubení vlastní osobnosti.
Svedený a opuštěný – Tento román vypráví příběh katolického bohoslovce, vyloučeného po roce 1948 ze studií. Objevuje se zde paralela s lidmi, kteří byli po roce 1968 vyloučeni ze strany a propuštěni ze zaměstnání.
Próza s morálním zaměřením
Karel Pecka – Autor morálně zaměřených próz.
Motáky nezvěstnému – Román s náměty z prostředí koncentračních táborů pro vězně v 50. letech. Autor zde využil osobních zkušeností z jedenáctiletého vězení.
Ludvík Vaculík – Narodil se na Valašsku. Pracoval u Bati ve Zlíně, později vystudoval žurnalistiku. Působil jako vychovatel, novinář a redaktor. V 70. letech zorganizoval tzv. Edici Petlice, kde od počátku 70. let vycházela díla autorů, jež nemohla vyjít oficiálně. Po roce 1989 se živí jako spisovatel z povolání. Spoluvytvořil filozofii českého disidentu a stal se jedním z duchovních vůdců listopadu 1989. Proslulý se stal textem 2 000 slov, který otiskl v červnu 1968 v Literárních novinách.
Sekyra – Román, jehož námětem je autorův vztah k otci a jeho dílu. Román začíná příjezdem hlavního hrdiny k bratrovi na valašskou vesnici. Cítí po otcově smrti potřebu zamyslet se nad životem, co po otci převzal a co po něm převzít nechce. Otec je zde představen ve třech fázích života. Především tak, jak hlavnímu hrdinovy utkvěl ve vzpomínkách z dětství. Tehdy pro něj byl otec skutečnou oporou a zdrojem obdivu. Dále se zde jeho otec rýsuje jako komunistický funkcionář po únoru 1948. Je přesvědčen o správnosti cesty a syn je na něho hrdý, když se jako první vzdal louky, kterou dostal při pozemkové reformě a vlastní prací ji zvelebil. Později se vztahy mezi nimi narušují. V procesu kolektivizace se otec v plnění funkcionářských úkolů dostává ve jménu myšlenky, které chce sloužit, do rozporu se svou osobitostí. Mění se jeho vztah k lidem. Ti se stávají jen prostředkem k dosažení politických cílů. Začíná se odcizovat i vlastní rodině. Dostává se do rozporu se světem, s nímž kdysi srostl. Výsledkem je rozvoj osobnosti, jímž jsou poznamenána poslední léta jeho života. Po smrti manželky odešel do pohraničí a tam se znovu oženil. Syn mu odmítl jít za svědka a napsal mu dopis, kterým se s ním rozešel. Otec dopis četl již na smrtelné posteli. Syn to nyní cítí jako tragické nedorozumění. Uvědomí si však, že cestou svého otce nemůže jít. Nechce sloužit velké nadosobní věci za cenu ztráty vlastní osobnosti. Jako k hlubině bezpečnosti se obrací k rodnému kraji a jeho lidem. To ho naplňuje pocitem řádu, i když si uvědomuje, že tento řád je narušován náporem civilizace. Autor zde pracuje se skutečným životním materiálem a používá publicistické prvky. Epický příběh v románu není zjevný, čtenář si ho musí sestavovat sám z množství vzpomínek a úvah, které nejsou chronologicky uspořádány. Osobitá je i práce s časem. Události současné se prolínají s minulými, někdy i v těže větě. Dílo proloženo četnými prvky valašského nářečí.
Morčata – Kafkovsky laděný román. Byl vydán v 70. letech v zahraničí.
Český snář – Tato experimentální próza z 80. let je autorovým nejlepším dílem. Dějem románu je příběh spisovatele zápasícího s tajnou policií. Spisovatel a jeho přátelé navzdory deformačním tlakům usilují zůstat sami sebou, chtějí si uhájit svou lidskou identitu. Román je napsán deníkovou formou fejetonistickým stylem. Jde o záznam jednoho roku v autorově životě.
Jak se dělá chlapec – Román o autorově vztahu se spisovatelkou Lenkou Procházkovou