Obraz války v literatuře

Obraz války v literatuře
Jan Drda – Prozaik, dramatik a novinář.
Němá barikáda – Tato povídková kniha patří k prvním pokusům naší prózy zobrazit dobu okupace, ilegální boj proti nacismu a Květnové povstání. V povídkách je podtrhováno typicky české hrdinství, kdy se prostí lidé stávají hrdiny teprve pod vlivem rozhodující situace, která je nutí jednat tak, jak jim to káže jejich charakter.
Vyšší princip – Nejvýraznější povídka, která byla i zfilmována. Vyšší princip je přezdívka profesora latiny, který byl pro své studenty krajně komickou figurkou. Své přezdívky se dočkal pro neustálé užívání fráze: „Z hlediska vyššího principu mravního …“. Jednu hodinu latiny, kdy měli studenti psát kompozici, narušil příchod ředitele. Ten vyzval studenty Ryšánka, Havelku a Moučku, aby s ním vyšli na chodbu. Od té chvíle je již spolužáci nespatřili. Gestapo je zatklo pro schvalování atentátu na říšského protektora Heydricha. Večer se všichni z pouličního rozhlasu dověděli, že byli zastřeleni. Profesoři měli druhý den ve třídách odsoudit počínání popravených studentů. Vyšší princip však poté, co předstoupil před své studenty, nedokázal lhát a prohlásil: „Z hlediska vyššího principu mravního … vám mohu říci jenom jedno – vražda na tyranu není zločinem!“ Veřejně schválil atentát, přestože si byl vědom toho, že mezi studenty je udavač. Tím činem si rázem získal své studenty a ti povstali, aby mu vyjádřili úctu.
Pancéřová pěst – Povídka.
Hlídač dynamitu – Povídka.
Němá barikáda – Povídka.
Hrátky s čertem – Tato pohádková komedie napsaná ještě za okupace, byla původně alegorickým vyjádřením boje českého lidu s cizími pekelnými mocnostmi. Vysloužilý voják Martin Kabát se vrací z vojny domů. Při své cestě postupně poznává loupežníka, poustevníka a dvě dívky – princeznu Dišperandu a její služebnou Káču. Na ně a na poustevníka má políčeno čert Lucius, chce se zmocnit jejich duší. Dívky se mu upsaly vlastní krví, aby získaly mladé a hezké ženichy. Když Káča šla úpisy odevzdat do Čertova mlýna, předala je Martinovi v domnění, že je čert. Ve mlýně skutečně žili dva staří hloupí čerti. Martin je sice obehrál v kartách, ale sám prohrál svůj kabát i s úpisy s doktorem Solfernem, čertem vyšší hodnosti. Když to zjistil, vypravil se s Káčou do pekel a v poslední chvíli se mu podařilo vytrhnout úpisy Belzebubovi z rukou. Martina a Káču pak zachránil anděl Teofil. Svou chytrostí ještě Martin přiměl loupežníka i poustevníka k poctivé práci. A jemu zůstala na krku Káča, která se do něho zamilovala.
Adolf Branald – Prozaik.
Severní nádraží – Román z doby okupace. Děj se odehrává na tehdejším Hybernském nádraží v Praze. Čtenář zde sleduje, jak se z jednotlivých živelných sabotážních akcí rodí organizovaný železničářský odboj.
Lazaretní vlak – Román z doby okupace a pražského povstání. Tento román je obrazem vyvrcholení železničářského odboje v květnu 1945. Tehdy drážní zaměstnanci bránili nádraží jak proti přesile zvenčí, tak proti zákeřnému výpadu osazenstva německého lazaretního vlaku stojícího na nádraží.
Julius Fučík – Prozaik, novinář, literární a divadelní kritik.
Reportáž psaná na oprátce – Toto dílo bylo sestaveno z motáků, které psal Julius Fučík ve vězení gestapa v Praze na Pankráci. K vydání ho připravila jeho žena Gusta Fučíková a Ladislav Štoll. Úplná kniha vyšla až po listopadu 1989. Předtím byla vydávána účelově, aby pro komunisty podporovala mýtus o Fučíkově hrdinství.
Marie Pujmanová – Prozaička, básnířka a kritička. Narodila se v Praze.
Lidé na křižovatce, Hra s ohněm a Život proti smrti – Románová trilogie je obrazem dvojího prostředí: dělnického v Úvalech a intelektuálního v Praze. Děj se odehrává od 20. let do konce druhé světové války. Nejzdařilejší je první díl. Má promyšlenou kompozici, vnitřní svět a vývoj postav. Druhý díl zachycuje období velké hospodářské krize, lipský proces s Dimitrovem a období od nástupu fašismu v Německu do okupace Československa. Třetí díl vypráví o lidech ve druhé světové válce. Jsou zde popisovány koncentrační tábory, kolaboranti, heydrichiáda, činnost domácího a zahraničním odboje v Sovětském svazu a osvobození republiky. Je zde patrná tendenčnost a schématičnost.
Eduard Valenta – Prozaik a novinář.
Jdi za zeleným světlem – Děj románu se odehrává za okupace. Hlavním hrdinou je spisovatel. Ten odchází znechucen z Prahy na venkov ke svému příteli poté, co se rozvedl se ženou a dcera spáchala sebevraždu. Sžíval se postupně se svým novým okolím, byl vystaven nebezpečí, když u sebe skrýval ruského důstojníka. V prvních dnech svobody byl zastřelen ustupujícími Němci. Dílo je napsáno v existencialistickém pojetí: „Jedinou jistotou člověka je smrt.“ Zelené světlo zde pro hrdinu symbolizuje světlo naděje, které umožňuje člověku nerezignovat. Dobový schematismus porušil pesimistickým tónem románu i otázkami o smyslu lidské existence.
Karel Ptáčník – Prozaik.
Ročník jedenadvacet – V tomto románu zpodobnil autor na osudech několika českých chlapců osud celé mladé generace. Hlavní hrdinové byli posláni na nucenou práci do Německa a tato situace je tvrdou zkouškou jejich charakteru. Román nemá ústřední postavu a končí útěkem Čechů z pracovního tábora, při kterém se setkávají se sovětskými tanky. Autor tímto dílem ukázal špatné stránky fašismu, jeho zlo a nelidské zacházení se životem.
Norbert Frýd – Prozaik. Představitel druhé vlny literatury o okupaci a válce, která zobecňuje válečný prožitek a prohlubuje psychologickou kresbu postav.
Krabice živých – Autobiografický román, ve kterém autor zobrazil otřesný obraz života v koncentračním táboře na sklonku druhé světové války. Využil při tom vlastní zážitky z Terezína, Osvětimi a Dachau. V centru je příběh pražského intelektuála Zdeňka Roubíka, který v táboře zastává funkci pomocníka vězeňského písaře. Mimo jiné má na starosti kartotéku vězňů, což je ona krabice živých z názvu díla. Zdeňkova touha přežít přerůstá v uvědomělou pomoc jiným i za cenu vlastního ohrožení. Román je vyprávěn v er-formě.