Zásady jsou látky, které ve vodném roztoku disociací uvolňují hydroxidové ionty OH- Podle počtu hydroxidových iontů které lze z jedné molekuly odštěpit, rozlišujeme zásady jednosytné (NaOH), dvojsytné (Ca(OH)2) atd. Dále rozlišujeme zásady silné (disociace probíhá úplně) a slabé ( pouze částečná disociace).
Pokus č.1 – Silné zásady - rozpustnost Ca(OH) 2 ve vodě
Silnými zásadami jsou hydroxidy alkalických kovů (NaOH, KOH,) a hydroxidy
kovů alkalických zemin (Ca(OH) 2 )
Pracovní postup:
1) v kádince s destilovanou vodou rozmíchejte lžičku Ca(OH) 2 a část
suspenze přefiltrujte do zkumavky
2) zbylou část zahřejte téměř k varu a rychle zfiltrujte do druhé zkumavky
3) k oběma přibližně stejným objemům roztoků přidejte několik kapek
roztoku šťavelanu amonného
4) vzniklé sraženiny nechte usadit a poté porovnejte jejich množství
v jednotlivých zkumavkách
disociace hydroxidu vápenatého:
Pozorování: v obou zkumavkách se vytvořila bílá sraženina indikující přítomnost Ca2+.Ve
zkumavce s nezahřátým roztokem bylo pozorováno mnohem větší množství
sraženiny než ve zkumavce se zahřátým roztokem
Pokus č. 2 – Slabé zásady – reakce NH3
Mezi slabé zásady patří např. amoniak. Rozpuštěním plynného amoniaku ve
vodě dochází k jeho slučování s molekulou vody za vzniku hydr. amonného
reakce:
Pracovní postup:
K ústí otevřené reagenční láhve s konc. hydroxidem amonným přiložte
ovlhčený indikátorový pH – papírek a porovnáním se škálou určete pH.
Pozorování: barva pH-papírku se změnila ze žluté na tmavě zelenou až modrou (pH 9 – 11)
Zobrazují se příspěvky se štítkempokus. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempokus. Zobrazit všechny příspěvky
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ - ZÁSADY - II
Pokus č.3 – Hydroxidy těžkých kovů
Těžké kovy jsou téměř všechny kovy s výjimkou alkalických kovů a kovů
alkalických zemim. Hydroxidy těchto kovů jsou ve vodě prakticky nerozpustné,
a proto přídavkem roztoku rozpustného hydroxidu k roztoku soli kovu dojde
k vysrážení přísl. Hydroxidu kovu.
Pracovní postup:
1) do 3 zkumavek nalijte po 2 ml vždy jednoho z následujících roztoků:
a) Síran měďnatý,
b) chlorid železitý,
c) síran hlinitý
2) přidejte po kapkách do každé zkumavky zředěný roztok NaOH až se
vytvoří sraženina hydroxidu
3) pokračujte v přídavku NaOH do zkumavky c) a pozorujte změnu
4) do všech tří zkumavek přidejte roztok zředěné HCL
Pozorování: sraženina měla barvu
a) světle modrou,
b) rezavou,
c) bílou
Po přidání NaOH do zkumavky c) se bílá sraženina rozpustila.
Po přidání HCl bylo pozorováno rozpuštění sraženiny ve zkumavkách a), b),
naproti tomu ve zkumavce c) nejprve vznikla sraženina, která se poté
rozpustila
ZÁVĚR:
Pokus č.1
Zjistili jsme, že rozpustnost Ca(OH) 2 klesá se vzrůstající teplotou, což je naprosto anomální jev.U většiny látek totiž rozpustnost stoupá se zvyšující se teplotou.
Pokus č.2
Dokázali jsme, že z láhve uniká plyn NH3 a na navlhčeném papírku disociuje a vzniká
hydroxid amonný NH4OH (naměřené pH=9 udává že se jedná o zásadu).
Pokus č.3
Po přidání většího množství NaOH do zkumavky c) se bílá sraženina znovu rozpustila protože vzniklý hydroxid se přeměnil na Na[Al(OH)4.
Těžké kovy jsou téměř všechny kovy s výjimkou alkalických kovů a kovů
alkalických zemim. Hydroxidy těchto kovů jsou ve vodě prakticky nerozpustné,
a proto přídavkem roztoku rozpustného hydroxidu k roztoku soli kovu dojde
k vysrážení přísl. Hydroxidu kovu.
Pracovní postup:
1) do 3 zkumavek nalijte po 2 ml vždy jednoho z následujících roztoků:
a) Síran měďnatý,
b) chlorid železitý,
c) síran hlinitý
2) přidejte po kapkách do každé zkumavky zředěný roztok NaOH až se
vytvoří sraženina hydroxidu
3) pokračujte v přídavku NaOH do zkumavky c) a pozorujte změnu
4) do všech tří zkumavek přidejte roztok zředěné HCL
Pozorování: sraženina měla barvu
a) světle modrou,
b) rezavou,
c) bílou
Po přidání NaOH do zkumavky c) se bílá sraženina rozpustila.
Po přidání HCl bylo pozorováno rozpuštění sraženiny ve zkumavkách a), b),
naproti tomu ve zkumavce c) nejprve vznikla sraženina, která se poté
rozpustila
ZÁVĚR:
Pokus č.1
Zjistili jsme, že rozpustnost Ca(OH) 2 klesá se vzrůstající teplotou, což je naprosto anomální jev.U většiny látek totiž rozpustnost stoupá se zvyšující se teplotou.
Pokus č.2
Dokázali jsme, že z láhve uniká plyn NH3 a na navlhčeném papírku disociuje a vzniká
hydroxid amonný NH4OH (naměřené pH=9 udává že se jedná o zásadu).
Pokus č.3
Po přidání většího množství NaOH do zkumavky c) se bílá sraženina znovu rozpustila protože vzniklý hydroxid se přeměnil na Na[Al(OH)4.
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ - ZÁSADY
Zásady jsou látky, které ve vodném roztoku disociací uvolňují hydroxidové ionty OH- Podle počtu hydroxidových iontů které lze z jedné molekuly odštěpit, rozlišujeme zásady jednosytné (NaOH), dvojsytné (Ca(OH)2) atd. Dále rozlišujeme zásady silné (disociace probíhá úplně) a slabé ( pouze částečná disociace).
Pokus č.1 – Silné zásady - rozpustnost Ca(OH) 2 ve vodě
Silnými zásadami jsou hydroxidy alkalických kovů (NaOH, KOH,) a hydroxidy
kovů alkalických zemin (Ca(OH) 2 )
Pracovní postup:
1) v kádince s destilovanou vodou rozmíchejte lžičku Ca(OH) 2 a část
suspenze přefiltrujte do zkumavky
2) zbylou část zahřejte téměř k varu a rychle zfiltrujte do druhé zkumavky
3) k oběma přibližně stejným objemům roztoků přidejte několik kapek
roztoku šťavelanu amonného
4) vzniklé sraženiny nechte usadit a poté porovnejte jejich množství
v jednotlivých zkumavkách
disociace hydroxidu vápenatého:
Pozorování: v obou zkumavkách se vytvořila bílá sraženina indikující přítomnost Ca2+.Ve
zkumavce s nezahřátým roztokem bylo pozorováno mnohem větší množství
sraženiny než ve zkumavce se zahřátým roztokem
Pokus č. 2 – Slabé zásady – reakce NH3
Mezi slabé zásady patří např. amoniak. Rozpuštěním plynného amoniaku ve
vodě dochází k jeho slučování s molekulou vody za vzniku hydr. amonného
reakce:
Pracovní postup:
K ústí otevřené reagenční láhve s konc. hydroxidem amonným přiložte
ovlhčený indikátorový pH – papírek a porovnáním se škálou určete pH.
