Řecká mytologie
Na počátku byl chaos (vše i bohové), přechod od chaosu ke kosmu. Mytologie nabyla spojena s náboženstvím. Určuje to, co je myslitelné a co ne. Mýtus napadá pouze zodpověditelné otázky, objevuje se v něm historie a folklór.
Základem pro lidské vědění byla báj Prométheos. Prométheus donesl lidem oheň (vědomí, že já jsem já).
Podle mýtů se má člověk k přírodě a Bohům chovat v úctě. U antickým mýtů neznáme autora; převyprávěné mýty jiným autorem (Ilias a Odyssea).
Orfické mýty
Orfické mýty přináší velmi důležité téma: převtělování. Lidská duše se převtěluje do těla, duše je v těle za trest, žije v těle v utrpení. Zasvěcovací témata: stojí za okrajem klamných mýtů, jsou to mýty tajné, které byly sdělovány pouze členům tajných spolků (úzký okruh lidí).
Antická filosofie
Antikou se souhrnně nazývá období dějin a kultury starověkého Řecka a Říma, samotná antická filosofie je však převážně řeckou záležitostí; římské filosofické myšlení na řeckou filosofii většinou jen navázalo a není příliš originální.
Antickou (řeckou) filosofii dělíme do tří hlavních období:
Předsókratovská filosofie (6.-4. st. př. Kr.)
Filosofie klasického období (5. – konec 4. st. př. Kr.)
Doba helénismu (konec 4. st. př. Kr. – 529 po Kr.)
Žádné komentáře:
Okomentovat