EMPIRISMUS

EMPIRISMUS
Druhá skupina je označována za empiriky. Empirikové odvozují původ i platnost /kritéria pravdivosti/ poznání ze smyslové zkušenosti. Empirismus nepopírá racionální poznání, jeho úlohu však zužuje na pouhé pasivní spojování počitků a vjemů v představy a pojmy. Zdrojem omylů v procesu poznání je pouze toto spojování, čili rozum. Empirikové též vycházejí z předpokladu, že lidská duše je při narození čistou nepopsanou deskou, která se popisuje až jednotlivými smyslovými zážitky. Rozum poté tato zážitky sdružuje.
John Locke / 1632 - 1704/
Prototypem empirika novověku je John Locke, obdivovatel přírodních věd, ctitel Isaca Newtona, vynikající lékař, vlivný politik anglického království. Locke formuluje pro moderní vědu její základní úkol - věda má popisovat skutečnost. Ke skutečnosti se však člověk v procesu poznání nedostane bezprostředně, nýbrž skrze naši zkušenost s ní. Tedy, podobně jako Descartes, Locke tvrdí, že poznáváme ideje této vnější skutečnosti. Locke pro svou filosofii stanovil jediný úkol - popsat, jak člověk poznává, zda to, co poznává, a to, co je poznáváno se nějak liší, v čem je shoda obou. Věda totiž nemůže poznávat a popisovat skutečnost jinak než z jejího obrazu v lidském subjektu. Jak bylo již výše uvedeno, člověk dle Locka poznává ideje, kterými je popsána lidská duše. Odkud tyto ideje pocházejí ? Jedině ze smyslů, skrze něž působí na člověka vnější svět. Žádnými jinými nejsme popsáni, žádné jiné nemůžeme poznávat. Filosof odmítá tzv. vrozené ideje a charakterizuje člověka po narození jako čistou nepopsanou desku, která se idejemi popisuje skrze smyslové nazírání vnějšího světa či našich momentálních duševních stavů. Rozum má pouze jediný úkol - ideje sdružovat, popř.rozlišovat, srovnávat, pojmenovávat či abstrahovat. Když John Locke studuje ideje, přichází k závěru, že některé z nich jsou odrazem opravdových, čili objektivních kvalit předmětů vnějšího světa- tzv. primární kvality / např. prostor, počet, pohyb či klid / a jiné jsou idejemi vlastností, které vnější předmět nemá – tzv. sekundární kvality / obsahuje pouze síly, které v nás tyto vlastnosti vyvolávají /.To jsou tzv. subjektivní vlastnosti / jako příklad lze uvést barvu, vůni, hladkost, chuť hořkosti.../. Člověk tyto vlastnosti předmětu přidává a mylně se domnívá, že je předmět má. Věda, pokud má popisovat skutečnost a nic nepřidávat, se musí zabývat pouze kvalitami objektivními, od subjektivních odhlédnout a vůbec je nezmiňovat.
Rozdělení kvalit na objektivní a subjektivní je ovšem velice problematické, ideje obou jsou úplně stejně obsaženy v subjektu. A tak se muselo nutně stát, že přišel filosof, který tvrdil, že oboje kvality jsou pouze subjektivní, že předmět poznání si vytváří subjekt v procesu poznání.