Pozorování: barva pH-papírku se změnila ze žluté na tmavě zelenou až modrou (pH 9 – 11)
Pokus č.1 – Silné zásady - rozpustnost Ca(OH) 2 ve vodě
Silnými zásadami jsou hydroxidy alkalických kovů (NaOH, KOH,) a hydroxidy
kovů alkalických zemin (Ca(OH) 2 )
Pracovní postup:
1) v kádince s destilovanou vodou rozmíchejte lžičku Ca(OH) 2 a část
suspenze přefiltrujte do zkumavky
2) zbylou část zahřejte téměř k varu a rychle zfiltrujte do druhé zkumavky
3) k oběma přibližně stejným objemům roztoků přidejte několik kapek
roztoku šťavelanu amonného
4) vzniklé sraženiny nechte usadit a poté porovnejte jejich množství
v jednotlivých zkumavkách
disociace hydroxidu vápenatého:
Pozorování: v obou zkumavkách se vytvořila bílá sraženina indikující přítomnost Ca2+.Ve
zkumavce s nezahřátým roztokem bylo pozorováno mnohem větší množství
sraženiny než ve zkumavce se zahřátým roztokem
Pokus č. 2 – Slabé zásady – reakce NH3
Mezi slabé zásady patří např. amoniak. Rozpuštěním plynného amoniaku ve
vodě dochází k jeho slučování s molekulou vody za vzniku hydr. amonného
reakce:
Pracovní postup:
K ústí otevřené reagenční láhve s konc. hydroxidem amonným přiložte
ovlhčený indikátorový pH – papírek a porovnáním se škálou určete pH.
Pozorování: barva pH-papírku se změnila ze žluté na tmavě zelenou až modrou (pH 9 – 11)
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ - ZÁSADY - II
Pokus č.3 – Hydroxidy těžkých kovů
Těžké kovy jsou téměř všechny kovy s výjimkou alkalických kovů a kovů
alkalických zemim. Hydroxidy těchto kovů jsou ve vodě prakticky nerozpustné,
a proto přídavkem roztoku rozpustného hydroxidu k roztoku soli kovu dojde
k vysrážení přísl. Hydroxidu kovu.
Pracovní postup:
1) do 3 zkumavek nalijte po 2 ml vždy jednoho z následujících roztoků:
a) Síran měďnatý,
b) chlorid železitý,
c) síran hlinitý
2) přidejte po kapkách do každé zkumavky zředěný roztok NaOH až se
vytvoří sraženina hydroxidu
3) pokračujte v přídavku NaOH do zkumavky c) a pozorujte změnu
4) do všech tří zkumavek přidejte roztok zředěné HCL
Pozorování: sraženina měla barvu
a) světle modrou,
b) rezavou,
c) bílou
Po přidání NaOH do zkumavky c) se bílá sraženina rozpustila.
Po přidání HCl bylo pozorováno rozpuštění sraženiny ve zkumavkách a), b),
naproti tomu ve zkumavce c) nejprve vznikla sraženina, která se poté
rozpustila
ZÁVĚR:
Pokus č.1
Zjistili jsme, že rozpustnost Ca(OH) 2 klesá se vzrůstající teplotou, což je naprosto anomální jev.U většiny látek totiž rozpustnost stoupá se zvyšující se teplotou.
Pokus č.2
Dokázali jsme, že z láhve uniká plyn NH3 a na navlhčeném papírku disociuje a vzniká
hydroxid amonný NH4OH (naměřené pH=9 udává že se jedná o zásadu).
Pokus č.3
Po přidání většího množství NaOH do zkumavky c) se bílá sraženina znovu rozpustila protože vzniklý hydroxid se přeměnil na Na[Al(OH)4.
Těžké kovy jsou téměř všechny kovy s výjimkou alkalických kovů a kovů
alkalických zemim. Hydroxidy těchto kovů jsou ve vodě prakticky nerozpustné,
a proto přídavkem roztoku rozpustného hydroxidu k roztoku soli kovu dojde
k vysrážení přísl. Hydroxidu kovu.
Pracovní postup:
1) do 3 zkumavek nalijte po 2 ml vždy jednoho z následujících roztoků:
a) Síran měďnatý,
b) chlorid železitý,
c) síran hlinitý
2) přidejte po kapkách do každé zkumavky zředěný roztok NaOH až se
vytvoří sraženina hydroxidu
3) pokračujte v přídavku NaOH do zkumavky c) a pozorujte změnu
4) do všech tří zkumavek přidejte roztok zředěné HCL
Pozorování: sraženina měla barvu
a) světle modrou,
b) rezavou,
c) bílou
Po přidání NaOH do zkumavky c) se bílá sraženina rozpustila.
Po přidání HCl bylo pozorováno rozpuštění sraženiny ve zkumavkách a), b),
naproti tomu ve zkumavce c) nejprve vznikla sraženina, která se poté
rozpustila
ZÁVĚR:
Pokus č.1
Zjistili jsme, že rozpustnost Ca(OH) 2 klesá se vzrůstající teplotou, což je naprosto anomální jev.U většiny látek totiž rozpustnost stoupá se zvyšující se teplotou.
Pokus č.2
Dokázali jsme, že z láhve uniká plyn NH3 a na navlhčeném papírku disociuje a vzniká
hydroxid amonný NH4OH (naměřené pH=9 udává že se jedná o zásadu).
Pokus č.3
Po přidání většího množství NaOH do zkumavky c) se bílá sraženina znovu rozpustila protože vzniklý hydroxid se přeměnil na Na[Al(OH)4.
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ –VODA - II
Pokus č. 2 – Měření pH vody
Pracovní postup:
Ve zkumavkách máte již připraveny vzorky destilované, mořské a pitné
vody s přídavkem univerzálního indikátoru.
Vzniklé zbarvení porovnejte s barevnou stupnicí a poznamenejte si
příslušné hodnoty.
Pozorování:
Zjištěné pH: destilovaná voda pH=5,9
pitná voda pH= 7,1
mořská voda pH=6,2
Pokus č. 3 – Přítomnost humusových látek ve vodě
Pracovní postup:
K 5 ml zkoušené vody v kádince přidejte 20 ml 30 % NaOH, dobře
promíchejte, nechte 30 minut odstát a poté si poznamenejte změnu
zbarvení.
Pozorování: Asi po 30 minutách roztok nabyl tmavě hnědého zbarvení.
Pracovní postup:
Ve zkumavkách máte již připraveny vzorky destilované, mořské a pitné
vody s přídavkem univerzálního indikátoru.
Vzniklé zbarvení porovnejte s barevnou stupnicí a poznamenejte si
příslušné hodnoty.
Pozorování:
Zjištěné pH: destilovaná voda pH=5,9
pitná voda pH= 7,1
mořská voda pH=6,2
Pokus č. 3 – Přítomnost humusových látek ve vodě
Pracovní postup:
K 5 ml zkoušené vody v kádince přidejte 20 ml 30 % NaOH, dobře
promíchejte, nechte 30 minut odstát a poté si poznamenejte změnu
zbarvení.
Pozorování: Asi po 30 minutách roztok nabyl tmavě hnědého zbarvení.
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ –VODA - III
Pokus č. 4 – Korozní účinek agresivního CO2 vůči betonu
Pracovní postup:
1) Do první zkumavky nalijte 5ml destilované vody a do druhé stejné
množství vody, která je nasycena CO2
2) Do každé zkumavky přidejte malou lžičku CaCO3 a dobře protřepte.
3) Oba roztoky zfiltrujte a k čirým filtrátům přidejte několik kapek
šťavelanu amonného.
4) Vzniklé sraženiny nechte usadit a srovnejte jejich množství v obou
zkumavkách.
