Historie
Podlahové vytápění známe již ze starého Říma, kde jeho obyvatelé využívali teplo spalin. Tyto spaliny proudily pod dům do kanálků a tím ohřívaly podlahu. Teplo nerozváděla voda, ale vzduch. Klasické teplovodní podlahové vytápění v dnešní podobě se poprvé objevuje ve Francii v 18. století. Podstatně větší rozšíření pak nastává v Německu a od 20.století se teplovodní podlahové vytápění stává běžným typem topení.
Využití
Podlahové vytápění lze použít pro všechny typy staveb s dobrými tepelně izolačními vlastnostmi, dostatečně velkou volnou plochou a u podlah s vhodnou podlahovou krytinou. Je to velkoplošné vytápění, které má řadu předností. Jeho výhodou je zvýšení relativní vlhkosti v místnosti, což pomáhá lidem náchylným k alergiím. Minimalizuje cirkulaci vzduchu a tím i víření prachu. Měrný výkon podlahového vytápění závisí na rozdílu teploty povrchu podlahy a teploty vzduchu. Pokud se teplota vzduchu zvýší např. slunečním zářením, projeví se u podlahového vytápění tzv. samoregulační efekt, tak se sníží jeho měrný výkon. Je vhodné ho navrhovat ve spojení s nízkoteplotními zdroji tepla jako jsou např. kondenzační plynový kotel, tepelné čerpadlo nebo solární zdroj. Při správné ochraně kotle proti nízkoteplotní korozi může být zdrojem tepla i klasický ocelový či litinový plynový kotel. Řadu problémů představuje spojení kotle na tuhá paliva a podlahového vytápění. U tohoto typu zdroje je vždy nutná instalace akumulačního zásobníku topné vody. Správně navržené a dobře instalované systémy podlahového vytápění přinášejí uživateli provozní spokojenost a finanční úsporu po celou dobu životnosti, která se u renomovaných dodavatelů pohybuje kolem 50 let.
Teploty povrchu podlahy
Pro povrch podlahy jako přímou kontaktní plochu k uživateli je ze zdravotních a fyziologických důvodů nutno dodržet tyto maximální přípustné teploty povrchu:
· místnosti s pracovišti, ve kterých se převážně stojí: 27°C,
· obytné a kancelářské místnosti: 29°C,
· galérie chodby a předsíně: 30°C,
· koupelny,sauny a kryté bazény: 33°C,
· oblasti s řídkou návštěvností ( okrajové zóny): 35°C.
Podlahové krytiny vhodné pro podlahové vytápění
Nejvhodnějšími typy krytin jsou:
Minerální podlahové krytiny
Jedná se o kámen, kabřinec nebo jiné keramické krytiny. Při řemeslné pokládce obkladů a dlažeb mohou být bez omezení používány běžné metody pokládání.
Podlahy z plastů
Plastové podlahové krytiny jsou pro toto vytápění v podstatě vhodné. Je doporučeno lepení plastových desek nebo pruhů.
Dřevěné podlahy
Dřevěné parkety jsou pro podlahové vytápění použitelné. Musíme však zvolit parkety k tomuto účelu vyrobené. Dále musíme zvolit správný typ lepení podlahy, použité lepidlo musí zůstat trvale pružné. Vlhkost dřeva a mazaniny při pokládání musí odpovídat normám.
Textilní podlahové krytiny
Koberce by měly být za účelem dosažení lepšího průchodu tepla zásadně lepeny. Tloušťka koberce by neměla překračovat 1 cm. Je bezpodmínečně nutné přesně dbát pokynů výrobce v souvislosti s montáží, pokládáním a provozem textilní podlahy nad podlahovým vytápěním.
Článek podporuje:
dřevěné podlahy, laminátové plovoucí podlahy, PVC podlahy
ohebné kloubové plastové hadice
Zobrazují se příspěvky se štítkempodlahové vytápění. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempodlahové vytápění. Zobrazit všechny příspěvky
Podlahové vytápění
Historie
Podlahové vytápění známe již ze starého Říma, kde jeho obyvatelé využívali teplo spalin. Tyto spaliny proudily pod dům do kanálků a tím ohřívaly podlahu. Teplo nerozváděla voda, ale vzduch. Klasické teplovodní podlahové vytápění v dnešní podobě se poprvé objevuje ve Francii v 18. století. Podstatně větší rozšíření pak nastává v Německu a od 20.století se teplovodní podlahové vytápění stává běžným typem topení.
Využití
Podlahové vytápění lze použít pro všechny typy staveb s dobrými tepelně izolačními vlastnostmi, dostatečně velkou volnou plochou a u podlah s vhodnou podlahovou krytinou. Je to velkoplošné vytápění, které má řadu předností. Jeho výhodou je zvýšení relativní vlhkosti v místnosti, což pomáhá lidem náchylným k alergiím. Minimalizuje cirkulaci vzduchu a tím i víření prachu. Měrný výkon podlahového vytápění závisí na rozdílu teploty povrchu podlahy a teploty vzduchu. Pokud se teplota vzduchu zvýší např. slunečním zářením, projeví se u podlahového vytápění tzv. samoregulační efekt, tak se sníží jeho měrný výkon. Je vhodné ho navrhovat ve spojení s nízkoteplotními zdroji tepla jako jsou např. kondenzační plynový kotel, tepelné čerpadlo nebo solární zdroj. Při správné ochraně kotle proti nízkoteplotní korozi může být zdrojem tepla i klasický ocelový či litinový plynový kotel. Řadu problémů představuje spojení kotle na tuhá paliva a podlahového vytápění. U tohoto typu zdroje je vždy nutná instalace akumulačního zásobníku topné vody. Správně navržené a dobře instalované systémy podlahového vytápění přinášejí uživateli provozní spokojenost a finanční úsporu po celou dobu životnosti, která se u renomovaných dodavatelů pohybuje kolem 50 let.
