O čem myslím?

O čem myslím?

O čem myslím? Zde Descartes použil svůj I. argument – argument souvislého snu: „...Nikdy nelze bezpečnými znaky odlišit bdění od spánku..., ale je třeba přiznat, že sny (vidiny) ve spánku jsou podobné malovaným obrazům, které mohly být vytvořeny jen podle skutečných věcí a že tedy oči, hlava, ruce a celé tělo nejsou jen zdánlivé, ale že skutečně existují.„ (67, 37-8, podtrženo I. Tretera) Descartes se snaží dokázat, že bezprostředním předmětem našeho poznání nejsou předměty vnějšího světa, nýbrž naše obrazy, dojmy, ideje – jež tyto věci reprezentují. Bůh je garance existence vnějšího světa, je garance, že nespím. Důkazem existence všech věcí ve smyslovém světě je Bůh.
Myšlení nelze omezit na myšlení o sobě samém. O čem tedy já subjekt (rozum) myslím? Myslím o ideách. Nemyslím např. o stolu, stůl je hmota a já jsem duch, jde dát stůl do mého ducha, mohu si ho tam postavit? Myslím tedy pouze o ideách.


Dělení idejí

c) vrozené ideje – s těmi si filosofie ani psychologie neví rady. Jsou tohoto typu: člověk je při narození vybaven různými ideami vyššími. Člověk si je nemůže vytvořit ze sebe sama. Např. idea Boha, Bůh je idea vrozená, protože já duch si nemohu vytvořit dokonalejší ideu než jsem já sám. Idea hmoty (rozprostraněné substance) je idea vrozená. Já jsem myšlení, duch, tedy nemohu v sobě vytvořit opak sebe sama, ducha – rozprostraněnost, hmotu.

Jsou ideje Bůh, rozprostraněnost pravdivé? Bůh je naprosto dokonalá pravdivá bytost. Mezi vrozené ideje dále patří všechny matematické pravdy, pojmy (matematika byla nedotknutelná)

e) ideje předmětů vnějšího světa – idea hmoty – existuje něco mimo subjektivní svět. Je to objektivní realizace rozprostraněnosti. Člověk poznává svým rozumem z vnějšího světa pouze ideje. Stůl nelze dát do hlavy (rozumu). Ideje rozprostraněnosti v sobě nemáme od Boha, ale z kontaktu s těmito věcmi. Jejich existence je závislá na Bohu.

g) ideje vytvořené rozumem – já myslím o tom, že myslím. Myslím o myšlení. Myslím o tom, že mluvím – řeč je pouze prostředkem myšlení (myslím o mluvení), o myšlení.


Argument „zlého démona.„

Co když mě Bůh klame, nebo zlý démon vše zařídil tak, že vůbec nic není (rozprostraněnost, tvar, země, ani nebe, velikost ani místo), ale že přesto se mi všechno jeví, že existuje. To řeší argumentem tzv. argumentem božím „...Ale Bůh snad nechtěl, abych byl tak velice klamán. Vždyť je nazýván nejvýše dobrým.„ Tato „pravdivost boží„ nám garantuje jistotu světa, který nám ideje prezentují.