Pozorování: Přidáním CaCO3 vznikl v obou zkumavkách bílý roztok. Poté jsme do každé
přidali šťavelan amonný: ve zkumavce s destilovanou vodou zůstal čirý roztok,
kdežto ve zkumavce s vodou nasycenou oxidem uhličitým vznikla bílá
sraženina.
ZÁVĚR:
Pokus č. 1
Dokázali jsme, že mořská voda obsahuje tyto ionty: Ca2+, Mg2+,SO42- a Cl-.
U vzorku závadné vody jsme se přesvědčili o důkazu iontů NH4+, HCO3-, NO3-
Pokus č. 2
Hodnota pH je v neznečištěných vodách ovlivňována koncentrací CO2.
Destilovaná voda obsahuje CO2 ze vzduchu a protože neobsahuje žádné soli, působí i malé množství CO2 pokles pH – naměřili jsme pH= 5,9.
Pokus č. 3
stupeň Zbarvení vody Upotřebitelnost vody jako záměsové
1. bezbarvé a ž slabě žluté velmi dobře upotřebitelná
2. bytě žluté upotřebitelná
3. žlutočervené až žlutohnědé není vhodná
4. tmavočervené až tmavohnědé neupotřebitelná
Porovnáním zbarvení s tabulkou jsme stanovili, že voda není vhodná k použití do betonu
Pokus č. 4
Ve filtrátu s vodou nasycenou CO2 jsme pozorovali vznik bílé sraženiny v důsledku přítomnosti velkého množství vápníku (Ca2+), který byl z CaCO3 uvolněn agresivním působením oxidu uhličitého.
Princip koroze betonu vlivem agresivního CO2:
Agresivní CO2 reaguje s nerozpustným CaCO3 za vzniku rozpustného Ca(HCO3) 2.
CaCO3 + H2O + CO2 →Ca(HCO3) 2
Pracovní postup:
1) Do první zkumavky nalijte 5ml destilované vody a do druhé stejné
množství vody, která je nasycena CO2
2) Do každé zkumavky přidejte malou lžičku CaCO3 a dobře protřepte.
3) Oba roztoky zfiltrujte a k čirým filtrátům přidejte několik kapek
šťavelanu amonného.
4) Vzniklé sraženiny nechte usadit a srovnejte jejich množství v obou
zkumavkách.
Pozorování: Přidáním CaCO3 vznikl v obou zkumavkách bílý roztok. Poté jsme do každé
přidali šťavelan amonný: ve zkumavce s destilovanou vodou zůstal čirý roztok,
kdežto ve zkumavce s vodou nasycenou oxidem uhličitým vznikla bílá
sraženina.
ZÁVĚR:
Pokus č. 1
Dokázali jsme, že mořská voda obsahuje tyto ionty: Ca2+, Mg2+,SO42- a Cl-.
U vzorku závadné vody jsme se přesvědčili o důkazu iontů NH4+, HCO3-, NO3-
Pokus č. 2
Hodnota pH je v neznečištěných vodách ovlivňována koncentrací CO2.
Destilovaná voda obsahuje CO2 ze vzduchu a protože neobsahuje žádné soli, působí i malé množství CO2 pokles pH – naměřili jsme pH= 5,9.
Pokus č. 3
stupeň Zbarvení vody Upotřebitelnost vody jako záměsové
1. bezbarvé a ž slabě žluté velmi dobře upotřebitelná
2. bytě žluté upotřebitelná
3. žlutočervené až žlutohnědé není vhodná
4. tmavočervené až tmavohnědé neupotřebitelná
Porovnáním zbarvení s tabulkou jsme stanovili, že voda není vhodná k použití do betonu
Pokus č. 4
Ve filtrátu s vodou nasycenou CO2 jsme pozorovali vznik bílé sraženiny v důsledku přítomnosti velkého množství vápníku (Ca2+), který byl z CaCO3 uvolněn agresivním působením oxidu uhličitého.
Princip koroze betonu vlivem agresivního CO2:
Agresivní CO2 reaguje s nerozpustným CaCO3 za vzniku rozpustného Ca(HCO3) 2.
CaCO3 + H2O + CO2 →Ca(HCO3) 2
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ –VODA - II
Pokus č. 2 – Měření pH vody
Pracovní postup:
Ve zkumavkách máte již připraveny vzorky destilované, mořské a pitné
vody s přídavkem univerzálního indikátoru.
Vzniklé zbarvení porovnejte s barevnou stupnicí a poznamenejte si
příslušné hodnoty.
Pozorování:
Zjištěné pH: destilovaná voda pH=5,9
pitná voda pH= 7,1
mořská voda pH=6,2
Pokus č. 3 – Přítomnost humusových látek ve vodě
Pracovní postup:
K 5 ml zkoušené vody v kádince přidejte 20 ml 30 % NaOH, dobře
promíchejte, nechte 30 minut odstát a poté si poznamenejte změnu
zbarvení.
Pozorování: Asi po 30 minutách roztok nabyl tmavě hnědého zbarvení.
Pracovní postup:
Ve zkumavkách máte již připraveny vzorky destilované, mořské a pitné
vody s přídavkem univerzálního indikátoru.
Vzniklé zbarvení porovnejte s barevnou stupnicí a poznamenejte si
příslušné hodnoty.
Pozorování:
Zjištěné pH: destilovaná voda pH=5,9
pitná voda pH= 7,1
mořská voda pH=6,2
Pokus č. 3 – Přítomnost humusových látek ve vodě
Pracovní postup:
K 5 ml zkoušené vody v kádince přidejte 20 ml 30 % NaOH, dobře
promíchejte, nechte 30 minut odstát a poté si poznamenejte změnu
zbarvení.
Pozorování: Asi po 30 minutách roztok nabyl tmavě hnědého zbarvení.
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ –VODA - III
Pokus č. 4 – Korozní účinek agresivního CO2 vůči betonu
Pracovní postup:
1) Do první zkumavky nalijte 5ml destilované vody a do druhé stejné
množství vody, která je nasycena CO2
2) Do každé zkumavky přidejte malou lžičku CaCO3 a dobře protřepte.
3) Oba roztoky zfiltrujte a k čirým filtrátům přidejte několik kapek
šťavelanu amonného.
4) Vzniklé sraženiny nechte usadit a srovnejte jejich množství v obou
zkumavkách.
Pozorování: Přidáním CaCO3 vznikl v obou zkumavkách bílý roztok. Poté jsme do každé
přidali šťavelan amonný: ve zkumavce s destilovanou vodou zůstal čirý roztok,
kdežto ve zkumavce s vodou nasycenou oxidem uhličitým vznikla bílá
sraženina.
ZÁVĚR:
Pokus č. 1
Dokázali jsme, že mořská voda obsahuje tyto ionty: Ca2+, Mg2+,SO42- a Cl-.
U vzorku závadné vody jsme se přesvědčili o důkazu iontů NH4+, HCO3-, NO3-
Pokus č. 2
Hodnota pH je v neznečištěných vodách ovlivňována koncentrací CO2.
Destilovaná voda obsahuje CO2 ze vzduchu a protože neobsahuje žádné soli, působí i malé množství CO2 pokles pH – naměřili jsme pH= 5,9.
Pokus č. 3
stupeň Zbarvení vody Upotřebitelnost vody jako záměsové
1. bezbarvé a ž slabě žluté velmi dobře upotřebitelná
2. bytě žluté upotřebitelná
3. žlutočervené až žlutohnědé není vhodná
4. tmavočervené až tmavohnědé neupotřebitelná
Porovnáním zbarvení s tabulkou jsme stanovili, že voda není vhodná k použití do betonu
Pokus č. 4
Ve filtrátu s vodou nasycenou CO2 jsme pozorovali vznik bílé sraženiny v důsledku přítomnosti velkého množství vápníku (Ca2+), který byl z CaCO3 uvolněn agresivním působením oxidu uhličitého.