Teploty povrchu podlahy
Pro povrch podlahy jako přímou kontaktní plochu k uživateli je ze zdravotních a fyziologických důvodů nutno dodržet tyto maximální přípustné teploty povrchu:
· místnosti s pracovišti, ve kterých se převážně stojí: 27°C,
· obytné a kancelářské místnosti: 29°C,
· galérie chodby a předsíně: 30°C,
· koupelny,sauny a kryté bazény: 33°C,
· oblasti s řídkou návštěvností ( okrajové zóny): 35°C.
Podlahové krytiny vhodné pro podlahové vytápění
Nejvhodnějšími typy krytin jsou:
Minerální podlahové krytiny
Jedná se o kámen, kabřinec nebo jiné keramické krytiny. Při řemeslné pokládce obkladů a dlažeb mohou být bez omezení používány běžné metody pokládání.
Podlahy z plastů
Plastové podlahové krytiny jsou pro toto vytápění v podstatě vhodné. Je doporučeno lepení plastových desek nebo pruhů.
Dřevěné podlahy
Dřevěné parkety jsou pro podlahové vytápění použitelné. Musíme však zvolit parkety k tomuto účelu vyrobené. Dále musíme zvolit správný typ lepení podlahy, použité lepidlo musí zůstat trvale pružné. Vlhkost dřeva a mazaniny při pokládání musí odpovídat normám.
Textilní podlahové krytiny
Koberce by měly být za účelem dosažení lepšího průchodu tepla zásadně lepeny. Tloušťka koberce by neměla překračovat 1 cm. Je bezpodmínečně nutné přesně dbát pokynů výrobce v souvislosti s montáží, pokládáním a provozem textilní podlahy nad podlahovým vytápěním.
Tip: Vodo, instalo, topenářství, plyn Brno, děkujeme.
Podlahové vytápění známe již ze starého Říma, kde jeho obyvatelé využívali teplo spalin. Tyto spaliny proudily pod dům do kanálků a tím ohřívaly podlahu. Teplo nerozváděla voda, ale vzduch. Klasické teplovodní podlahové vytápění v dnešní podobě se poprvé objevuje ve Francii v 18. století. Podstatně větší rozšíření pak nastává v Německu a od 20.století se teplovodní podlahové vytápění stává běžným typem topení.
Využití
Podlahové vytápění lze použít pro všechny typy staveb s dobrými tepelně izolačními vlastnostmi, dostatečně velkou volnou plochou a u podlah s vhodnou podlahovou krytinou. Je to velkoplošné vytápění, které má řadu předností. Jeho výhodou je zvýšení relativní vlhkosti v místnosti, což pomáhá lidem náchylným k alergiím. Minimalizuje cirkulaci vzduchu a tím i víření prachu. Měrný výkon podlahového vytápění závisí na rozdílu teploty povrchu podlahy a teploty vzduchu. Pokud se teplota vzduchu zvýší např. slunečním zářením, projeví se u podlahového vytápění tzv. samoregulační efekt, tak se sníží jeho měrný výkon. Je vhodné ho navrhovat ve spojení s nízkoteplotními zdroji tepla jako jsou např. kondenzační plynový kotel, tepelné čerpadlo nebo solární zdroj. Při správné ochraně kotle proti nízkoteplotní korozi může být zdrojem tepla i klasický ocelový či litinový plynový kotel. Řadu problémů představuje spojení kotle na tuhá paliva a podlahového vytápění. U tohoto typu zdroje je vždy nutná instalace akumulačního zásobníku topné vody. Správně navržené a dobře instalované systémy podlahového vytápění přinášejí uživateli provozní spokojenost a finanční úsporu po celou dobu životnosti, která se u renomovaných dodavatelů pohybuje kolem 50 let.
Teploty povrchu podlahy
Pro povrch podlahy jako přímou kontaktní plochu k uživateli je ze zdravotních a fyziologických důvodů nutno dodržet tyto maximální přípustné teploty povrchu:
· místnosti s pracovišti, ve kterých se převážně stojí: 27°C,
· obytné a kancelářské místnosti: 29°C,
· galérie chodby a předsíně: 30°C,
· koupelny,sauny a kryté bazény: 33°C,
· oblasti s řídkou návštěvností ( okrajové zóny): 35°C.
Podlahové krytiny vhodné pro podlahové vytápění
Nejvhodnějšími typy krytin jsou:
Minerální podlahové krytiny
Jedná se o kámen, kabřinec nebo jiné keramické krytiny. Při řemeslné pokládce obkladů a dlažeb mohou být bez omezení používány běžné metody pokládání.
Podlahy z plastů
Plastové podlahové krytiny jsou pro toto vytápění v podstatě vhodné. Je doporučeno lepení plastových desek nebo pruhů.
Dřevěné podlahy
Dřevěné parkety jsou pro podlahové vytápění použitelné. Musíme však zvolit parkety k tomuto účelu vyrobené. Dále musíme zvolit správný typ lepení podlahy, použité lepidlo musí zůstat trvale pružné. Vlhkost dřeva a mazaniny při pokládání musí odpovídat normám.
Textilní podlahové krytiny
Koberce by měly být za účelem dosažení lepšího průchodu tepla zásadně lepeny. Tloušťka koberce by neměla překračovat 1 cm. Je bezpodmínečně nutné přesně dbát pokynů výrobce v souvislosti s montáží, pokládáním a provozem textilní podlahy nad podlahovým vytápěním.
Tip: Vodo, instalo, topenářství, plyn Brno, děkujeme.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)