CO JE TO PŘIROZENÉ A CO UMĚLÉ

13) CO JE TO PŘIROZENÉ A CO UMĚLÉ
 přírodní= zákonitost, která je přirozená
 nutný vztah, který nastane za určitých okolností (viz. Těleso ponořené do kapaliny)
 Archimédův a Ohmův zákon
 humanitní = uměle vytvořená pravidla a zákony
 každý z nás je jedinečnou a neopakovatelnou bytostí – musí respektovat humánní vědy
 zvláštnost humánních věd nebude spočívat ve vysvětlování obecných zákonitostí, ale v porozumění jedinečného a neopakovatelného lidského jednání (ne v popisu)

14) SOKRATOVO POJETÍ DOBRA
 Sokratova otázka DOBRA pro poznání společnosti důležitá – poznání dobra je rozhodující pro utváření společenských zákonů, poznání musí být zodpovědné, racionálně formulovatelné, nemělo by být proměnlivé
15) PRINCIPY SOCIÁLNÍ ETIKY (OBECNÉ DOBRO, SOLIDARITA, SUBSOLIDARITA)
 V etice se často rozlišuje etika individuální a sociální. Jde tu o rozlišení dvou oblastí motivace individuálního svědomí.
 O individuální etiku jde tedy, když jsem motivován něčím, co se týká buď mé individuální dokonalosti nebo také blaha individuálního druhého člověka.
 „V sociální etice se pak zkoumají povinnosti, které se ukládají člověku pokud má plnit dílčí funkci v nějakém celku vytvořeném pro obecné dobro.
 V individuální etice jde tedy vždy individuální cíl individuální osoby; v sociální etice jde vždy o společný cíl, o společné dobro, tedy o něco, co se má uskutečnit ve spolupráci více lidí.
 V sociální etice je tedy vždy motivem obecné dobro. Obecné dobro jako sociálně etický cíl, který je sám sobě povinností, může být definováno jako osobní dobro mnoha lidí, pokud o ně lze usilovat pouze společně užitými prostředky.
 Sociální motivace tedy usiluje o sociální spravedlnost ve všech oblastech lidského soužití.
 Princip solidarity = lidská seberealizace je možná jen tehdy, když lidé v sociální spolupráci pro sebe navzájem vytvářejí možnosti seberealizace. Cílem spolupráce není nikdy společnost jako taková, ale osoba jako sebeúčel.
 V tom je důležitý rozdíl mez socialismem a liberalismem.
 Liberalismus vychází z individualistické snahy o štěstí a domnívá se, že tato snaha bude tržními mechanismy automaticky převedena do co nejlepšího stavu. Nezná mravní úkol solidarity.
 Socialismus má tendenci chápat člověka jako druhovou bytost a chápat společnost jako cíl člověka. Potud nezná osobní princip, poslední sebeúčelnost člověka.
 Princip subsidiarity = má jím být řízena organizace obecného dobra
 Tento princip pochází od Aristotela
 Každá společenská činnost je totiž podle svého pojmu a bytostně subsidiární (subsidium = pomoc, podpora); má členy sociálního útvaru podporovat, nesmí je však nikdy rozbíjet nebo do sebe vstřebávat.
 To znamená: Kde je to jen možné má větší společenství podporovat menší v jeho vlastní odpovědnosti a neodnímat mu jeho úlohu. –pro stát z toho vyplývá požadavek co nejrozsáhlejší federalizace. Zdůrazňuje se, že každá vnější svoboda je podřízena obecnému dobru.