Princip koroze betonu vlivem agresivního CO2:
Agresivní CO2 reaguje s nerozpustným CaCO3 za vzniku rozpustného Ca(HCO3) 2.
CaCO3 + H2O + CO2 →Ca(HCO3) 2
Pracovní postup:
1) Do první zkumavky nalijte 5ml destilované vody a do druhé stejné
množství vody, která je nasycena CO2
2) Do každé zkumavky přidejte malou lžičku CaCO3 a dobře protřepte.
3) Oba roztoky zfiltrujte a k čirým filtrátům přidejte několik kapek
šťavelanu amonného.
4) Vzniklé sraženiny nechte usadit a srovnejte jejich množství v obou
zkumavkách.
Pozorování: Přidáním CaCO3 vznikl v obou zkumavkách bílý roztok. Poté jsme do každé
přidali šťavelan amonný: ve zkumavce s destilovanou vodou zůstal čirý roztok,
kdežto ve zkumavce s vodou nasycenou oxidem uhličitým vznikla bílá
sraženina.
ZÁVĚR:
Pokus č. 1
Dokázali jsme, že mořská voda obsahuje tyto ionty: Ca2+, Mg2+,SO42- a Cl-.
U vzorku závadné vody jsme se přesvědčili o důkazu iontů NH4+, HCO3-, NO3-
Pokus č. 2
Hodnota pH je v neznečištěných vodách ovlivňována koncentrací CO2.
Destilovaná voda obsahuje CO2 ze vzduchu a protože neobsahuje žádné soli, působí i malé množství CO2 pokles pH – naměřili jsme pH= 5,9.
Pokus č. 3
stupeň Zbarvení vody Upotřebitelnost vody jako záměsové
1. bezbarvé a ž slabě žluté velmi dobře upotřebitelná
2. bytě žluté upotřebitelná
3. žlutočervené až žlutohnědé není vhodná
4. tmavočervené až tmavohnědé neupotřebitelná
Porovnáním zbarvení s tabulkou jsme stanovili, že voda není vhodná k použití do betonu
Pokus č. 4
Ve filtrátu s vodou nasycenou CO2 jsme pozorovali vznik bílé sraženiny v důsledku přítomnosti velkého množství vápníku (Ca2+), který byl z CaCO3 uvolněn agresivním působením oxidu uhličitého.
Princip koroze betonu vlivem agresivního CO2:
Agresivní CO2 reaguje s nerozpustným CaCO3 za vzniku rozpustného Ca(HCO3) 2.
CaCO3 + H2O + CO2 →Ca(HCO3) 2
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ –VODA
Přírodní vody se rozdělují na podzemní a povrchové. V procesu koloběhu vody v přírodě se pak doplňují vodami srážkovými. Srážková voda se při průchodu atmosférou obohacuje látkami z ovzduší, např. CO2, SO2. Podzemní vody obsahují látky, jimiž se voda obohatila při průchodu horninovým prostředím, např.Ca2+, Mg2+. Povrchové vody jsou naopak bohaté na živé a odumřelé organizmy a jejich produkty. Obsahují méně minerálních látek, protože jsou zředěné srážkovou vodou. Voda je nezbytnou součástí při výrobě betonu, neboť je nutnou složkou pro dosažení hydratace cementu. Vodu ve stavebnictví lze rozdělit na betonářskou, přidávanou do stavebního materiálu a náporovou, která se dostává do styku se stavebními konstrukcemi.
Betonářskou vodu lze dále rozdělit na záměsovou a na vodu použitou k ošetření betonu při jeho tvrdnutí. V betonářské vodě jsou limitovány zejména koncentrace síranů, chloridů a obsah organických látek.
Pokus č.1. Důkaz některých iontů ve vodě
Pracovní postup:
1) Ve zvoleném vzorku vody přidáním příslušných indikátorů zjistěte,
které z následujících iontů obsahuje: Ca2+, Mg2+ NH4+, SO42- Cl-,
HCO3-, NO3-
2) Proveďte důkaz iontů NH4+, HCO3-, NO3- ve vzorku závadné vody.
Pozorování:
Pro pokus jsme si zvolili mořskou vodu. Vzorek jsme nalili do sedmi
zkumavek k důkazů jednotlivých iontů:
Přidali jsme indikátor:
Šťavelan amonný – vznikla bílá sraženina → důkaz přítomnosti Ca2+
Titanovou žluť+NaOH –růžové zbarvení → přítomnost Mg2+
Nesslerovo činidlo – žádná změna → voda neobsahuje NH4+
Chlorid barnatý – vznikla bílá sraženina → přítomnost SO42-
Dusičnan stříbrný - vznikla bílá sraženina → přítomnost Cl-
Hydroxid vápenatý – žádná změna → neobsahuje HCO3-
Difenylamil + kyselina sírová - žádná změna → voda neobsahuje NO3-
Důkaz iontů NH4+, HCO3-, NO3- v závadné vodě:
Nesslerovo činidlo – oranžové zbarvení – voda obsahuje NH4+
Hydroxid vápenatý – bílé zakalení - voda obsahuje HCO3-
Difenylamil + kyselina sírová – vznik modrého prstence – voda obsahuje NO3
Betonářskou vodu lze dále rozdělit na záměsovou a na vodu použitou k ošetření betonu při jeho tvrdnutí. V betonářské vodě jsou limitovány zejména koncentrace síranů, chloridů a obsah organických látek.
Pokus č.1. Důkaz některých iontů ve vodě
Pracovní postup:
1) Ve zvoleném vzorku vody přidáním příslušných indikátorů zjistěte,
které z následujících iontů obsahuje: Ca2+, Mg2+ NH4+, SO42- Cl-,
HCO3-, NO3-
2) Proveďte důkaz iontů NH4+, HCO3-, NO3- ve vzorku závadné vody.
Pozorování:
Pro pokus jsme si zvolili mořskou vodu. Vzorek jsme nalili do sedmi
zkumavek k důkazů jednotlivých iontů:
Přidali jsme indikátor:
Šťavelan amonný – vznikla bílá sraženina → důkaz přítomnosti Ca2+
Titanovou žluť+NaOH –růžové zbarvení → přítomnost Mg2+
Nesslerovo činidlo – žádná změna → voda neobsahuje NH4+
Chlorid barnatý – vznikla bílá sraženina → přítomnost SO42-
Dusičnan stříbrný - vznikla bílá sraženina → přítomnost Cl-
Hydroxid vápenatý – žádná změna → neobsahuje HCO3-
Difenylamil + kyselina sírová - žádná změna → voda neobsahuje NO3-
Důkaz iontů NH4+, HCO3-, NO3- v závadné vodě:
Nesslerovo činidlo – oranžové zbarvení – voda obsahuje NH4+
Hydroxid vápenatý – bílé zakalení - voda obsahuje HCO3-
Difenylamil + kyselina sírová – vznik modrého prstence – voda obsahuje NO3
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ –VODA
Přírodní vody se rozdělují na podzemní a povrchové. V procesu koloběhu vody v přírodě se pak doplňují vodami srážkovými. Srážková voda se při průchodu atmosférou obohacuje látkami z ovzduší, např. CO2, SO2. Podzemní vody obsahují látky, jimiž se voda obohatila při průchodu horninovým prostředím, např.Ca2+, Mg2+. Povrchové vody jsou naopak bohaté na živé a odumřelé organizmy a jejich produkty. Obsahují méně minerálních látek, protože jsou zředěné srážkovou vodou. Voda je nezbytnou součástí při výrobě betonu, neboť je nutnou složkou pro dosažení hydratace cementu. Vodu ve stavebnictví lze rozdělit na betonářskou, přidávanou do stavebního materiálu a náporovou, která se dostává do styku se stavebními konstrukcemi.
