ÚVOD DO FILOSOFIE
Jaký smysl má filosofie pro člověka konce 20. století?
Slovo „filosofie„ pochází z řečtiny (6. st. př. Kr.). Poprvé je prý použil již Pýthagorás, avšak vlastní význam dal tomuto slovu až Sókratés. Termín je složen ze dvou slov: filein znamená milovat a sofia označuje vědění jak žít, tedy moudrost. Řečtí myslitelé se zavedením pojmu filosofie chtěli odlišit od staršího tradičního pojetí moudrosti, jejímiž představiteli byli mudrci. Zatímco v době mudrců se věřilo, že plnost pravdy nám může být sdělena v mýtu, filosofové rozpoznali, že pravda se nám dává vždy jen z části a z určitého úhlu, že odkrytím jedné stránky věci se nám jiná stránka zakrývá.
V čem tedy spočívá moudrost filosofů? Právě v tom, že si uvědomují svou nedokonalost a že považují moudrost za nejvyšší hodnotu. Moudrý může být jen Bůh. Člověk může být pouze milovníkem moudrosti. (Pýthagorás)
Údiv, pochybování, nejistota – tři zdroje filosofování
Ke světu, v němž žijeme, většinou přistupujeme jako k něčemu samozřejmému, o čem příliš nepřemýšlíme. Svět každodennosti je tedy především světem obstarávání. Vytržení ze světa obstarávání je často doprovázeno údivem. Člověk se odkloní od automatického vztahu ke světu, divení se každodennosti. Člověk si začíná klást otázky: Co je příčinou mé racionality?
Pochybovat začíná člověk v tragických mezních situacích (nemoc, smrt někoho blízkého).
Třetím zdrojem filosofování je úzkost. Úzkost vzniká v (poznání) doteku nicoty (nebytí). Úzkost je stav lidský, který nelze překonat, poněvadž neznáme příčinu úzkosti, kterou bychom mohli odstranit.
Žádné komentáře:
Okomentovat