Betonářskou vodu lze dále rozdělit na záměsovou a na vodu použitou k ošetření betonu při jeho tvrdnutí. V betonářské vodě jsou limitovány zejména koncentrace síranů, chloridů a obsah organických látek.
Pokus č.1. Důkaz některých iontů ve vodě
Pracovní postup:
1) Ve zvoleném vzorku vody přidáním příslušných indikátorů zjistěte,
které z následujících iontů obsahuje: Ca2+, Mg2+ NH4+, SO42- Cl-,
HCO3-, NO3-
2) Proveďte důkaz iontů NH4+, HCO3-, NO3- ve vzorku závadné vody.
Pozorování:
Pro pokus jsme si zvolili mořskou vodu. Vzorek jsme nalili do sedmi
zkumavek k důkazů jednotlivých iontů:
Přidali jsme indikátor:
Šťavelan amonný – vznikla bílá sraženina → důkaz přítomnosti Ca2+
Titanovou žluť+NaOH –růžové zbarvení → přítomnost Mg2+
Nesslerovo činidlo – žádná změna → voda neobsahuje NH4+
Chlorid barnatý – vznikla bílá sraženina → přítomnost SO42-
Dusičnan stříbrný - vznikla bílá sraženina → přítomnost Cl-
Hydroxid vápenatý – žádná změna → neobsahuje HCO3-
Difenylamil + kyselina sírová - žádná změna → voda neobsahuje NO3-
Důkaz iontů NH4+, HCO3-, NO3- v závadné vodě:
Nesslerovo činidlo – oranžové zbarvení – voda obsahuje NH4+
Hydroxid vápenatý – bílé zakalení - voda obsahuje HCO3-
Difenylamil + kyselina sírová – vznik modrého prstence – voda obsahuje NO3
Betonářskou vodu lze dále rozdělit na záměsovou a na vodu použitou k ošetření betonu při jeho tvrdnutí. V betonářské vodě jsou limitovány zejména koncentrace síranů, chloridů a obsah organických látek.
Pokus č.1. Důkaz některých iontů ve vodě
Pracovní postup:
1) Ve zvoleném vzorku vody přidáním příslušných indikátorů zjistěte,
které z následujících iontů obsahuje: Ca2+, Mg2+ NH4+, SO42- Cl-,
HCO3-, NO3-
2) Proveďte důkaz iontů NH4+, HCO3-, NO3- ve vzorku závadné vody.
Pozorování:
Pro pokus jsme si zvolili mořskou vodu. Vzorek jsme nalili do sedmi
zkumavek k důkazů jednotlivých iontů:
Přidali jsme indikátor:
Šťavelan amonný – vznikla bílá sraženina → důkaz přítomnosti Ca2+
Titanovou žluť+NaOH –růžové zbarvení → přítomnost Mg2+
Nesslerovo činidlo – žádná změna → voda neobsahuje NH4+
Chlorid barnatý – vznikla bílá sraženina → přítomnost SO42-
Dusičnan stříbrný - vznikla bílá sraženina → přítomnost Cl-
Hydroxid vápenatý – žádná změna → neobsahuje HCO3-
Difenylamil + kyselina sírová - žádná změna → voda neobsahuje NO3-
Důkaz iontů NH4+, HCO3-, NO3- v závadné vodě:
Nesslerovo činidlo – oranžové zbarvení – voda obsahuje NH4+
Hydroxid vápenatý – bílé zakalení - voda obsahuje HCO3-
Difenylamil + kyselina sírová – vznik modrého prstence – voda obsahuje NO3
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ –voda ve spotřebě a životním prostředí - II
Pokus č. 2 – Oxidace organických látek pomocí KMnO4
Pracovní postup:
1) Do vodného roztoku glukosy o objemu 5 ml přidejte asi 0,5 ml zředěné
kyseliny sírové.
2) Roztok zahřejte téměř k varu a po kapkách přidávejte roztok KMnO4
3) Pozorujte barevné změny u přidávaného KMnO4
Pozorování: Roztok glukosy a kyseliny sírové jsme přivedli k varu. Poté jsme k roztoku
přikapávali KMnO4. Pozorovali jsme změnu jeho barvy z fialové na hnědou. Po
protřepání se roztok vždy odbarvil.
Pokus č. 3 – Odstranění koloidních částic čiřením.
Pracovní postup:
1) K 5 ml vzorku zakalené vody přidejte několik kapek roztoku FeCl3 a
roztoku NaOH.
2) Obsah zkumavky promíchejte a pozorujte změny.
3) Obsah zkumavky zfiltrujte a získaný roztok srovnejte s původní
zakalenou vodou.
Pozorování: Přidáním FeCl3 k vzorku vody jsme získali oranžový roztok. Obsah zkumavky
jsme zfiltrovali a získali jsme čirý roztok.
ZÁVĚR:
Pokus č.1
Při přidání NaOH ke zkoušené vodě došlo k vysrážení železa ve formě Fe(OH)2. Takto vzniklý nerozpustný hydroxid jsme se pokusili odstranit filtrací a tím zbavit vodu železa.
Železo se nám podařilo odstranit úplně, protože po přidání HNO3, KSCN a peroxidu vodíku do filtrátu nedošlo k žádné barevné změně.
Pokus č. 2
V tomto pokusu jsme prováděli redoxní reakci.
KMnO4 v této reakci působí jako oxidační činidlo ( oxiduje organické látky), sám se při tom redukuje ( hnědé zbarvení – redukce MnVII na MnIV).
Pokus č. 3
Po přidání FeCl3 (železité soli) k zakalené vodě došlo k jeho hydrolýze na Fe(OH) 3.Tento vzniklý hydroxid na sebe navázal koloidní látky, a proto jsme jej odstranili filtrací abychom získali čistou vodu. Koloidní látky se zachytily na filtračním papíře.
Pracovní postup:
1) Do vodného roztoku glukosy o objemu 5 ml přidejte asi 0,5 ml zředěné
kyseliny sírové.
2) Roztok zahřejte téměř k varu a po kapkách přidávejte roztok KMnO4
3) Pozorujte barevné změny u přidávaného KMnO4
Pozorování: Roztok glukosy a kyseliny sírové jsme přivedli k varu. Poté jsme k roztoku
přikapávali KMnO4. Pozorovali jsme změnu jeho barvy z fialové na hnědou. Po
protřepání se roztok vždy odbarvil.
Pokus č. 3 – Odstranění koloidních částic čiřením.
Pracovní postup:
1) K 5 ml vzorku zakalené vody přidejte několik kapek roztoku FeCl3 a
roztoku NaOH.
2) Obsah zkumavky promíchejte a pozorujte změny.
3) Obsah zkumavky zfiltrujte a získaný roztok srovnejte s původní
zakalenou vodou.
Pozorování: Přidáním FeCl3 k vzorku vody jsme získali oranžový roztok. Obsah zkumavky
jsme zfiltrovali a získali jsme čirý roztok.
ZÁVĚR:
Pokus č.1
Při přidání NaOH ke zkoušené vodě došlo k vysrážení železa ve formě Fe(OH)2. Takto vzniklý nerozpustný hydroxid jsme se pokusili odstranit filtrací a tím zbavit vodu železa.
Železo se nám podařilo odstranit úplně, protože po přidání HNO3, KSCN a peroxidu vodíku do filtrátu nedošlo k žádné barevné změně.
Pokus č. 2
V tomto pokusu jsme prováděli redoxní reakci.
KMnO4 v této reakci působí jako oxidační činidlo ( oxiduje organické látky), sám se při tom redukuje ( hnědé zbarvení – redukce MnVII na MnIV).
Pokus č. 3
Po přidání FeCl3 (železité soli) k zakalené vodě došlo k jeho hydrolýze na Fe(OH) 3.Tento vzniklý hydroxid na sebe navázal koloidní látky, a proto jsme jej odstranili filtrací abychom získali čistou vodu. Koloidní látky se zachytily na filtračním papíře.
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ –voda ve spotřebě a životním prostředí - II
Pokus č. 2 – Oxidace organických látek pomocí KMnO4
Pracovní postup:
1) Do vodného roztoku glukosy o objemu 5 ml přidejte asi 0,5 ml zředěné
kyseliny sírové.
2) Roztok zahřejte téměř k varu a po kapkách přidávejte roztok KMnO4
3) Pozorujte barevné změny u přidávaného KMnO4
Pozorování: Roztok glukosy a kyseliny sírové jsme přivedli k varu. Poté jsme k roztoku
přikapávali KMnO4. Pozorovali jsme změnu jeho barvy z fialové na hnědou. Po
protřepání se roztok vždy odbarvil.
Pokus č. 3 – Odstranění koloidních částic čiřením.
Pracovní postup:
1) K 5 ml vzorku zakalené vody přidejte několik kapek roztoku FeCl3 a
roztoku NaOH.
2) Obsah zkumavky promíchejte a pozorujte změny.
3) Obsah zkumavky zfiltrujte a získaný roztok srovnejte s původní
zakalenou vodou.
Pozorování: Přidáním FeCl3 k vzorku vody jsme získali oranžový roztok. Obsah zkumavky
jsme zfiltrovali a získali jsme čirý roztok.
ZÁVĚR:
Pokus č.1
Při přidání NaOH ke zkoušené vodě došlo k vysrážení železa ve formě Fe(OH)2. Takto vzniklý nerozpustný hydroxid jsme se pokusili odstranit filtrací a tím zbavit vodu železa.
Železo se nám podařilo odstranit úplně, protože po přidání HNO3, KSCN a peroxidu vodíku do filtrátu nedošlo k žádné barevné změně.
Pokus č. 2
V tomto pokusu jsme prováděli redoxní reakci.
KMnO4 v této reakci působí jako oxidační činidlo ( oxiduje organické látky), sám se při tom redukuje ( hnědé zbarvení – redukce MnVII na MnIV).
Pokus č. 3
Po přidání FeCl3 (železité soli) k zakalené vodě došlo k jeho hydrolýze na Fe(OH) 3.Tento vzniklý hydroxid na sebe navázal koloidní látky, a proto jsme jej odstranili filtrací abychom získali čistou vodu. Koloidní látky se zachytily na filtračním papíře.
Pracovní postup:
1) Do vodného roztoku glukosy o objemu 5 ml přidejte asi 0,5 ml zředěné
kyseliny sírové.
2) Roztok zahřejte téměř k varu a po kapkách přidávejte roztok KMnO4
3) Pozorujte barevné změny u přidávaného KMnO4
Pozorování: Roztok glukosy a kyseliny sírové jsme přivedli k varu. Poté jsme k roztoku
přikapávali KMnO4. Pozorovali jsme změnu jeho barvy z fialové na hnědou. Po
protřepání se roztok vždy odbarvil.
Pokus č. 3 – Odstranění koloidních částic čiřením.
Pracovní postup:
1) K 5 ml vzorku zakalené vody přidejte několik kapek roztoku FeCl3 a
roztoku NaOH.
2) Obsah zkumavky promíchejte a pozorujte změny.
3) Obsah zkumavky zfiltrujte a získaný roztok srovnejte s původní
zakalenou vodou.
Pozorování: Přidáním FeCl3 k vzorku vody jsme získali oranžový roztok. Obsah zkumavky
jsme zfiltrovali a získali jsme čirý roztok.
ZÁVĚR:
Pokus č.1
Při přidání NaOH ke zkoušené vodě došlo k vysrážení železa ve formě Fe(OH)2. Takto vzniklý nerozpustný hydroxid jsme se pokusili odstranit filtrací a tím zbavit vodu železa.
Železo se nám podařilo odstranit úplně, protože po přidání HNO3, KSCN a peroxidu vodíku do filtrátu nedošlo k žádné barevné změně.
Pokus č. 2
V tomto pokusu jsme prováděli redoxní reakci.
KMnO4 v této reakci působí jako oxidační činidlo ( oxiduje organické látky), sám se při tom redukuje ( hnědé zbarvení – redukce MnVII na MnIV).
Pokus č. 3
Po přidání FeCl3 (železité soli) k zakalené vodě došlo k jeho hydrolýze na Fe(OH) 3.Tento vzniklý hydroxid na sebe navázal koloidní látky, a proto jsme jej odstranili filtrací abychom získali čistou vodu. Koloidní látky se zachytily na filtračním papíře.
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ –voda ve spotřebě a životním prostředí
Voda má svoji nezastupitelnou funkci v přírodě a je nezbytnou potřebou člověka. Pro jeho osobní potřebu i veškerou činnost v průmyslu a zemědělství musí voda ve většině případů vyhovovat svojí kvalitou požadavkům, stanoveným v ČSN. Často je nezbytná její předchozí úprava, která v hlavních rysech spočívá v regulaci obsahů železa, manganu a agresivního oxidu uhličitého, přesahují li tyto složky dané normativní údaje. Druhotně se vylučují nerozpustné sloučeniny obou těchto kovů ucpávají rozvodná potrubí a nadbytečný oxid uhličitý působí korozívně na beton i kovové materiály. Jsou-li zdrojem pitných nebo užitkových vod vody povrchové, je nutno sledovat i upravovat obsah organických látek v rozpustné i koloidní formě a také bakterie. Pitnou vodu pro hromadné zásobování je nutno hygienicky zabezpečit dezinfikováním.
Použitou vodu, která se stává vodou odpadní a je vypouštěna ze sídlišť a průmyslových i zemědělských budov, je nutno čistit před jejich navrácením do přírody. Obvyklým způsobem čistění je odstranění hrubých nečistot, většiny nerozpuštěných látek sedimentací a koloidních i rozpouštěných organických látek biologickým způsobem.
Pokus č.1. Odželezování vody
Pracovní postup:
1) Do zkumavky odměřte 3 ml zkoušené vody obsahující Fe2+
2) Přídavkem 1 ml HNO3, několika kapek KSCN a 1 ml peroxidu vodíku
dokažte přítomnost Fe2+
3) Do nové zkumavky znovu odměřte 3 ml zkoušené vody a přidejte 3 ml
roztoku NaOH.
4) Obsah zkumavky protřepejte, pozorujte změny a zfiltrujte.
5) Přídavkem 1 ml HNO3, několika kapek KSCN a 1 ml peroxidu vodíku
zjistěte, do jaké míry se vám podařilo železo odstranit.
Pozorování: Po přidání 1 ml HNO3, několika kapek KSCN a 1 ml peroxidu vodíku vznikl
rezavý roztok.
Do nové zkumavky jsme ke zkoušené vodě přidali NaOH a pozorovali jsme
vznik modrošedé sraženiny. Získaný roztok jsme zfiltrovali a po přidání HNO3,
několika kapek KSCN a 1 ml peroxidu vodíku roztok již nezměnil barvu.
Použitou vodu, která se stává vodou odpadní a je vypouštěna ze sídlišť a průmyslových i zemědělských budov, je nutno čistit před jejich navrácením do přírody. Obvyklým způsobem čistění je odstranění hrubých nečistot, většiny nerozpuštěných látek sedimentací a koloidních i rozpouštěných organických látek biologickým způsobem.
Pokus č.1. Odželezování vody
Pracovní postup:
1) Do zkumavky odměřte 3 ml zkoušené vody obsahující Fe2+
2) Přídavkem 1 ml HNO3, několika kapek KSCN a 1 ml peroxidu vodíku
dokažte přítomnost Fe2+
3) Do nové zkumavky znovu odměřte 3 ml zkoušené vody a přidejte 3 ml
roztoku NaOH.
4) Obsah zkumavky protřepejte, pozorujte změny a zfiltrujte.
5) Přídavkem 1 ml HNO3, několika kapek KSCN a 1 ml peroxidu vodíku
zjistěte, do jaké míry se vám podařilo železo odstranit.
Pozorování: Po přidání 1 ml HNO3, několika kapek KSCN a 1 ml peroxidu vodíku vznikl
rezavý roztok.
Do nové zkumavky jsme ke zkoušené vodě přidali NaOH a pozorovali jsme
vznik modrošedé sraženiny. Získaný roztok jsme zfiltrovali a po přidání HNO3,
několika kapek KSCN a 1 ml peroxidu vodíku roztok již nezměnil barvu.
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ –voda ve spotřebě a životním prostředí
Voda má svoji nezastupitelnou funkci v přírodě a je nezbytnou potřebou člověka. Pro jeho osobní potřebu i veškerou činnost v průmyslu a zemědělství musí voda ve většině případů vyhovovat svojí kvalitou požadavkům, stanoveným v ČSN. Často je nezbytná její předchozí úprava, která v hlavních rysech spočívá v regulaci obsahů železa, manganu a agresivního oxidu uhličitého, přesahují li tyto složky dané normativní údaje. Druhotně se vylučují nerozpustné sloučeniny obou těchto kovů ucpávají rozvodná potrubí a nadbytečný oxid uhličitý působí korozívně na beton i kovové materiály. Jsou-li zdrojem pitných nebo užitkových vod vody povrchové, je nutno sledovat i upravovat obsah organických látek v rozpustné i koloidní formě a také bakterie. Pitnou vodu pro hromadné zásobování je nutno hygienicky zabezpečit dezinfikováním.
Použitou vodu, která se stává vodou odpadní a je vypouštěna ze sídlišť a průmyslových i zemědělských budov, je nutno čistit před jejich navrácením do přírody. Obvyklým způsobem čistění je odstranění hrubých nečistot, většiny nerozpuštěných látek sedimentací a koloidních i rozpouštěných organických látek biologickým způsobem.
Pokus č.1. Odželezování vody
Pracovní postup:
1) Do zkumavky odměřte 3 ml zkoušené vody obsahující Fe2+
2) Přídavkem 1 ml HNO3, několika kapek KSCN a 1 ml peroxidu vodíku
dokažte přítomnost Fe2+
3) Do nové zkumavky znovu odměřte 3 ml zkoušené vody a přidejte 3 ml
roztoku NaOH.
4) Obsah zkumavky protřepejte, pozorujte změny a zfiltrujte.
5) Přídavkem 1 ml HNO3, několika kapek KSCN a 1 ml peroxidu vodíku
zjistěte, do jaké míry se vám podařilo železo odstranit.
Pozorování: Po přidání 1 ml HNO3, několika kapek KSCN a 1 ml peroxidu vodíku vznikl
rezavý roztok.
Do nové zkumavky jsme ke zkoušené vodě přidali NaOH a pozorovali jsme
vznik modrošedé sraženiny. Získaný roztok jsme zfiltrovali a po přidání HNO3,
několika kapek KSCN a 1 ml peroxidu vodíku roztok již nezměnil barvu.
Použitou vodu, která se stává vodou odpadní a je vypouštěna ze sídlišť a průmyslových i zemědělských budov, je nutno čistit před jejich navrácením do přírody. Obvyklým způsobem čistění je odstranění hrubých nečistot, většiny nerozpuštěných látek sedimentací a koloidních i rozpouštěných organických látek biologickým způsobem.
Pokus č.1. Odželezování vody
Pracovní postup:
1) Do zkumavky odměřte 3 ml zkoušené vody obsahující Fe2+
2) Přídavkem 1 ml HNO3, několika kapek KSCN a 1 ml peroxidu vodíku
dokažte přítomnost Fe2+
3) Do nové zkumavky znovu odměřte 3 ml zkoušené vody a přidejte 3 ml
roztoku NaOH.
4) Obsah zkumavky protřepejte, pozorujte změny a zfiltrujte.
5) Přídavkem 1 ml HNO3, několika kapek KSCN a 1 ml peroxidu vodíku
zjistěte, do jaké míry se vám podařilo železo odstranit.
Pozorování: Po přidání 1 ml HNO3, několika kapek KSCN a 1 ml peroxidu vodíku vznikl
rezavý roztok.
Do nové zkumavky jsme ke zkoušené vodě přidali NaOH a pozorovali jsme
vznik modrošedé sraženiny. Získaný roztok jsme zfiltrovali a po přidání HNO3,
několika kapek KSCN a 1 ml peroxidu vodíku roztok již nezměnil barvu.
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ – OXIDACE A REDUKCE - III
Pokus č. 5 – Redukce dichromanu siřičitanem
Pracovní postup:
Přibližně 1% roztok dichromanu draselného okyselte několika kapkami
zředěné kyseliny sírové a k němu přidejte půl malé lžičky pevného
siřičitanu sodného. Pozorujte změnu zbarvení.
Pozorování:
Po přidání siřičitanu sodného roztok získal světle zelenou barvu
Pokus č. 6 – Redukce dichromanu siřičitanem
1) Ve zkumavce rozpusťte půl malé lžičky KCr(SO4) 2 . 12H2O ve 2 ml
2) K roztoku chromité soli přidávejte po kapkách roztok NaOH.
3) Poté přidejte peroxid vodíku a pozorujte změny
4) Ze zkumavky odlijte do čisté zkumavky 3 ml získaného roztoku a po
kapkách přidávejte
zředěnou kyselinu sírovou do změny zbarvení.
Pozorování:
Rozpuštěním chromité soli ve vodě vznikl světle modrý roztok a po přidání
několika kapek hydroxidu sodného (NaOH) vznikla zelená sraženina hydroxidu
chromitého(Cr(OH)3). Po dalším přidání hydroxidu sodného (NaOH) bylo
pozorováno rozpuštění sraženiny a vznik zeleného roztoku chromitanu. Po
přidání peroxidu vodíku (H2O2) roztok slabě pěnil a byla pozorována změna
zbarvení roztoku ze zelené do žluté v důsledku změny chromitanu na chroman.
Po přidání několika kapek zředěné kyseliny sírové (H2SO4) bylo pozorováno
modré zbarvení vzniklých peroxochromových kyselin.
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ – OXIDACE A REDUKCE - III
Pokus č. 5 – Redukce dichromanu siřičitanem
Pracovní postup:
Přibližně 1% roztok dichromanu draselného okyselte několika kapkami
zředěné kyseliny sírové a k němu přidejte půl malé lžičky pevného
siřičitanu sodného. Pozorujte změnu zbarvení.
Pozorování:
Po přidání siřičitanu sodného roztok získal světle zelenou barvu
Pokus č. 6 – Redukce dichromanu siřičitanem
1) Ve zkumavce rozpusťte půl malé lžičky KCr(SO4) 2 . 12H2O ve 2 ml
2) K roztoku chromité soli přidávejte po kapkách roztok NaOH.
3) Poté přidejte peroxid vodíku a pozorujte změny
4) Ze zkumavky odlijte do čisté zkumavky 3 ml získaného roztoku a po
kapkách přidávejte
zředěnou kyselinu sírovou do změny zbarvení.
Pozorování:
Rozpuštěním chromité soli ve vodě vznikl světle modrý roztok a po přidání
několika kapek hydroxidu sodného (NaOH) vznikla zelená sraženina hydroxidu
chromitého(Cr(OH)3). Po dalším přidání hydroxidu sodného (NaOH) bylo
pozorováno rozpuštění sraženiny a vznik zeleného roztoku chromitanu. Po
přidání peroxidu vodíku (H2O2) roztok slabě pěnil a byla pozorována změna
zbarvení roztoku ze zelené do žluté v důsledku změny chromitanu na chroman.
Po přidání několika kapek zředěné kyseliny sírové (H2SO4) bylo pozorováno
modré zbarvení vzniklých peroxochromových kyselin.
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ – OXIDACE A REDUKCE - II
Pokus č. 3 – Redukce železité soli jodidem
1) K roztoku železité soli přidejte několik kapek roztoku KSCN
2) K roztoku přidejte malé množství jodidu draselného a pozorujte barevné
změny.
3) Vzniklý roztok rozdělte na dvě části: do jedné přidejte koloidní
roztok škrobu, do druhé několik kapek roztoku hexakyanoželezitanu
draselného a pozorujte barevné změny.
Pozorování:
Po přidání KSCN měl roztok tmavě hnědou barvu a přidáním jodidu draselného
se barva změnila na oranžovo – červenou.
Roztok jsme rozdělili na 2 části: do první jsme přidali škrob – roztok měl černou
barvu, do druhé jsme přidali hexakyanoželezitan draselný – roztok měl
zelenomodrou barvu
Pokus č. 4 – Redukce manganistanu siřičitanem
Pracovní postup:
1) Do tří zkumavek s roztokem manganistanu draselného přidejte postupně:
- 1 ml zředěné kyseliny sírové
- Bez přídavku
- 1 ml roztoku hydroxidu sodného
2) Do všech zkumavek přidejte polovinu malé lžíce siřičitanu sodného,
promíchejte a pozorujte barevné změny.
Pozorování:
manganistan draselný + H2SO4 + siřičitan sodný: barva světle modrá
manganistan draselný + siřičitan sodný: tmavě hnědá barva
manganistan draselný + NaOH + siřičitan sodný: nejdříve zelená barva, potom
světle modrá
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ – OXIDACE A REDUKCE - II
Pokus č. 3 – Redukce železité soli jodidem
1) K roztoku železité soli přidejte několik kapek roztoku KSCN
2) K roztoku přidejte malé množství jodidu draselného a pozorujte barevné
změny.
3) Vzniklý roztok rozdělte na dvě části: do jedné přidejte koloidní
roztok škrobu, do druhé několik kapek roztoku hexakyanoželezitanu
draselného a pozorujte barevné změny.
Pozorování:
Po přidání KSCN měl roztok tmavě hnědou barvu a přidáním jodidu draselného
se barva změnila na oranžovo – červenou.
Roztok jsme rozdělili na 2 části: do první jsme přidali škrob – roztok měl černou
barvu, do druhé jsme přidali hexakyanoželezitan draselný – roztok měl
zelenomodrou barvu
Pokus č. 4 – Redukce manganistanu siřičitanem
Pracovní postup:
1) Do tří zkumavek s roztokem manganistanu draselného přidejte postupně:
- 1 ml zředěné kyseliny sírové
- Bez přídavku
- 1 ml roztoku hydroxidu sodného
2) Do všech zkumavek přidejte polovinu malé lžíce siřičitanu sodného,
promíchejte a pozorujte barevné změny.
Pozorování:
manganistan draselný + H2SO4 + siřičitan sodný: barva světle modrá
manganistan draselný + siřičitan sodný: tmavě hnědá barva
manganistan draselný + NaOH + siřičitan sodný: nejdříve zelená barva, potom
světle modrá
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ – OXIDACE A REDUKCE
Reakce, při níž dochází ke změně oxidačního čísla prvku nebo iontu nazýváme oxidačně redukční, zkráceně redoxní.
Oxidace je děj, při kterém se odevzdávají elektrony, a tím se snižuje oxidační stupeň dané částice.
Redukce je děj, při kterém se přijímají elektrony, a tím se snižuje oxidační stupeň dané částice. Oxidační a redukční reakce jsou vzájemně podmíněné a probíhají současně ve vzájemně spřaženém systému redoxní soustavy. Látky dělíme podle toho, jestli odevzdávají nebo přijímají elektrony na redukční činidla (redukovala) a oxidační činidla (oxidovadla).
Pracovní postup:
1) K 1 ml roztoku železnáté soli přidejte několik kapek zředěné H2SO4
2) Přidávejte po kapkách roztok KMnO4 a pozorujte změny zbarvení
přidávaného roztoku.
3) V okamžiku, kdy přestane docházet k barevným změnám, přidejte 0,5
ml roztoku KSCN a opět pozorujte barevné změny
Pozorování:
Po přidání malého množství KMnO4 se roztok na malou chvíli zbarvil do
fialova, ale za chvíli se opět odbarvil. Po opakovaném přikapáváním však barva
roztoku zůstala fialová i po protřepání. V tento okamžik jsme k roztoku přidali
KSCN a barva se změnila na tmavě hnědou.
Pokus č. 2 – Oxidace železnaté soli peroxidem vodíku.
Pracovní postup:
K roztoku železnaté soli přidejte několik kapek roztoku KSCN a
zaznamenejte barvu roztoku. Poté přidejte několik peroxidu vodíku a
pozorujte změnu zbarvení.
Po přidání roztoku KSCN k roztoku železnaté soli byla barva roztoku rezavá až
světle hnědá. Přidáním H2O2 se barva roztoku změnila na červenou.
LABORATORNÍ CVIČENÍ - CVIČENÍ – OXIDACE A REDUKCE
Reakce, při níž dochází ke změně oxidačního čísla prvku nebo iontu nazýváme oxidačně redukční, zkráceně redoxní.
Oxidace je děj, při kterém se odevzdávají elektrony, a tím se snižuje oxidační stupeň dané částice.
Redukce je děj, při kterém se přijímají elektrony, a tím se snižuje oxidační stupeň dané částice. Oxidační a redukční reakce jsou vzájemně podmíněné a probíhají současně ve vzájemně spřaženém systému redoxní soustavy. Látky dělíme podle toho, jestli odevzdávají nebo přijímají elektrony na redukční činidla (redukovala) a oxidační činidla (oxidovadla).
Pracovní postup:
1) K 1 ml roztoku železnáté soli přidejte několik kapek zředěné H2SO4
2) Přidávejte po kapkách roztok KMnO4 a pozorujte změny zbarvení
přidávaného roztoku.
3) V okamžiku, kdy přestane docházet k barevným změnám, přidejte 0,5
ml roztoku KSCN a opět pozorujte barevné změny
Pozorování:
Po přidání malého množství KMnO4 se roztok na malou chvíli zbarvil do
fialova, ale za chvíli se opět odbarvil. Po opakovaném přikapáváním však barva
roztoku zůstala fialová i po protřepání. V tento okamžik jsme k roztoku přidali
KSCN a barva se změnila na tmavě hnědou.
Pokus č. 2 – Oxidace železnaté soli peroxidem vodíku.
Pracovní postup:
K roztoku železnaté soli přidejte několik kapek roztoku KSCN a
zaznamenejte barvu roztoku. Poté přidejte několik peroxidu vodíku a
pozorujte změnu zbarvení.
Po přidání roztoku KSCN k roztoku železnaté soli byla barva roztoku rezavá až
světle hnědá. Přidáním H2O2 se barva roztoku změnila na červenou.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)